Hodně dobrá deska s krásným zvukem. Baví mě to asi taky nejvíc z těch návratových desek. Je z toho cítit nenucenost. Ale tahle kapela je záruka dobré muziky, takže jsem obavy neměl :)

Já s novou etapou Pixies nikdy problém neměl - podobně jako kapela, taky nemládnu a víc oceňuji písničkovou formu tvorby. Ke starým albům se rád vracím, hodně songů mám naházených do svých cestovních mixů. A ono by to ani nešlo dělat takovou muziku jako v 80tkách, prostě dnešní zeitgeist je někde jinde.

Spajk: Dal jsem teď Doolittle, myslím, že ti to bude připadat punkový. Na tvůj vkus je to moc ustekany. Novější alba možná někomu přijdou méně energická, ale jsou prostě melodictejsi. Když budu chtít poslouchat nářez, tak si fakt nepustím Pixies, ale Slayer :-) , takže o co příznivcům starých Pixies jde? Ne, nová etapa je cajk. Taková miloucka.

Doolitle byla první věc, kterou jsem od Pixies slyšel, a vůbec se mi to ze začátku nelíbilo... No a teď, o téměř 25 let později je miluju (teda, ono se to zlomilo samozřejmě o moc dříve)

Doggerel je dle mého skvělé album, a za mě asi nejlepší po-návratové. Předchozí mě úpřimně trochu nudilo, jako by tam zbytečně spekulovali nad těmi písničkami, trochu na silu hledali nové polohy. Tady to opět jen nechali plynout, na nic se nehrají, nikomu nic nemusí dokazovat a je to paráda. Skvělý zvuk (syrový ale zároveň technicky kvalitní), zajímavé songy (jak melodicky tak textově), a hlavně to má drive a je z toho cítit ta neskutečné lehkost bytí.

Až mám trochu výčitky, že jsem nebyl na letošním koncertu. Ale byl jsem na předchozím a fakt jim to hraje skvěle i po těch letech.

Nedavno jsem zakoupil Dolittle, tak bych jí mohl poslechnout, co?
Abych věděl, kudy jede kočár :-)