Dvě pěkné skočné písničky a pak se to klasicky rozplizne. Podobně jako třeba posl. Sodom (2020). Jo a nejlepší deska Kreator je Renewal (by mě zajímalo, jestli někdo takovej ještě existuje?). :-)

orre, honza: jj to je přesně to co jsem říkal níže, novinky entů většinou přiletí a odletî, a ano v posledních kreatorovkách je Mille takový úžasný a neškodný a ano na novinku se také netěším … ty singly mne neoslovily … jináč Tankard klidně (ted vysla za par kacek ta kolekce - premejslel jsem, ale nevim, tankard jsem kdysi pustil a nechyta me to) já se dneska těším, na staré Destruction, Sodom a už mnoho let si pokládám otázku jestli omilostnit staré Running Wild. Což mi Rolf stále konplikuje novou odpornou “tvorbu”, ale dneska se bude, v dětství milovana, Branded abd exiled.

Každej koment má něco do sebe,ale nejvíc se mně přeci jen zamlouvá Pekárkův komentář z 23.04.2022 10:31 :)
Akorát se zde nějak pozapomnělo,že do velký německý thrashový čtyřky patří ještě Tankard (a podotýkám, že zcela zaslouženě!)

Kreator najeli Phantomem na úspěšnou šablonu, která se chytla i komerčně a už se ani netěším na další. Nové singly to jasně dokazujou a to sliboval přitvrzení a větší špinavost. Já ten dnešní "mainstream" ala Arch Enemy, Amon Amarth atd nemusím. Toho se bohužel chytají i Kreator děsivými helekačkami typu "Satan Is Real". U toho mám kopřivku! Já v thrashi raději tu havířinu posledních Sodom. Žádná přeprodukovanost a vyleštěnost. Destruction je samozřejmě vynikající, ale předešlá Born To Parish mi zatím sedla více.

Rozumím, pánové...

já vůbec Sodom nekritizuju, strýčka Toma beru za osobnost, vlastně mě svojí ujetostí baví rozhodně více že spořádaný Mille, jen říkám, že některé desky Sodom si ani nevybavuji. Jinak Violent nedávno také vyšla v reedici a mohu za sebe říci, že Kreatorovky snad až Hordes poslouchám opravdu všechny ... to se u Sodom a Desytruction říci nedá ... ale to je fakt jen "pokecová rovina" mám tuhle trojici hodně rád ... i když Destructio asi nejmíň ... znovu si je připomenu ... každopádně nějaklá starší Destruction céda nemám, tak jsem kouknul na Musicrecords ... a TVL ty remastery mají za 550,- .... to je hustý, blbá doba

Z toho co vyšlo mezi Renewal a Enemy of God, je pro mne Endorama nejlepší deskou KREATOR!:-) Dalece. Phantom Antichrist mám stopro v Top4 jejich diskografie, spolu s tím Pleasure, Extreme a Coma. Album Violent revolution mám v diskografii spíš dole.:-)
DESTRUCTION podle mne může tak 5% lidí z těch co poslouchaj metal, ale to je pořád docela dost z toho celkového množství, každopádně DESTRUCTION maj nejvyšší procento z té něměcké trojky, když se začne mluvit o lidech, kteří je nemusí.
KREATOR zaslouženě nejvýš z evropského thrashe, tam je to jasný, ty alba mají dlouhodobou platnost a je z nich poznat nálada dané doby a měnící se přístup kapely, kam svou tvorbu kormidlovat.

Super počteníčko. Určitě do nich půjdu. Jak se tady hovořilo, osobně to mám trochu jinak. Kvalitativně bych ty kapely nesrovnával, důležité je, že je každá jiná. V tom přístupu jde o to, že poslechu prvních alb se věnovalo víc času a také byla prostě první. Třeba Sodom natočili celou řadu skvělých alb i po klasikách a kdybych se jim věnoval, určitě bych dokázal z fleku vyjmenovat řadu výborných skladeb. Endorama by se neměla přeceňovat. :-) A kupř. Code red je o dost lepší než Violent Revolution apod. Nejde také jen o hitovost skladeb, ale riffy a celkovou atmošku. U desek po Hordes of Chaos nějaká je?:-)

Deska je vážně verygut. Pokud jde o debatu ohledně kvality této trojice entů, tak to máme všichni +- autobus stejné ... každýho v jejich začátcích jedna z kapel, spíše pocitově, oslovila více (mě kdysi Sodom) a málokdo dnes drtí celou discografii. To se týká zejména Sodom a Destruction, kde jsou různá úplně průměrná období. Kreator je v tomto směru dost jinde ... zrovna včera mi například dorazila Endorama 2022 a jaká je to paráda. Každopádně u novinky Destruction, nedávno Sodom a dá se říci, že i posledních Kreatorovek ... počítám, že to neudržím a nebude mne to dlouho bavit. Čímž však vůbec neříkám, že je deska blbá, nebo zbytečná.

Stray: Naprostý souhlas s pohledem na Sodom-Destruction-Kreator. Poslouchal jsem je od jejich začátků a mám to stejně.

U SODOM mám vše do Tapping the Vein 92´. Pak kouzlo vyvanulo, existuje zhruba dvacet let, ze kterých nejsem schopen od nich poslouchat nic 1993-2012. No a pak přišli takový dva pozitivní záblesky Epitome Of Torture a hlavně Decision Day, u kterých rád uznám, že se podařilo navodit tu starou náladu. Ta poslední deska už mě přijde taková na efekt, rychle ohratelná, tak jsem se jí zbavil.
Kdybys mě pustil jakoukoliv skladbu od DESTRUCTION z let 1984-1990, tak ti do několika sekund hned řeknu název a album, což u nové etapy od roku 2000 už nemám. Tehdy to byla fakt posedlost.:-) příklad, třeba ten našponovanej tango-latino riffík ta-tada-ta-tata---ta-tada-ta-tata--ta-tada-ta-tata--- a hned je po třech sekundách jasný, že Dissatisfied Existence z alba Release From Agony. Starý DESTRUCTION se asi nedá říct přímo osobní guilty pleasure, ale ten vztah se pohybuje prostě v úplně jinej dimenzi, než je vztah týpka, co chce napsat recenzi nějaký kapely, kterou si zrovna pustil.:-)

Se SODOM jsi taky udeřil hřebíček přímo na hlavičku! Krom Agent Orange a následného
Better Off Dead je to pásová výroba jak vyšitá. Není tam jediný hit, jediná skladba co by vyčnívala. A osobně to naprosto nechápu po tak skvělém začátku kariery.

Přesně. Kladu tam proti sobě ryze subjektivní pocit z hodně dávna, že DESTRUCTION jsou pro mne naprosto super kapela, se spíše objektivním uznáním skutečnosti, že KREATOR jsou zaslouženě bráni jako přínosnější a uznávanější band. Nevím jak se to stalo, že zrovna DESTRUCTION mě nějak přišli koncem osmdesátek k duhu, vždyť třeba u SODOM nebýt onoho kouzelného úkazu jménem Agent Orange (a možná i alba předchozího a následného), tak mám Angelripperovce za banální pivní thrashovou třetí ligu. Prostě jsem je až tolik necítil, nikdy. A přitom už tehdy byl v mém okolí spíš samej fanoušek SODOM než DESTRUCTION.

To je Stray přesně ono! V podstatě jsi pochopil co ve svém příspěvku mám na mysli. Jistě naše podvědomí si vytvoří vztah k určitému období a povýší si určitá alba na piedestal kam né vždy patří a nezaslouží si to. Mám to taky tak ale nepatří do ni Destruction. Ty jsem objevil až z hodně velkým zpožděním a s celé diskografie mě fakt přišla zajímavá asi jen první tři alba a pak už jen "pásová výroba". Ale takhle to má i Running Wild, Tankard, Exciter a další. Fakt bych nedokázal určit z kterého alba je daná skladba. Splývá mě to. U jednotlivých desek Destruction mě chybí různorodost kterou cítím třeba u Kreator nebo Metallica. Tam je na každém albu cítit jakým obdobím kapela prochází a to je úžasný!

Nikdo tady globálně DESTRUCTION s KREATOR nesrovnává. Užil jsem pouze příměru velmi povedené novinky DESTRUCTION k tomu, co momentálně nahrávají KREATOR, tzn. poslední řadovka vydaná před pěti lety - Gods of Violence a úvodní singl k desce, na kterou se čeká. Jednolitej nářez DESTRUCTION v určitých etapách skutečně byli, KREATOR maj určitě různorodější diskografii, bez pochyb, nicméně když se Schmierovcům podařilo dostat do alba tu atmošku - tak jako u Eternal devastation, Release From Agony, Live Without Sense nebo Cracked Brain, hm šlo jen žasnout :-), měli pro mne zkrátka specifické kouzlo, to ale nejde přenést na někoho, kdo je třeba začal reflektovat např. s albem The Antichrist v roce 2001, ono je pravda, že i tu starou etapu neopěvoval každej. Ta kapela nikdy nebyla v popularitě nějak na špici. Pro ty, kterým tak kapela zas až tak nesedne, to vždy bude monotónní thrashovka, to je jasný. Kdybych k nim přišel třeba před deseti-dvaceti lety, asi bych nebyl jejich fanouškem, přišel jsem však před třiatřiceti lety. Mám tu cestu prostě jinak... zašal jsem s živákem Live Without Sense 89´... a docela s nadšením dedukuju ty ingredience, ze kterých se jednou za čas takové album, kvůli jehož feelingu jsem tu kapelu začal tehdy poslouchat, zrodí...se zákonitě zrodí...z náááás!!!

Nemůžu si pomoct ale až na první dvě alba mě celá tvorba Destruction příjde jako monotónní nářez se stále stejným tempem. Skladba co skladba pořád to samé. A to patří Thrash Metal k mému nej žánru. A srovnání s Kreator tady hodně kulhá, to je naprosto jiná liga...

Naprostý souhlas.Totální nářez.