Jako letitý fanoušek DT musím říct, že mě stále kapela baví a nová deska to jen podtrhuje. Souhlasím s recenzí v mnohém: zvukově je to opravdu lahůdka pro uši, krásně separované, čitelné, výrazné, nikdo nezaniká. Neposuzuji vývoj a neporovnávám desky mezi sebou. Je ale fakt, že pokud sáhnu po DT, tak většinou vybírám z posledních asi 10 alb. Nevím čím to, jsou mi blízké. Hráčské dovednosti a umění je úchvatné. Při poslechu se zdá, že to je tak nějak samo sebou a nic na tom není. Ale to je právě to, co mě na nich baví. Umí prostě hrát a spojovat na první dobrou nespojitelné. S každým poslechem se mi líbí více. Sleeping giant a Transcencending time mě zní, jako balzám.

Natias: napiš mi tel. na arfan@seznam.cz

Morus: Tak to jo👍

Díky za upozornění, tohle mě fakt bavilo:
https://www.casopismuzikus.cz/clanky/derek-sherinian-elitni-klavesovy-zoldak

A je třeba tyto technikálie v recenzi mít? Tady nejsme v Muzikusu, pánové.
O tom si povidejte s klukama na zkušebně :-)

Tak jen abych to upřesnil, nemyslel jsem přímo tuhle recenzi, četl jsem spoustu recenzí i zahraničních kde to bylo tak podáváno. Asi jsem to špatně podal ale právě tady jsem to psal jako souhlas s recenzí.

A to, že už zřídkakdy hrají ve 4/4 je docela známá a určitě ne nová věc.

Morus: Jako fakt? Četl jsi tu recenzi? Myslím, že to co tu píšeš, je napsáno v recenzi a ty si četl opak. Protože s tebou souhlasím a i jsem to tak napsal😎

Morus, ty už si jenom bývalý bubeník? Já myslel, že furt hraješ.

Pokud se jedná o nový přístup, rytmická stránka je zajímavá, ale důležitý je celek. A to je velmi dobrý Dream Theater se všemi poznávacímí znameními, lízající nejvíc asi vynikající Octavarium.

Mangini je v recenzi pochválen, protože se tentokrát víc odvázal. Rázem se tam ocitla nadstavba typická pro desky s Portnoyem, samozřejmě v jiném stylu. Takže pochvaly se mu dostalo a srovnání s Mikem se holt vyhne až na recenzi k další desce.:) Rychlé plynutí poslední skladby je v recenzi zdůrazněno.

Všude čtu recenze typu “kdy už konečně DT přijdou s něčím novým” nebo že Mangini není to co býval Portnoy. A čtu to i v recenzích téhle desky, přitom právě tady zasahují DT tvrdý úder těmto řečem! Co je třeba nového? Nikde se nikdo např. nezmiňuje že na tomto albu DT téměř opustili čtyřdobé takty. Ne že by byli v tomto průkopníci ale oproti všem předešlým albům je to sakra výrazná změna a zároveň to cítím jako velkou evoluci.
Jako bývalý bubeník musím konstatovat (a vždycky jsem měl Portnoye rád), že tady Mangini ukázal kdo je tu pánem. Sakra tohle je opravdu výkon! Když koukám např. na jeho video na YouTube jak hraje Alien tak mi padá brada až do Mariánskýho příkopu! Ale ono je to slyšet na celém albu.
Pro mně tohle album je bomba a titulní skladba, i když má 20 minut (prý snad uměle natahovaná??) mi připadá jako by měla 4 minuty, tak neskutečně je pro mně zajímavá.

Dal som tomu dalsich par vypocuti zvacsa z vinylu a oproti tym prvym trom rozpacitym vypocutiam zo Spotify to naozaj trocha narastlo. Napriek tomu, ze je to ovela strukturovanejsie ako posledny album, ktory bol skor pesnickovejsi, tak sa to celkom prijemne pocuva. Neprinasa to nic nove, je to v zasade ich "comfort zone" . Petrucci s Rudessom si mohli odpustit niektore onanie a titulka mala koncit tak v 14 minute ... vyzdvihnut musim naopak LaBrieho spev, ktory je civilny a bez vsetkych tych kudrliniek. 75, mozno aj 80%.

Desátý poslech recenzovaného alba nutno výstupem na Kjerag završiti. Následně jump na Kjeragbolten vykonati.
Mám za sebou pět poslechů, chystám ještě dva. 70% bude maximem.

To Milan: Já Megadeth po příchodu bicmena Dirka Verbautena (ex Soiwork)(má se podílet i autorsky) věřím, doufám v modernizaci soundu. Samozřejmě je mi líto odchodu Elefsona, neb to byla rytmika snů...

Nečekal jsem letos nic velkýho ani od Maiden, ani od DT a nakonec jsem z obou desek nadšenej. Teď už může překvapit jenom Megadeth, ale tomu věřím pramálo :-)

Po prvych 3 vypocutiach zo Spotify som mal rozpacite pocity. Po dalsich troch to trocha narastlo. Prvych 5 songov sa nakoniec pocuva prijemne, aj ked v zasade neodhaluju nic nove. V gigantickej titulnej skladbe som sa stracal. Cele to vyzera byt hodene niekam do obdobia Scenes ... a Six Degrees. S dalsimi vypocutiami som sa rozhodol pockat na vinyl, ktory mi ma aj s novym Mastodonom prist zajtra. Tak uvidime, ci to este porastie a ci nakoniec pochopim titulnu skladbu.

DT som nepočúval od 1997 a, čuduj sa svete, tento album som vydržal, až dokonca a dokonca niekoľko krát. Je to asi povestnou sinusoidou. Stráááašne vysoká amplitúda, o perióde ani nepíšem. Ale Portnoy určite nechýba, ani mne, ani DT.

Jen doporučení pro zájemce - ta verze 2CD + Blu-ray je fakt skvělá. Sice je to obrovská knížka, skoro velikosti LP (doslova), takže do poličky ji dáte fakt těžko, ale ta grafika uvnitř za to rozhodně stojí. Je tam toho víc, jak v LP verzi. Předpokládám, že obyč CD na tom bude asi stejně, nebo podobně, akorát v malém formátu.

Sadlo mi to, po dvoch cvičných počutiach som pridal CD do košíka a tento týždeň by malo prísť. Posledne ma tak oslovilo Dramatic Turn of Evets, čo je už desať rokov.