Já jsem tedy po cca 6 poselších spokojený. Není to tak chytlavé (prvoplánové) jako někdy bývalo, ale zatím mám chuť se k desce vracet a s poslechy roste. Já ten vliv heavy metalu oceňuji, melodie jsou silné, a mám rád ten severský pochmurný feel :) A AA má svůj ropoznatelný styl, to je v dnešní době genericky znějících kapel (i když profi udělaných) hodně cenné.

2zdenos - s AA to mám stejně. Po Twilight of the Thunder God jsem to bral. S AE to je složitější. Začínal jsem s nima až na Burning Bridges, následující alba poté postupný úpadek. Vyměnila se zpěvačka, War Eternal šla sinusoida opět nahoru a když nějak po vydání myslím nastoupil Loomis, hrozně jsem se těšil, co bude následovat. Jenže přišlo zklamání, Jeff na dalším CD vůbec nekomponoval, také jsem viděl nějaký rozhovor, kde Amott říkal, že je to jeho kapela a Jeff si může skládat sólovky. V tu chvíli jsem nad nimi prakticky zlomil hůl a poslední CD ten směr k tomu syntetickému plastic metalu, který je absolutně nekonfliktní a stravitelný pro čím dál širší masy a líbivý na první poslech potvrzuje. A víš co je vtipné? V době vydání singlu House of Mirrors jsem dostal v práci nový mobil a začátek té skladby si nastavil jako zvonění. Protože na tohle to funguje parádně a zní to dobře. To nemá být dehonestace nebo posměch, kdyby mě to vyloženě iritovalo, tak si to tam nedám. Zvonění super, CD už asi mockrát neposlechnu.

No jasně. V tom případě už je to čistě líbí nelíbí - Dymytry kuchař zvrácenost. Starej Amon Amarth řekněme do roku 2008? Pro mě fajn oddechovka.
Díky za reakce klucí

Myslím, že je hromada kapel, které to tak nemají. Tebou dvě jmenované asi ne. A jasně, ty kapely se tím dost jistě neuživí. Napsal jsem, že "jim to asi věřím víc", znamená to, že jejich novinka mi nepřipadá tolik býti konglomerátem, kdy někdo do umělé inteligence nasypal požadované položky (musí to mít kila, musí to vypadat jako že tvrdě, vlezlé melodie, musí být ve skladbách nějaké přechody aby to vypadalo trochu progresivně, byť je to často slepené děsně, zpěvačka musí být hubená kost s hubeným pasem a alespoň trochu kozama, k tomu musí házet tvrdé pózy, protože to je metal, atd), Enter a tohle vypadlo. Neříkám, že je to průser. Ale podobnou formulí byla vytvořena teď nějaká skladba Dymytry, kde zpívá ten populární kuchař se svou babou, na to jsem si přesně vzpomněl když to píšu. To jsem nedávnou zachytil na youtube a tyhle ingerdience to přesně má. To je samozřejmě ještě o pár levelů horší, leč zadání možná bylo podobné.

Přesně tak, metal je styl zasazený do kulis slávy a heroismu, je o dominanci, egu a kokrhání, jeho protagonisté milují svá vítězství. Nějací podvyživení studentští pihnilové co hrají na nástroje se sklopenou hlavou a nehnou se z místa, to přeci není žádnej metal, ne?:-)

a co je potřeba hudebníkům konkrétně věřit? Jasně že metal je o pózách a o penězích, jako jakýkoliv byznys. Zajímalo by mě, kolik se toho dá věřit Marduk nebo Decapitated.

Možná méně vypočítavý přístup než Arch Enemy, těmhle vikingům to věřím asi víc, nicméně nebaví mě to asi stejně :-) . Za The Serpents Trail bych ale 10% nahoru dal, ten flák se povedl.

Dal jsem si dva klipy k novince, přijde mě to trochu, jakoby měl za sebou zpěvák od BOLT THROWER o něco kolovratovější band s méně specifickým kytarovým soundem. Asi si konečně pustím nějakou desku celou.