Vyčpělý a oposlouchaný žánr ...no nazdar :) Tak to je hláška :)

Bonamáza je môj veľký miláčik. Nová doska nesklamala, aj keď už vydal aj lepšie diela (Blues of Desperation, Dust Bowl). Stále je to však slušný nadpriemer, ktorý rastie každým počutím. Len na rozdiel od Straya si myslím, že sa jeho hlas viac hodí do country/popu než do bluesu. To bolo vidieť na BBC či v projekte Beth Hart, čo sa s jeho riffami a sólami, keď sa na ne nalepí výnimočný spevák.

V poho, večerní servis až do domu, ne asi? Myslím, že se mě na paletě tohohle alba podařilo vystihnout určité přednosti hudby tohohle borce. Přednosti pro mne, někdo jinej to může mít za zápor, když týpek srdnatě zpívá na střídačku sloky a refrény a nemá tam mezi nima osmiminutovou sólo exhibici kombinovanou s pasáží plnou psychedelického zurčení.:-) Ve čtvrtek bude další příděl...do pošty mi právě přišly kaťata.

Líbí se mi jak to Bonamassa dělá, že tak vyčpělý a oposlouchaný žánr, umí obléknout do gala, aby byl přitažlivý i dnes. Každá skladba je mistrovsky proaranžovaná, tu gospelovés sbory, tu klavír, tu vražedná foukací harmonika a na minulé desce si dopomáhal dokonce dechy. Bonamassa se vypracoval od píky a rád dává na obdiv velkolepou produkci a možnost se obklopit skvělým týmem a jako třešničku servíruje zvuk z londýnských Abbey Road. Pro někoho možná komerce, ale Joe není typ alá Poppa Chubby, aby přišel do studia, zapojil kytaru do zesilovače a za tejden nahrál celou desku syrového blues.
Letos se mu zadařilo i ve skládání a deska nemá slabého místa, kde by padal řetěz. Nejlepší pecky: Lookout Man, Why Does It Take...., When One Doors Open a Beyond The Silence.
U mě 9/10.
Díky za skvělou recenzi, už jsem se tu poslední dobou začínal ztrácet :-)