Předně díky za příspěvky. Když se zastavím u toho posledního, od Honzy, tak v souvislosti s ním mohu osvětlit zákonitosti svého vnímání Wilsonovy tvorby. tu perspektivu, ze které jsem k jeho tvorbě přišel. Předně, mě ten současný vývoj naopak přijde skvělý a dvě poslední sólovky považuji za jeho nejlepší sólo desky. Další důležitou informací je, že jsem od něj nikdy nevlastnil a velmi pravděpodobně ani neslyšel nic staršího než je album In Absentia od PORCUPINE TREE. To jsem si sehnal zhruba před dvěma lety zpětně, stejně jako ty novější alba PT. Název kapely jsem poprvé slyšel až někdy v roce 2006 na nějakém MP srazu, zvláštní, že takhle významná instituce prog žánru nesla jméno, které jsem snad do roku 2006 ani nezaznamenal. První deskou, na které účinkoval Wilson a kterou jsem kdy slyšel byl "Raven"...moc se mi to nelíbilo, taková umělecká zívánka mě to přišlo, "Hand/Cannot/Erase" už byla lepší, tu jsem si koupil, ale furt jsem si říkal, že je pořád málo melodický a přímočarý, že to chce ještě víc přípustnosti a míň abstraktní vaty, s "To the Bone" to přišlo, naprosto mě odrovnal, takže jsem pak postupně prozkoumával i starší věci a začal je kompletovat, dnes třeba desky PT jako In Absentia nebo Fear Of the Blank Planet úplně miluju, "Raven" mě už dneska taky přijde dobrej, mám je ve sbírce, ale pořád zůstává u mě nastavení, že Wilson se posledních pět let vyvíjí správně a vůbec ne proti mému vkusu. Za nejlepší desku PT mám In Absentia, za nej sólovky To the Bone a The Future Bites a vůbec jsem plně spokojen, nemám tak to: "dřív bylo líp, je to dobrý, ale nejde to mým směrem", ale naopak "jde to přesně jak chci, zbavuje se toho, co mě odrazovalo". Tak to je můj pohled.:-)

Moc mě netěší, jakým směrem se Steven Wilson ubírá, ale z jeho perspektivy ho naprosto chápu. Tenhle chlapík tvoří hudbu od svých 15(!) let a když si uvědomím, že letos mu bude 54, tak jen kroutím hlavou, kde vůbec ještě bere všechny ty nápady vzhledem k tomu, že kromě sólové kariéry se angažuje v x dalších projektech a vpodstatě rok co rok vyjde nějaká deska, na které se alespoň podílel.
A zároveň si říkám, že když už pop, tak ať teda zní aspoň nějak takhle... I když můj vkus nejlépe vystiuje deska Hand Cannot Erase, tak i musím uznat, že i The Future Bites je deska, která prostě obsahuje velmi chytlavé melodie, které se hezky poslouchají.
Přesto tak nějak v koutku duše doufám, že Steven se snad v přístích deskách vrátí ke klasickým nástrojům typickým pro prog rock... :-) Ale spíš asi ne.
Změna žánru se zdá postupem času nevyhnutelnou, pokud nechcete vyhasnout. Rapidní změny žánru prodělali i The Beatles, Pink Floyd, David Bowie a další. A přesto, nebo možná právě spíš prosto, zůstali úspěšní. Takže přeju hodně úspěchů s dalšími deskami Stevene! :-)

Nadherny album, ci to prekona absolutorium To the bone netusim,v kazdom pripade vsak kandidat na album roka.Wilson je pan skladatel a studna jeho napadov sa zda byt od roku 1992 nevycerpana...Ten priklon k popu nie je u neho nicim novym,vsak v podstate Lightbulb Sun ci moj najoblubenejsi pocin Stupid dream od PT boli popikom pocukrovane jak buchticky :-)

Obal ne nepodobný Bryanu Adamsovi z roku 2015 - Get up.

Za mě je Raven taky top, tak asi nebudu cílovka. Ale kupuju jeho desky včetně posledních Blackfield, tak poslechnu a uvidim a az to bude ve slevě, případně koupím. Líbí se mi jeho péče o vysledný produkt a vzdy dostanete parádní zvuk bez znamek komprese.
Recenze vymazlená. Ale jako že hodně!

Veľmi dobre album aj ked už po To The Bone predvídateľne. Presne takýto hudobný odklon som očakával. Počúva sa to veľmi dobre. Aký bude další album si ale teraz už netrufnem predpovedať.....za mňa 8,5/10.