Konečně jsem se dostal k pořádnému poslechu. Mám nějakej skluz:). Je to skutečně výživný článek. Pěkně vystižená role Bircha a krása Prodigal Son.

Nikdy jsem si k tomuto albu nenašel cestu. Debut se mi zalíbil na první poslech, s Killers se míjím i po letech a opakovaných pokusech. Od následujícího už beru vše až do současnosti vyjma Virtual XI.

Ten živák je nátěr!:) S takovou rytmickou sekcí se to hraje...

Na to jsem se chtěl zrovna zeptat, díky:)

Možná bych ještě připomněl, že z koncertů v Japonsku vyšlo EP Maiden Japan v roce 1981. Asi jediný oficiální živý záznam s DiAnnem. Na internetu se dá najít i rozšířená verze koncertních záznamů - 17 skladem s časem přes 70 minut. Vydali to snad pro členy fanklubu.

Dík. V tom spěchu jsem úplně zapomněl na názvy kapitolek, tak jsem je tam teď doplnil.

Výborná práce, stejně jako na jedničce. Díky Strayi.
Z mého pohledu je Killers v podstatě dost nenápadná deska, která ale umí kousnout hodně hluboko. Jednička byla holá pěst přímo do tlamy, tady je to rána na žebra v boxerské rukavici. Nezdá se, ale umí nadělat občas ještě větší paseku. Je to skvělá, i když v podstatě docela nenápadná, deska. Maiden na ní ukázali, jak komplexní kapelou dokáží být.

Díky za reakce a zajímavé poznatky. Je pravda, že jsem u Killers spíš řešil, jestli dám 80% nebo 90%, než abych vůbec uvažoval o nižší známce. Dokument o The Number Of the Beast jsem skouknul a líbil se mi, ta deska je dostala na vrchol, už se těším na psaní jejího textu.

Making of Number of the Beast prave teraz na CT Art.

Pamatuji si jak jsem jel na první zájezd "autokarem" do Rakouska a na cestu mi naši koupili šasopis (pravděpodobně) FILIPS; snad na třetí straně na mě vybafl obal Killers s krátkou recenzí, část textu si pamatuji dodneška. A právě na této stránce ... tam to z mé strany všechno začalo.
Album známkou hodnotit nebudu, nemá to smysl. To co je podstatné jsou dojmy a zážitky. Pro mě je Killers jedno z nejlepších co kdy od IM stvořili, absolutní trefa. Sešla se parta extrémně talentovaných lidí, zvukově moc povedené - posun proti debutu neuvěřitelný, rád si prohlížím ikonický obal a hledám každý tah štětce. Nevadí mi, že neobsahuje "klasické" písně, ale o to víc je tady každá jedna píseň nářez od začátku do konce. Hlavní kytarový riff Killers je úchvatný a spoustu let mě fascinoval ... vlastně stále dodnes. (A až o mnoho let později, kdy jsem se začal "teoreticky" učit na byskytaru mi vlastně došlo, jak mohli tak mladí kluci tak parádně "uhrát", tam, kde si lámu na pražcích prsty, tam mr. Harris hraje levou zadní.). Celé to drží při sobě, ani jedna nota a refrén zbytečně navíc.
Za mě počet nakoupených kopií z celé diskografie jednoznačně vede - začalo to kazetou z Polska se žlutým obalem, pak kazeta z obchodu se zmenšeným obalem a fontem jako z Wordu, Cd Remaster, Digipack, LP, několik verzi z Itunes.
Album dodneška nezestárlo. Umělecké dílo.
(BTW: Nikdy jsem nepochopil to dvojité pípnutí v Drifer, čas cca 2:20 :)

6/10 - po fantastickom debute, až prekvapujúco slabý materiál, z ktorého vyčnieva aspoň ako tak titulka, The Ides Of March/Wratchild, Murders In The Rue Morgue či Prodigal Son. Zvyšok síce neurazí, ale na pomery IRON MAIDEN je to slabota. Niet sa čo čudovať - v setlistoch sa dodnes objavuje iba hitovka Wratchild. Ešteže sa z toho kapela rýchlo oklepala, pritiahla Brucea a ...

První album mám o něco radši, ale Wrathchild, tak to je velká věc!

Opět skvělá prácička, zatím bodově hodnotíš stejně jako já, ty hudbě fakt rozumíš.:-) Jen pár vět letem světem. Je zajímavé, že ta předchozí Strattonova kapela - dnes prakticky zcela zapomenutá - RDB byla počátkem roku 1979 předskokanem Status Quo během jejich turné v NSR. Sám Dennis označuje za svého nejoblíbenějšího pěvce DC. Když mu Steve dal kopačky, prej si u svý mámy jako první pustil Soldier of Fortune. Každopádně Adrian byl skvělou volbou, úplně jinej hráčskej týpek než Legátový Dave, jak jej dlouhá léta přezdívám. Mimochodem ten černobílej Daveův Strat původně vlastnil Paul Kossoff, ale to je zřejmě dost známá skutečnost. K tomu coveru WiU od Skyhooks je vlastně dotlačila Zomba, Steve z toho nikdy nebyl nadšenej. Story o úpravě mixu tý nahrávky zná snad každej. V konečným důsledku to mělo de facto efekt velmi pozitivní, Steve už nikdy nepřistoupil na žádnej kompromis. Mně se zvuk původního vinylu vždy líbil, ten produkční posun je evidentní. Stačí porovnat zdejší Wrathchild s verzí na výběru Metal for Muthas, jenž vyšel v únoru 1980(i tam obě nahrávky IM v onom ouhoru výrazně zválcovaly zbytek). V souvislosti se Samson bych připomněl Biceps of Steel, potažmo The Incubus(doufám, že zase neberu téma). Jako předzvěst věcí příštích nakonec už toliko:
https://youtu.be/-2p4cbxHXhI
Sorry za poněkud zmatečný příspěvek.

punkový feeling z debutu šel do ústraní a po remasteru už je KILLERS poslouchatelné, originál mi přišel hodně nedomrlý a nedotažený. Taky DiAnno jakoby ztratil svoji předchozí živočišnost a Harris se tentokrát ani skladatelsky na svoje poměry moc nevytáhl, sice je to všechno fajn a muzikálně na úrovni, deska příjemně plyne, žádný průser se neděje, ale hrozně moc tomu chybí nějaký "wow" moment. Kdyby Maiden podobně přistoupili i k další desce, mohla přijít sestupná trajektorie. Naštěstí však následoval opus magnum nejen kapely, ale i celého žánru. Právě ve srovnání s THE NUMBER OF THE BEAST vychází druhé album Maidenů jako chudý příbuzný, který na sebe sice navlékl slušně vypadající kabátek, ale tak vyparáděný a obletovaný švihák jako jeho o rok mladší brácha prostě nebyl, není a nikdy nebude.

Legendárny album legendy legiend....nostalgia jak sviňa. Za mňa trošku horší album ako debut....ale veľké veci ešte len prišli....7,5/10. ....a snád tento rok vyjde nový album

Hezky napsané Strayi.
Těším se na Piece of mind - pro mě nej deska od Iron Maiden. Strašně pestrá deska.