Time waits je i pro mě vrchol (možná Harmony na druhém místě) :) Nevydržím je poslouchat moc dlouho v kuse - stačí mi od ND jedno album typu A (industrial), typu B (death) ...

Ve slavonicích naživo byli masakrozni

Mě se hrozně líbí názorový obsah tvorby NAPALM DEATH, ty postoje maj dle mého smysl. Taky maj skvělý logo, to původní, kde je písmo jako rozsypanej čaj.

Dle mého jejich Top alba:

1.Time Waits For No Slave
2.Utilitarian
3.Throes Of Joy In The Jaws Of Defeatism
4.Enemy Of The Music Business
5.Smear Campaign
6.Harmony Corruption

Když jsou víc metal (postupující devadesátky) a nebo moc extrém (nejstarší tvorba) tak jim dle mého něco chybí, vyhovuje mě spíš tvorba po roce 2000.

Asi si nechám udělat bílý tričko s rudě přeškrtnutým portrétem Dana Landy...:-)))

K ND jsem se dostal přes Harmony Corruption a dodnes ho beru za jejich nejlepší nahrávku.Příklon k death metalu je na HC zjevný ale nechápu výtky ke zvuku který je krásně hutný a který dělal sám maestro Scott Burns.Naopak následující Utopia mi moc nesedla. btw Jejich strarou eru Scum/From Enslavement zbožnuju..

1.Harmony Corruption
2.From Enslavement To Obliteration
3.Smear Campaign
4.Throes of Joy in the Jaws of Defeatism
5.Fear, Emptiness, Despair

Má první zkušenost s N.D. proběhla už v roce 1990 - Harmonie korupce - a bylo to mé čtvrté koupené metalové CD, taky licence Globus, za krásných 245 Kč. Až později jsem zjistil, že Globus - aniž by to někdě v bookletu uvedl - do drážek CD´s přibalil i EP Mentally Murdered.
NAPALM DEATH nejsou sice úplně má krevní skupina, ale uznávám je, a když byli v Ostravě, rád jsem zašel na koncert.
1) Harmony Corruption 1990
2) Diatribes 1995
3) Utopia Banished 1992
4) Smear Campaign 2006

Já jsem jako první slyšel From Enslavement To Obliteration (někdy začátkem roku 1989) a nevěděl jsem, co si o té „hudbě“ myslet. V té době už jsem poslouchal i kapely typu Kreator, Protector nebo Slayer a ty se mi líbily na první poslech, ale tohle mi prostě hlava nebrala. Až s poslechem desek od Terrorizer, Defecation a Macabre mi podobně extrémní hudba konečně začala dávat smysl. Album Harmony Corruption jsem si koupil na vinylu (tuším, že to byla nějaká licenční verze od Globusu) a taky jsem z něj zrovna nadšený nebyl, jak kvůli celkem radikální změně stylu, tak kvůli dost divnému zvuku (později se mi ta deska ale začala celkem líbit). S Utopia Banished jsem konečně dostal to, co jsem od Napalm Death celou dobu očekával (když přimhouřím obě oči nad ne úplně dokonalým zvukem). S dalšími třemi mírně netypickými řadovkami jsem problém neměl, ale do mého Top 5 by se určitě nedostaly. Celkem mě mrzí, že jsem kdysi prodal CD Inside The Torn Apart, které mi teď jako jedno z mála od kapely chybí. Přiznám se, že od ní nemám ani ty první dvě kultovní desky, ale nechce se mi investovat do něčeho, co by z toho cédéčka znělo pravděpodobně úplně stejně jako z ohrané kazety. :-)

Mickej: To bývá poměrně častý jev. Já slyšel nejdřív tak trochu z rychlíku (nevlastnil jsem kazetu) ten první chaos :-) a následně si nahrál Harmony Corruption, což mě zklamalo velmi. Pak jsem jim dal šanci v období Diatribes a Inside... a poté už spíš namátkově. No a Inside The Torn Apart je pro mě jejich nejlepší počin.

Možno to závisí aj od toho kedy sa dotyčný k tvorbe ND primárne dostal. Myslím, že tu je dosť ročníkov, ktoré začali sledovať ich tvorbu v polovici 90s a preto inklinujú práve k tejto tvári kapely. Ja som napríklad ND začal objavovať ako pubescent práve skrz Inside... a tak nejak mi ten album ostal srdcu blízky a do top 3 by som ho určite zaradil.

Je zajímavé, že se v těch žebříčcích objevují i alba Inside The Torn Apart, Diatribes nebo Fear, Emptiness, Despair, která nebývají považována zrovna za „fan favourites“, a nikdo v nich neuvedl žádnou z prvních tří desek. Mě osobně jejich první dvě řadovky moc nebavily poslouchat už před těmi třiceti lety (samozřejmě nezpochybňuji, že se spolu s Horrified od Repulsion jedná o základní kameny žánru), a to jsem přitom debuty od Terrorizer, Defecation a později Brutal Truth řadil ke svým nejoblíbenějším albům vůbec. U Harmony Corruption mě dost vadila produkce. To nevábné mazlavé death metalové bahno se ke kapele vůbec nehodilo a nebyli s ním spokojeni ani samotní členové kapely. Zvuk Utopia Banished sice taky nebyl úplně ideální (hlavně bicí zněly dost nepřirozeně), ale samotná hudba byla výborná a dodnes tohle album poslouchám z jejich diskografie nejčastěji. Mám hodně rád i rozporuplně přijímané Diatribes, i když chápu, proč z něj ti ortodoxnější fanoušci moc nadšení nebyli.

Je pravda, že Mitch Harris s kapelou naživo nehraje kvůli vážné nemoci v rodině, ale žádné ze seriózních pramenů neuvádějí, o koho se konkrétně jedná.

Čo sa týka Mitcha Harrisa tak mám pocit, že má v rodine niekoho dlhodobo chorého a preto nezvláda jazdiť živé koncerty. Neviem či sa náhodou nejedná o manželku a ťahá sa to tak od roku 2014.

Sulfur prečo si už sekol s písaním recenzií? Škoda, lebo píšeš dobre.

fakt peckové album, to cakanie sa oplatilo. Inac rebricek ND je dost tvrdy oriesok, kedze podla mna nevydali slabe album (i ked prve styri dnes zneju uz trochu archaicky) takze podla dnesnej nalady to vidim ja takto:

1.Smear Campaign
2.Diatribes
3.Code Is Red...
4.Time Waits For No Slave
5.Fear Emptiness Despair

1. Enemy Of The Music Business
2. Order Of The Leech
3. The Code Is Red ... Long Live The Code
4. Inside The Torn Apart
5. Words From The Exit Wound

Začátek recenze je super úvod k aktivistické kapele. Po několika posleších mi deska pořád baví a to je pro mě nejdůležitější. 80% přesně odpovídá. Nejlepší skladby Contagion a Fluxing of the Muscle.

Jinak moje srdcovky od ND jsou samozřejmě z devadesátek Fear, Emptyness, Despair a hlavně Diatribes.

Novinku jsem zatím slyšel jen zběžně, ale zdá se, že Napalm Death i v tomto případě nepřerušili řadu kvalitativně vyrovnaných alb, kterou započali deskou Enemy Of The Music Business z roku 2000. Co se týče těch pomalejších netypických skladeb, není to u kapely zase až taková novinka. Její členové se nikdy netajili tím, že byli ovlivněni mimo jiné i Killing Joke, Sonic Youth, Joy Division, My Bloody Valentine a zejména Swans (ostatně v úvodní skladbě jejich druhé řadovky je vliv rané tvorby těch posledně jmenovaných opravdu nepřeslechnutelný).

Když už si tu v poslední době všichni porovnávají své žebříčky, tady je ten můj:

1. Enemy Of The Music Business
2. The Code Is Red... Long Live The Code
3. Utopia Banished
4. Time Waits For No Slave
5. Smear Campaign

výborná deska, místy něco jako "post grindcore", poslouchá se to jedná báseň. Chlapi furt umí, oceňuju jejich chuť na experimenty a snahu nezůstat jen v jedné škatulce.