"I visited your home this morning after you´d left. I tried to play husband. I tried to taste the life of a simple man. It didn´t work out, so I took a souvenir... her pretty head." (JOHN DOE).

Zasloužených 100%

Už když jsem to zakládal, tak jsem se fascinovaně pochechtával. Fíha, těbůh, skvělé řešení. Jde o to, že 99% lidí prostě píše s menší nebo větší úporností, tady mě přijde, že patříš k tomu 1%, kteří ty věty sbíraj z obláčku. Tři takové na hudební články a už nemusím vůbec nic. Zajímavá výstavba, pohodlné tempo a řada podnětných informací.


Ano, devadesátky byly i u mne plné návštěv skvělých filmů v kinech, od jejich začátků, kdy se trochu i rekapitulovalo (Terminátor, Moucha, Barbar Conan, Jméno růže, ...), přes nové bomby (Hořký měsíc, Schindlerův seznam, Forest Gump, Mlčení jehňátek, The Singles, Terminátor II, Dvojitý zásah, Rychlý jako blesk, ...a mnoho mnoho dalších skvělých filmů) až po konec té dekády, kterej byl rovněž velmi silnej, dokonce rok 1999 jsem v kině Elektra na Americké viděl řadu filmů, které považuji za mimořádně skvělé a mám ten rok za asi nejlepší v historii filmu (Americká krása, Matrix, Klub rváčů, Zelená míle, 8 mm...). Návštěvu filmu Sedm si pamatuju, kdy, kde, za jakých okolností, jedno z nej období v životě, což jsem si tehdy neuvědomoval, březen 1997 (asi to nebylo premiérové promítání) kino Elektra, s Markétou, spontání rozhodnutí návštěvy kina, velmi dobré rozhodnutí - skvělý film, neznal jsem jej, prostě jsme se trefili do dobrého filmu, taky jsme klidně mohli jít na sračku, všude kolem se hrál Don´t Speak od NO DOUBT a vyšel Spark s NICKEM CAVEM (The Boatman Calls) na titulce, a nebo s AEROSMITH (Nine Lives), film nás uzemnil, vtáhnul dokonale do děje, byl depresivní, ale náladu neskazil, protože to bylo natočeno naprosto úchvatně, pamatuju si i jak na mne působila tu hudební složka, říkal jsem si, tpo zní jak MARILYN MANSON. Antichrist Superstar jsem tehdy měl teprve asi dva měsíce přehranej na kazetě z cd půjčovny.

Skvělé shrnutí devadesátek!!!

skvělá recenze na dokonalý film.

Opět skvělá recenze. A skvělý film, který jednou vidět stačilo. Třeba Mlčení jehňátek jsem si svého času pouštěl docela často a vychutnával si psychologickou hru mezi Hopkinsem a Fosterovou, ale Sedm ne, fakt jako ne...

Temny, ale skvely film. A ten koniec. Pohlad Pitta. Ten vtedy s tou damou aj chodil, vraj to prispelo k hodnovernosti zahraneho.