Frontiers je vynikající, ale stejně nejlepší deska Journey je Trial by fire, hlavně skladba Forever in blue - to je dokonalost! Je to subjektivní pochopitelně - já jsem velký fanoušek Stevea Perryho a Neala Schona.....

Vzhledem k tomu, že pro žánr AOR je deska Frontiers něco jako pro heavy metal Powerslave, tak si nemyslím, že to je náhoda.:-)

Je náhoda, že Serafino pro svoje vydavatelství zvolil právě název Frontiers? :) Shodou okolností jsou u něj Journey v posledních letech pod smouvou...

Mám boxík Original album series s pěti řadovkami - Infinity 78´, Evolution 79´, Escape 81´, Frontiers 83´, Raised On Radio 85´, album "Departure" chybí, včera jsem si to zběžně projel celý, ale "Frontiers" mě prostě přijde fakt nejlepší, hned první dva songy na té desce jsou úplnej masakr, není třeba se vyhýbat světštějšímu přístupu k populární hudbě (prostřih na tvář Miloše Zemana a "poslouchám kapelu ABBA"):-))), já prostě nepotřebuju zašifrované umění či atmosférické plochy MARILLION, mě stačí silné písně s odleskem doby vzniku. ta nejlepší na Frontiers se jmenuje Troubled Child.

Oprava. Řádek osm.
Frontiers je skvělá deska.

Od Journey mám jen 6 desek. Tři novější (Revelation s Pinedou, Arrival s Augerim a Trial by Fire s Perrym) a trojbox od Sony, jmenovitě Departure, Escape a Frontiers.
Journey byli pro mojí generaci vyrůstající na Hey Stoopid, No More Tears a Iluzích už znacne nezajímaví. Na rozdíl od věkově blízkých kolegů (Osbourne, Furnier) nebyli schopni přepnout na aktuální hudební trendy anebo přepnuli a nějak mě to minulo? Pravda je mnohem prostější, kapela hiberovala. Dobře, Schon se mihnul v prvotřídním debutu Hardline, reflektující soudobé trendy, at mu nekrivdim. Po deseti letech se roku 96 probudila se skvělou deskou ozdobenou současným soundem a image.
Departure je výborná deska. To jste si přečetli ve skvelé recenzi. Celý ten Sony boxík s dvěmi předchozími alby je povedený. Je na něm dobře slyšitelné, jak velký přínos do kapely vnesl Jonathan Cain. Zatímco Departure je neotesaný drahokam se syrovějším pojetím, na Escape přibyly Cainovy klávesy a celé to rozsvítily, propojily a povznesly.
Poslední dvě řadovky jsem záměrně vynechal. Nechci to poslouchat za doprovodu všech těch článků o vyhazovech a soudních tahanicích o peníze. Nevím ani na jakou stranu bych se měl přiklonit. To není hodno kapely typu Journey.
Jo a za nejlepšího pěvce v historii kapely považuji pochopitelně Perryho!