Sorry za překlep, píšu, když mi do každýho ucha křičí jiný dítě.

Jinak minimálně za zkoušku stojí elektronický projekt bývalého kytaristy Niklase Sundina MITOCHONDRIAL SUN. Má to něco do sebe:
https://youtu.be/eJfQJNpC2sE

Nejhorší na tom je, že kdyby člověk neviděl, že na to nemají....ale ta kapela je roky výjimečná. Ve svý době do roku 2000 to byl fenomén. Pořád i do dneška dokážou udělat zajímavý věci...tak proč je kurva nedělaj když můžou. To mi fakt hlava nebere. Moment je fakt promarněná šance. Není to špatný album, ale neuspokojí zdá se nikoho i když se tu snaží být pro všechny.

Díky moc za reakce. Tohle text jsem psal hodně se smíšenými pocity, protože DARK TRANQUILLITY bývali dlouho moje hlavní koně a pořád pro ně mám slabost. Bohužel nemůžu mít zavřený oči před vyprázdněností jejich současného projevu, jak jsem už naznačil v recenzi. Na rozdíl od STRAYE a LOUŽI bych si ale nepřál jejich posun směrem k řidším hardrockovým vodám. Naopak. Pořád věřím, že DT budou mít ještě koule na to, aby vydali nabroušenou a agresivní desku, něco jako byl Character. Jen o třídu lepší. Že je možný probudit mladistvou energii i u veteránů opakovaně dokazují AT THE GATES a nárazově NIGHT IN GALES nebo třeba ABLAZE MY SORROW.

Podle rozhovoru se Stannem na MF se zdá ,že problém bude ve vlastním pohledu na tvorbu, kdy kapela jede v tom , že se stále posouvá. Bohužel, jak patrno nejen já ten posun u mých veleoblíbenců už hrozně dlouho neslyším. Předchozí alba jsem v pohodě bral, i když bez momentu překvapení. Tady už přišlo zklamání, třeba jen zatím...

Já s verdiktem recenze v podstatě souhlasím, ale šel jsem spíš taky Loužovo cestou. Nechápu tuhle připosranost, kdy kapela zprůměruje všechno co kdy hrála prostě do nějakých skladeb, obě předchozí desky Atoma i Construct jsou mnohem lepší, vlastně ani nejsem příznivec Projectoru jako právě téhle pozdní fáze (to už radši Damage Done), ale když se to tak vezme, tak ta deska nepřináší fakt vůbec nic. Horší je, že jsem si jí na blind koupil.:-) Člověk jde z práce s rouškou na hubě, nikam nesmí, za nic neutrácí, tak si řekne, co kdybych zašel k okýnku v MR a buch s těma KILLERF BE KILLED bych vzal i ty FATES WARNING, a támhle rakvičku (SODOM) a tuhle ten věneček (DARK TRANQUILLITY)... a rázem utratí tágo, za věci co ani nepotřebuje. Nechcete to někdo koupit? Prodám i The Gallery, Projector, Haven a Character, vše perfektní stav.

Místo “zádě” mělo být “zase” :-)

Moc pěkná recenze, já bych ještě s přihmouřením oka dal 70, ale už nyní mám občas pocit ohranosti tohoto CD, což bych druhý týden po vydání nečekal a tolikrát jsem to zádě neslyšel. Ale minimálně čtyři sóla co si vybavuji jsou opravdu kouzelná.

Tak tahle recenze mě fakt pobavila. Sešli jsme se přesně ve stejném bodě, ale oba jsme tam došli úplně z jiné strany. Nebudu nefér. Nebudu se ptát, kde mají DT epickou dvacetiminutovou skladbu, jako mají Contless Sikes na Glow? Nebudu se ptát proč TD Moment vůbec vydávají, když Glow vyšlo měsíc před Momentem a bylo dopředu jasný, že tohle dědci ani v rámci melody death škatulky prostě nedají. Ale už jsem se zeptal, takže vlastně jsem nefér. Tak si rovnou řekneme, že DT jsou oproti svým následovníkům v hazjlu a že nebýt Atomy, která trochu navázala na dění před dvaceti lety, by je i bezejmenné šest let staré EP CS dávno převálcovalo v jejich vlastním melody ranku. A to nezmiňuju New Down, natož pak moderní naprogované Glow. Ale Atoma vzbudila naděje. Které se bohužel potvrdily jen z menší části. Ano jsou tam občas pěkný melodie, to ale nestačí. Z novinky mám přesně ten pocit jako jaký jsem měl po vydání Damage Done. Pocit zmaru a nenaplnění. Tam kde měla po volnomyšlenkářštější nadýchané Atomě přijít ještě uvolněnější rocková deska plná kvalitních melodií, výborného zpěvu, moderních samplů. Album plné nové cesty. Nové naděje. Tam místo toho DT ani napodruhé na červené desce nevyužili šance a opět na poslední chvíli otočili kormidlo do death metalových vod, kde je už dávno zválcovali jejich vlastní nohsledi. Kdy se jako chtějí DT stát nejtvrdším melodickým popem s hard rockovými prvky a trademarkovou švédskou melodikou? V šedesáti? Moc času už není. Přitom mají v řadách Chrise Ammotta. Toho důležitějšího z obou bratrů na jehož kontě ulpěla deska jako Impulses!! S tím kytaristou by se daly dělat tak úžasný věci!!! Z DT touhle deskou mohli být už melody death metaloví Pink Floyd. Ale dostali jsme jen pár příjemně melodických písní, které nedorovnají postupku, jakou začal jejich předchůdce. Takže teď nás čeká zase dvacet let metalový tupoty a na potřetí snad....