Uznávám, že moje příspěvky vytržené z kontextu mohou kolikrát působit bolestivě.:-) Dost často nemám čas vše polopaticky vysvětlovat a ani chuť se hájit. Jsou věci, který maj nějakej příběh, řekněme nějakej širší kontext věcí co se děly a dějí -letité vztahy k lidem, hudebním žánrům, kapelám. Kontexty, které třeba znám jenom já, no a když tu občas něco zahlásím, tak to může působit hrubě a namistrovaně, ale je to jen slovně nevybroušené - tzn. například death metal (mimo tu první vlnu do roku 1995 která mne bavila) je pro mne už dlouho žánr, kterej mě ve své aktuální podobě nezajímá, ale zas nemám kapacity na to pořád vysvětlovat, proč zde bude tak málo. Až se objeví deathmetalovej shooter, tak to tu bude. Přízeň k HOOVERPHOBIC a MASSIVE ATTACK rozhodně nevypovídá nic o přijetí nových SMASHING PUMPKINS, spíš mě to vychází tak, že danému jedinci ta nová deska bude připadat kolotočářská.

OMLUVA! Příspěvek od autora "Stray" z 21.12.2020 07:55 psal uživatel "afro" Jsem byl ještě rozespalej...

Stray> Teď když jsi to napsal tak pěkně polopaticky, tak rozumím a de facto i souhlasím. Pravdou je, že Placebo nebo Sunshine; o SP nemluvě mám hodně rád, ale vždycky budou tak trochu na jiný/druhý koleji. Ovšem to neznamená, že mimo, řekněme extrémější metal nemám vyložené miláčky (třeba Hooverphonic, Massive Attack atd.).

No přesně jak říkáš, mi staří dinosauři odkojení Pumpkinsy 90tých let to nebudeme mít jednoduché...

Chůze je supr, taky to praktikuju, skoro každý večer. Krásně se při tom poslouchá muzika. Dnes mi hráli the.Switch a pak ještě kousek Warpaint.

Problém je zase ta stopáž alba. Bohužel jak jsem teď docela ve formě, tak dávám svůj okruh max. za hoďku, spíš i míň. Bude to asi muset rozdělit na 2 večery.

Vztahovačný pravda někdy jsem, ale zas jsem to ještě neposunul na další level. A sice směrem k davu hlásit, že chci okamžitě hlavu svého odpůrce.:-)

Jak jsem psal v recenzi, ta nahrávka hromadu původních fans nasere a bude pro ty, kteří maj SMASHING PUMPKINS hlavně jako kytarové alternativně rockové těleso z devadesátek, těžkým oříškem. Děje se. Problémy jsou. Recenze nevyznívají zrovna pozitivně.

K poslechu ti poradím jednu věc, poslouchej to třeba ve sluchátkách při rychlé chůzi, zkrátka při cíleném pohybu. Rozhodně si k tomu nelehej na gauč.:-)

Nebuď vztahovačný, já to nemyslím ve zlým

Zřejmě si pod chytlavým představujeme každý něco jiného. Nový Tatáči jsou podlě mě chytlaví - prostě na první dobrou mě to zaujalo, líbí se mi to.

SP je podle mě prostě komplikovaná deska. Musíš tomu dát čas, musíš na to mít náladu. A na první poslech mi to úpřimně přišlo nudné - synťáková masa, bez výraznějších melodií, zvuk furt stejný, tempo stejné. Nemám se tam čeho chytit. Kdyby to mělo 40 min, ok, nějak se s tím poperu, ale 70 min je fakt nálož a musíš mít motivaci abys to dal.

K tomu jsem samozřejmě poznačen historií - prvních 5 alb (už i Adore jsem vzal na milost) je pro mě kult, takže asi chápeš, že starého psa už novým kouskům těžko naučíš (tím myslím sebe)

Ale jak říkám, když se ti to líbí, tak proč ne. Vyargumentoval si to v recenzi tak skvěle, že si to pustím znova brzy, i když původně jsem to chtěl nechat delší dobu odležet.

Vzhledem k tomu, že jsem album slyšel asi dvanáctkrát, tak tvá věta "to je snad vidět z našich reakcí" je naprosto K POSRÁNÍ - jakože argument, že ta deska není chytlavá a od někoho (od řady lidí), z nichž každý to album slyšel 1,5krát, mám brát jako vážně? Ta deska je velice chytlavá.

Že jsou nový SP pop/rockovou (nebo spíš pop, kytary aby tam člověk vůbec hledal) nahrávkou souhlasím.

Ale přímočaré a ani chytlavé to rozhodně není. To je snad vidět i z našich reakcí že.

Mně to trochu připomíná poslední A perfect circle - taky mě to na první 2-3 poslechy docela nebavilo. Pak se to trochu zlomilo, menší zalíbení jsem v tom našel, ale stejně je to dle mého jejich nejslabší deska.

A tak to nejspíš bude i u SP. Možná to teda nebude nejslabší deska, kandidátů za posledních 10 let mají víc.

Mně zatím po 1,5 poslechu vadí 2 věci - délka, a docela "archaický" zvuk synťáků.

Ani náhodou, jde spíš o jinej svět - nejen v průřezu dvou různých žánrů, ale i vkusu lidí, který okolo každého stojí. Nové SMASHING PUMPKINS považuji za přímočarou, chytlavou a prakticky pop/rockovou nahrávku, vlastně jde o ještě mechovější věc než kdy byli třeba SUNSHINE, PLACEBO nebo třeba i MANIC STREET PREACHERS, to je přece úplně jinej kontinent, než stojí lidi co pracně projíždějí metalovej extrém mravenčí zapáleností od A-Z a nevynechaj sebevíc zaměnitelnej band s křovinatým nečitatelným logem, s viděním hudebního světa těch druhých se vůbec neztotožňuji, ale že bych měl nutnost to dál rozvádět, to zas ne. Zkrátka ten kdo má pořád čas na to pouštět si kapelu jako SIX FEET UNDER (jasně, žádná první liga scény okolo BA to už dávno není), tak nikdy nemůže docenit prakticky popové SP brouzdající letos v rajských uličkách.

Stray> Jsme si nerozuměli... Já si tak trochu z tvého komentáře vyprojektoval, že lopata poslouchající tupej DM kapacitně nic jinýho nezvládne a v souvislosti s posledními SP mi to vůbec nesedělo.

tělíčko> Proč ne, často je mezí líbí/nelíbí velmi tenká linie.

Jinak když mám třeba THE BEATLES ve větší oblibě než cokoliv od EMERSON LAKE AND PALMER nebo PINK FLOYD, tak budu taky asi působit, že o tom všem básním, ale pro mne je to prostě jen přirozené -> nemít složitější hudbu nutně v hodnotovém žebříčku výš.

Jakýpak "nedělej ze CYR nějakou virtuositu", vždyť já vás od toho alba cíleně odháním.

afro: Samozřejmě je to o nějakém osobním nastavení posluchačova vkusu a takový ty bláboly kolem, ale SFU (první desetiletku) a Pumpkins míchám už léta celkem v pohodě. Death metal mě ale jinak prakticky nezajímá.
Když to vezmu telegraficky tak pro příklad z různých žánrů: SFU -ano, CANNIBAL CORPSE -ani náhodou. RUSH -kdykoli a rád, DREAM TEATHER -ani omylem.
ZZ TOP -ano, MOLY HATCHET -ne. A vysvětlit to nedovedu, tak to prostě je.

Stray> Tvoje charakteristika SFU celkem sedí. Jak jsem psal, první tři desky jsem svýho času poslouchal a hodnotím je dobře; pak už jen nárazově a většinou to skončilo podobně jako s touhle deskou SP. Zase tady nedělej z Cyr nějakou virtuositu, kterou by člověk musel zkoumat. :-)

Třeba na SP bych zase rád zašel, na SFU ne a vlastně jsem je ani naživo nikdy neviděl.

afro: Tak jestli si ještě dnes ochoten poslouchat cokoliv od SIX FEET UNDER, tak se na poslech Smašů fakt asi vy..., třeba já jsem si v životě SFU doma snad nepustil a nikdy mě to za to nestálo, zjišťovat co hrajou a jak zní, ale slyšel jsem že údajně střednětempej tupej death metal. Je to o nastavení a hudebních prioritách.

zplihlé tělíčko (umírám; palec nahoru za nick :-))> Není to vůbec nemotorné přirovnání. Výjimečné to album je v jejich diskografii určitě. Bohužel mám ve frontě příliš mnoho desek, které čekají až si je poslechnu a tak občas musím dát na první dobrou a tady se obávám, že by to prostě nepřišlo a čas nahrávky to podporuje.

Ad SFU> Velmi mě ve svém žánru bavily první tři desky (Petr Korál na R1 mi dokonce kdysi Lycantrophy zahrál na přání; psal jsem mu koresponďák... muehehe). Z toho zbytku beru Unborn a vlastně i následující Crypt...), ale přiznám se, že jsem neslyšel ani zdaleka všechno. Takže souhlasím, že pozitivní záchvěvy mají, no.

afro: Nechci se tady nějak zuřivě zastávat nových Smashing Pumpkins, ale myslím, že právě ten soustředěný poslech celého alba teprve ukáže jeho, řekněme výjímečnost v diskografii SP. Je to jako dort s jednobarevnou a jednochuťovou polevou nahoře a až teprve pod ní jsou ostatní ingredience a je jen na mě, jestli zůstanu na povrchu a nebo se prokoušu i pod něj. Omlouvám se za poněkud nemotorné přirovnání, ale nic lepšího mě zrovna nenapadlo...
Chápu ale, že pokud budu mít tuto kapelu zafixovanou jako hřmotný kytarový band z prvních desek, budu z CYR malinko vedle.
Když už jsi jmenoval zrovna ty SFU, tak alba jako Unborn nebo Undead jsi slyšel? Zrovna tata dvě mě z jejich nové tvorby nepříjou tak špatná a jednotvárná.
Ale to je asi do jiné diskuze.

S novýma SMASHING PUMPKINS jsem prošel osmkrát po sobě na skrz prakticky celým areálem Škody, pak kolem autobusáku, kilometrovkou přes pole k lochotínskýmu amfíku a pak dál do kopce na sídliště, cca 7 km, osm odpoledne po sobě a neskutečně příjemnej zážitek to byl. Krása. Doma pak ještě asi čtyři poslechy z originálu, zatím.

Obdivuju toho, kdo to dá soustředěně. Proč je ta deska proboha tak dlouhá, když variabilita balancuje na stejných vlnách jako posledních asi padesát deskek Six Feet Under? Corgan musel totálně vybrakovat šuplík. Ale do auta, až povezu tchýni dobrý.

5/10

Mmch, posl. koncert v Karlíně byl výbornej a věřím, že na tom by se nic nezměnilo ani teď.

Po řadě poslechů poslechů, nevím. U SP přitom nemám příliš v oblibě "heavy metalovou" tvář a ve své době jsem neskutečně uvíznul v Adore, což byl kdysi první úkrok elektronický stranou, a již tehdá znamenal první dělení fanoušků. Tak se tejden prohrabuju SP sbírkou a za velké pozitivum zatím považuju, že jsem našel lupen z prvního concertu SP u nás 9.7.1997 k Mellon Collie ve sportovce :) No jakkoli je CYR zajimává deska, tak si raději pustím opriginál tedy New Order. Např Get ready, kde Corgan hostoval. Ale vážně SP ve finále nezatracuji a v tomhle ročním období v nich, tak jako již několikrát za uplynulá desetiletí nacházím prosincovou melancholii, kterou mám moc rád.