Budu tady nejspíš za řekněme podivína, protože tohle je mé nejoblíbenější album od Pink Floyd. Zřejmě to souvisí s tím, že PF jsem poznal skrze The Wall a ostatní alba jsem poslouchal až potom.

Kdysi jsem četl snad přímo na českém fanklubu kapely, že Two Sun In The Sunset nahrával Roger s najatými hráči. Také, že jako jeden z důvodů vyhazovu Ricka bylo, že Rogerovi kouřil jeho cigarety a sám mu nikdy žádné nekoupil :D

njn ten waters ... s odstupem let je to strašná škoda ... už the wall nebyli floydi, tak jak se k nim nyní vracíme, a Final cut ani nemluvit ... Waters byl dlouho Pink, to mu nelze upřít, ale ta jeho tvrdá povaha ... i dnes je to velmi konkroverzní osoba (byť mě celkem sympatická). Některé jeho solovky se povedly, třeba ta poslední, ale když se vracím do Pink Floyd universa tak končívám Animals, zřídka ještě Division Bell, nebo On an Island. Na zbytek nemám moc čas ani důvod. Momentary + všechny ty PF/Gilmour živáky ... asi jo, ale já nevím. Jo když už jste u těch klasiků / objevitelů mrkněte na Kraftwerk. Normálně jsem kdysi koupil ve výprodeji za pár kaček krabici The Catalogue, pač jsem je (ve své DM posluchačské etapě) poslouchal. Nikdy jsem ten box moc neřešil a o víkendu jsem na chudáka zaprášenýho narazil a vážně pecka.

Clanok je (opat) skvely. Ale album velmi napocuvany nemam, takze sa k nemu len tazko mozem vyjadrit.

Nádherný článek na pro mě, neposlouchatelné album. Díky za super čtení.