Iron Maiden bylo moje úplně první zahraniční metalový elpíčko, který jsem si pouštěl vedle svého oblíbeného hitu Jožin z bažin. Moc desek jsme tenkrát neměli (matčin mladistvý odkaz Goťáka a Zagorku nepočítám), takže jsem točil Jožina, Radegasta, Plni energie a Live after Death a to někdy na přelomu 80. a 90. let. Dodnes si pamatuju to překvapení, že se na albu se zombíkem vylézajícím z hrobu nachází vlastně docela normální hudba.

Můj první MAIDEN byl "Piece of Mind", někdy v létě roku 84 :-) Pamatuji si to proto, že měli k večeři na talíři pod poklopem... mozek :-)
Nicméně deska následující a předcházející se mi líbí víc!

Když jsem začal poslouchat MAIDEN, tak jejich nejnovější deskou byla Seventh Son, jo jasně No Prayer je první album, jehož vydáním jsem bezprostředně žil, pamatuju, byl to začátek podzimu 1990 a Maideni hned vyrazili na evropskou šňůru v předprogramu s ANTHRAX (ti měli venku od července Persistence of Time), první koncerty se snad konaly ještě pár dní před vydáním No Prayer.

No Prayer miluju! První Maiden co jsem zažil v době vydání jako novinku, možná proto. No a Fear mám v Top 3, takže asi tak.:-) Fear a The X Factor v Top 3 docela troufalost. Vlastně Top 4, protože mezi Piece a Somewhere fakt nevím.

Já nemám moc v oblibě první dvě alba, pak to byla jízda, která skončila právě s No Prayer for the Dying. X Factor je v klidu - pravda, chvíli trvalo než jsem ho "pochopil" - Virtual XI je opravdu slabé, no a z nové éry s B.D. mi přijde nejslabší The Final Frontier.

Louža: Stran devadesátek to nesmíš brát doslovně, měl jsem na mysli hlavně éru s Blazem. Schválně koukni kolik jsem dal Fear Of the Dark, osobně si myslím že tak 80%, tedy shodnou známku jako desku, jejíž vydáním jsem vcelku prožíval No Prayer For The Dying. obě mám za stejně solidní věci.

orre: Tak to fakt nevím, kam s tebou.:-) X-Factor považuji za ještě větší průser než Virtual XI a nikdy bych ta alba nebyl schopen dosadit ani na roveň třeba The Final Frontier, která je naopak skvělá, skvělejší než The Book Of Souls a Senjutsu dohromady!

A to mně se zase album "No Prayer for the Dying" líbí, protože to jsou společně s "Killers" jediné CD, který z diskografie IRON MAIDEM doma mám.

Moment moment. Fear of the Dark byl taky v devadesátých letech. Pro mě i po třiceti letech pořád synonymum moderního metalu. Ten Faktor, nebo Virtuál aspoň budí vášně. Ale jestli existuje fakt jediný album, který opravdu nikoho nezajímá a nikdo ho neskloňuje a to úplně právem. Tak je to No Prayer for the Dying.

V tom případě nechápu, co jsem já! Virtual XI beru jako jednu z nejhorších desek všech dob a The X Factor mám v Top 3 Maiden! A mimochodem to všeobecné nadšení z Brave New World ani náhodou nesdílím. V době vydání jsem z toho byl stejně špatný jako z Virtual XI. Nazpívat to Blaze, všichni by to pohřbili. Taky menší polovina toho materiálu pochází z dob Virtual XI.

Fanoušci Iron Maiden se dělí na dvě skupiny - fajnšmekry, kteří ví co je na jejich kapele dobře, stejně jako dokáží pojmenovat nevydarena alba, no a pak na ty, co od nich berou vše. Tato selanka bez vkusu skáče radostí na Bayleyho etapou, stejně jako nad Dance of Death či Senjutsu. :-) Kapele jsem už odpustil, neboť Brave New World chápu jako dostatečnou omluvu za otresna devadesátá léta.

Po přečtení recenze a diskuze pod ní... zvuk z LP desky jsem zatím neslyšel, ale zvuk na CD mi vyhovuje. A hudba? Ta taky :-) Pohodových 90%!

Ano. Tak přesně takhle jsem si to představoval. A to včetně obalu :

https://www.youtube.com/watch?v=CJAemJOBqW8

Autorovi článku doporučuji si znovu poslechnout skladby Death of the Celts a hlavně The Parchment. To jsou skladby, na které se nedá napsat recenze po 2 posleších, je potřeba je pořádně naposlouchat a myšlenka vyškrtnout tyto 2 klenoty z alba mi připadá naprosto absurdní.

proboha pod kolikama jménama tu postuje ten exot džudemort?!Pěti,šesti?Jednou česky podruhý slovensky ale jeho styl a neustálé opakování 9/10,9/10 je průhledný.Hodně pošahaný človíček:)

od albumu Dance of Death pre mňa charaktererizuje tvorbu IM jedno slovo…priemernosť….sklamanie a z úcty k legende 45%…

Sorry, ale The Parchment je naprostá bomba, nechápu tu kritiku...
Album jako celek- 9/10, jedna u jejich nejlepších desek.

Podle mě to má jinak než třeba my a metalový fans obecně. Ty vitamíny, co jej v tom pisatelství pohání sbírá na základě jiných mechanismů.:-) Řekl bych, že u něj velkou roli hraje domácí scéna a vždy aktuální hudba a stav scény, hodně to má asi propojený i se setkáváním s hudebníky a celkově v tom převažuje ta nutnost sociálních vazeb, to jenom odhaduji nevím, ale řekl bych, že jeho působení cítím nějak takhle. Já to mám samosebou jinak, s hudebníky se vůbec nepotřebuju setkávat a znát, ale zaručeně potřebuju vědět, když mi někdo řekne desátá skladba z Fear Of the Dark, že to je Judas Be My Guide a vybavit si všechny její parametry. Špulák v tom asi nemá ten prvek fandovství a nutnost encyklopedičnosti, zná u těch velkých kapel vlastnosti jejich tvorby a buď to v globálu bere a nebo ne, ale není tam v tom ten fanatismus za hrob.:-))) ...Řekl bych.:-)

Jj, také si na to pamatuju.

Před 25 lety dával Špulák v Bengu všemu, co znělo klasický pěknou sodu. Za to z nových kapel se posrával a hodnotil neadekvátně vysoko. Tenkrát jsem ho nemohl vystát. Dnes je mi volnej a jako recenzent už u mě davno ztratil kredibilitu.
Jestli teď dává Mejdnům devitku, tenkrat by dostali stěží čtyři a ještě by jim naložil v textu. Takovou váhu má jeho recenze. Je to k smíchu.

Tak hlavně že seš s tou recenzí z novinek maximálně spokojen a že sis fundovaně početl. :-) V podstatě ti jde spíš o potvrzení tvého názoru nikoliv o nějakou četbu pohledů z jiné perspektivy, nemýlím-li se? Akorát nechápu, proč již neužíváš přízviska lord Džoudermort.