Minimálně kytarově mě to zajímá.

Všichni poslechněte nový projekt Amerikan Kaos. Nový projekt Jeffa Waterse. To je úplně jiná káva než tady ten nesmysl Metal II. Fanoušci Van Halen a dalších klasických rockových uskupení budou potěšení. Je to v podstatě trohu retro, ale se skvělým Watersem za kytarou, který se konečně trochu dostává z toho metalového boxiku a roztahuje křídla.
První deska Armageddon Boogie je první část z trilogie a Jeff slibuje, že každá deska bude úplně jiná, žánrově, zvukově, složením, takže se máme na co těšit. Každý rok vychází jedna deska.
P.S.: První song je něco pro fanoušky AC/DC a Hells Bells ;-)

Ne, proste ne. Poslouchám aktuálně Metal původní na vinylu a já s tou desku proste nemám větší problém a je kvalitní kytarová práce za takových pěkných 7/10. Nový Metal II je šílené křečovity a zpěv Stu Blocka nezvladam. Myslel jsem si ze svého času bylo nejtěžší si zvyknout na hlas Paddena, ale šílené jsem se pletl. Na původním Metalu je super a jsou zde minimálně 4 songy, které jsou jasné hitovky.

Kelly: Jasný, zásadní jsou první tři alba, u dalších je to už jen otázka osobních preferencí.

Hivris: U mě pořád dobrý (zatím 6 poslechů), mě album táhne, stále je čeho se chytit :) V Jeffově tvorbě řadím poměrně vysoko, momentálně zhruba na 5. až 6. místo.

Jinak problém s kolísající kvalitou tvorby Annihilator se zřejmě s konečnou platností vyřešil: Včera jsem se ve Sparku v rozhovoru s Jeffem dočetl, že nová alba Annihilator už točit nebudou, že se můžeme těšit už jen na živý hraní a že Jeff dal dohromady hard rockovou kapelu, u který při natáčení počítá s velkorysou osmdesátkovou produkcí....

Honza H.: já měl zas poslech od poslechu větší problém dát to album celý. Prostě to nějak netáhne, není se čeho chytit.

Kelly: s výjimkou původního "Metalu" mi paradoxně nejvíc baví asi éra Annihilator s Davidem Paddenem. Hlavně eponymní album 2010 a Feast, to jsou výborný desky.

Pro mě jen Alice Neverland. Pak už je to tlačené na sílu. Neříkám, že to není dobře odvedená práce ale nějak mi tam chybí uvolněnost. Jako by Waters skládal, že musí a ne že chce a má z toho radost.

Před chvílí poslech č. 2: Jak kolem mě původní verze jen tak prošuměla,tak u tý nový se začíná pomalu a nenápadně dostavovat nadšení. Pomohla i změna dramaturgie. Vůbec by mě nenapadlo, že ten materiál je vlastně hodně hustá riffařina,do toho nekonečný množství skvělých sól.... Nevím,jakými krabičkami ty doprovodný kytary Andy Sneap protáhl,ale celkovýmu vyznění to hodně pomohlo (jako fakt jsem pochválil Sneapa? To bude asi omyl :)

Vinyl mně přišel teprve včera, takže jsem zatím zvládl jen jeden poslech a nebylo to utrpení, těším se na opáčko, což je dobrý znamení :) S definitivním soudem každopádně počkám až po více posleších.
Jinak souhlas, Stu Block tomu jednoznačně prospěl,zmizel totiž Paddenův nu-metalovej projev...
Nahrazení Manginiho Lombardem Jeff zdůvodňuje zprasenou produkcí bicích, kdy člověk,kterej to měl tehdy na starosti, z toho udělal zvuk jak od automatu.