Za mě je bohužel tohle typ desky (podobně jako třeba noví Arctic Monkeys), které nemám sílu, motivaci, chuť a ani potřebu se věnovat, aby (možná někdy) ve mě uzráli.

Je spousta desek které si člověk vyslechne, a možná napoprvé ho nechytnou, ale má chuť se k nim vrátit. Tady to úplně absentuje. Neskutečně mě to nebavilo napoprvé, napodruhé a tím to asi i skončí...

Jiné hudby, která mě nenudí, dokonce i baví, je spousta a spousta. Není to nic osobního proti RHCP, jen se jim tahle deska prostě nepovedla.

Jestli se někomu líbí, good for him. Svět se točí dál

Jo a song The Drummer je skvělej!

Ještě jen dodávám info, které nebylo v recenzi zmíněno: "The Red Hot Chili Peppers wrote and recorded Return of the Dream Canteen during the same sessions as their previous studio album, Unlimited Love (2022)." V podstatě rozdělili hromadu songů, které nahráli do dvou alb. Podle mě, kdyby to dali na jedno album a ostatní jako B-sides, určitě by se trefili místním kritikům do not. Třeba Unlimited Love jsem sjížděl pořád, až jsem se ho přežral a po čase jsem si ho zas pustil a musím říct, že je to fakt skvělá deska. U poslední desky jsem byl ze songů ze začátku dost překvapenej, ale pořád to roste. Dám si zas pauzu a uvidím jestli to budu mít stejně jako u Unlimited Love :)

Ktovie, či za súčasnú impotentnosť skupiny nemôže do istej miery aj Rick Rubin, ktorý už dávno nie je producentom, ktorý dokáže z hudobníkov dostať to najlepšie. Ale či to vôbec skupine prekáža, zdá sa, že je im to celkom jedno, hlavné sú koncerty.

Co tady člověk může nechávat uzrávat. :)))


Vždyť něco tak vydojeného se jen tak neslyší. Všechno, co bylo fajn ještě na Unlimited Love, je tady úplně špatně.

Když jsem poprvé slyšel ten úvodní song, tušil jsem průser. Ale on to je ještě jeden z mála těch snesitelných. Zbytek škoda zevrubněji komentovat. Totální vzduchoprázdno.

Respekt Strayovi, že o tom vůbec něco smysluplného sepsal.

Kazdej článek je originál. Podmínky vzniku se liší od situace, kdy rozhoduje jak dalece mám kapelu najeto, jaký je to druh hudby, zdali na poslech a psaní mám dostatek času, jak mě dotyčná věc sedne - obecně i dle momentální nálady, proměnných je prostě dost a vše je o namichani adekvátního poměru, aby působil co nejstrizliveji. Nechat něco dozrávat dva měsíce si dovolit nemůžu, to by tu nebyly žádný články, ale když to neleze ven, tak počkám týden, dva a venuju se jiné věci. Kolikrát mám rozpracovanych třeba pět alb.

Mně by spíš zajímalo, jestli někdo píše recenze tak, že to nechá uzrát. Každá deska není na pár poslechů a u někoho může "uzrát jako víno" :)

Více než výstižná recenze (bohužel). Procentuální ohodnocení mi vlastně přijde ještě smířlivé, byť pod argumenty předložené v textu, se dá s klidným svědomím podepsat.

PS: John Frusciante je šikovný kytarista, možná dokonce jeden z mých nejoblíbenějších. Myšleno samozřejmě v rámci kompletní spolupráce s RHCHP. Jeho sólovkám moc nerozumím.

počínání RHCHP ve 2022 je pro mne nepochopitelné, celkový letošní tvůrčí náklad nebude za pár měsíců nikdo poslouchat ani řešit, vlastně se to ani nedá, podobně se obávám budoucího 3CD Smashing Pumpkins. V těchto dnech, před 27 lety vyšla, Mello collie, což byla pořádná porce a kreativní exploze a já bych řekl, některé kapely se snaží vyvolat ozvěny minulosti, ale 30 let je 30 let, a kvantita není kvalita. Za mne RHCHP vzor 2022 = ztráta času.

Recenze je v pořádku, nepatřím k těm, kteří by se opajeli svou prací a ještě týden po zveřejnění by si po sobě své výroky četli (k článkům se v podstatě nikdy nevracím, ničím tu nelistuju, nečtu staré texty) , ale tady jsem vcelku spokojen. :-)

Teda to je hustá recenze, za mě krásných 90% :) až se tomu musim smát :)))

Hele úplně v pohodě, když se ti líbí tak není co řešit. my jsme napsali proč se nám to nelíbí, ty jsi napsal proč se ti to naopak líbí. Důležité je, že to máme každý srovnaný v sobě a nepapouškujeme jen nějaké kecy z netu aniž bychom si dali tu námahu a věnovali se té desce

Já jsem se u tohoto alba nenudil. To je důležité.

Mě právě ne. Desky, které se drží zpátky, se mě sympatické nezdaj. Vlastně když o tom tak přemýšlím, mám radši alba, kde jsou velký hity kombinovaný s nějakou tou vatou, než ta, kde všechno jede v jedné docela dobré (neohromí/neurazí) rovině. Je to velmi slušné album, ale v porovnání s KABÁTY nebo se SÉGRAMA.:-)

Mně je tahle deska tím, jak je vyklidněná a bez potřeby ohromit nějakými hity, sympatická. Když k tomu připočtu, že 3/4 kapely už bude 60... Tak mi to přijde velmi slušné.

To se ti jenom zdá. Tuhle recenzi ber spíš jako souhrn nahodilých poznatků, mozaiku toho, co mě na novinkovém maratónu zaujalo a co ne. Skladby obecně neposuzuju podle toho, jestli se mohou stát hitem, ale v případě recenze na tohle album RHCP, které se mě u takto hitové kapely jeví spíše nehitové, jsem tam ten poznatek vlepil. Carry Me Home je v rámci alba s osmnácti songy z mého pohledu skladbou, která by se umístila zhruba někde v polovině toho seznamu. Zdá se že je asi lepší než songy jako "The Drummer".:-)
Manažer u Warnerů v osmdesátkách a devadesátkách by byla práce snů, tedy aspoň pro mne :-), dostat před vydáním na stůl hodinové album s čtrnácti songy, vybrat z toho singly a prosadit to, není nic lepšího než pocit zadostiučinění, když se člověk v tomhle trefí. Sedím za stolem zády k oknu s výhledem na mrakodrapy a ťukám o sebe polštářky prstů.:-)

Je podle mě ubrečená v tom smyslu, že ty máš rád nějaký typ písniček, a když ho nedostaneš, tak je to špatně.

Zrovna Carry Me Home je třeba skvělý kousek. Posuzovat tu skladbu podle toho, jestli se může stát hitem... Koho to zajímá? Mě ne. Nejsem manager ve Warneru.

Že ubrečená. :))) Naprosto výstižná.

Vůbec by mne nenapadlo, že tahle recenze může někomu připadat ubrečená. Podle mne je ten pohled dostatečně nezávislej na vztahu ke kapele.

Co ti na to říct, uvidíme kolik songů hlavně z toho letošního druhého alba zařadí do koncertních programů. Aby to nedopadlo jak s Arctic Monkeys, kde se to limitně blíží nule, i když to taky kde kdo chválí.

A jinak já to o sobě tvrdím dlouhodobě, že můj vkus hudební (ale i co se týče třeba aut, ženskej, umění obecně) je pofiderní. Určitě taky najdu nejedno album, které já zbožňuji a většina nenávidí.

Jinak dnes jen pár kousků, protože skoro 8 hodin jsem proseděl v autě a tam mám cestovní mix.

Cocteau Twins - Heaven or Las Vegas
Salvation Jayne - A mouthful of magnificient spite
Death Cab for Cutie - Asphalt Meadows