Dal jsem na zdejší tip na knihu AC/DC Maximální rock´n roll, sehnal jí v antiku, přelousknul za pár večerů a pochopil, že od desky Back in Black už nechtěli dělat tak uhlazené album "aby se líbilo" a už vůbec ne songy pro stadiony. A Malcolm s Angusem začali psát i texty a vrátili se ke svému totálně ořezanému stylu, který chtěli hrát vždycky. Tak jsem si dal celou jejich diskografii tam a zpět a desky jsou super všechny a nebudu tu říkat tato 70%, tato 80%. (Takto jsem pochopil i diskografii Metallicy po přečtení knihy Vzhůru do noci a Motorhead po přečtení Lemmyho pamětí). To jsou (byla) kapely, které nemusejí pořád něco dokazovat a přicházet s něčím novým. A ruku na srdce - už nikdy taková kapela nevznikne.

Tahle deska je (řečeno se Sklepem) příliš dlouhá, aspoň mi to tak vždycky připadalo, ve finále ale trvá kolem 47min, což je ok. Zvuk je skvělý, problém je ve výrazně slabší cca 2.polovině alba. Je pravda, že album neobsahuje žádný vyloženě výrazný hit, na druhou stranu tam jsou ale skvělé písně - House of Jazz (ne Meltdown,ale tohle je pro mě nejlepší skladba desky), Satellite Blues, Stiff..+ dva pro AC/DC docela netypické (a dobré) songy - Hold me back a Can´t stand still. Od Damned to jde dolů. Za mě 70%.