Titulní skladba alba Call to arms je naprosto špičková balada. S takovýmito profily si člověk pěkně projde ty desky, na který dřív pozapomněl a nenašel si na ně čas :) Hezky sepsáno.

Saxon nemá žádná nepochopená alba, nemá vlastně ani přestávky v rytmu jejich vydávání, koncertují tak, aby nikdy nadlouho nezmizeli z evropských podií, téměř nedovolili, aby spory, odchody a rozchody ovlivnily kvalitu vydávaných alb. Navíc jsem jejich Wheel of the Steel znal mnohem dřív než IM - Killers, a tak mi vždy cestu ukazoval spíš Saxon (...show me the way...). Nezbývá než pochválit za zajímavý profil. Skládám taky poklonu autorovu nosu na vystopování společných rysů zdánlivě nepříliš podobných kapel. V sérii je vystižena velmi velmi důležitá věc, a to hudební blízkost Saxon a ACDC. Možná to v určitých obdobích není tak úplně patrné, ALE tím silněji to zase jindy vyplouvá na povrch. Obě kapely svých několik prvních alb postavily na jednoduchém hardrockovém boogie a navzdory metalovému boření a bouření, vždy když dojde na úvahy o kořenech, obě kapely se vrací k témuž zdroji.

Parádní článek. Já jen dodám, že především Unleash the beast a možná ještě více Lionheart mě ve své době totálně posadily na prdel. Kapelu jsem viděl poprvé naživo, nepočítám-li nadržený poslech za plotem na Noci plné hvězd okolo 1999-2000, v roce 2008. Potvrdili, že není nutné obrovské pódium a monumentální prezentace ala Irona Maiden, ale stačí energie a poctivé nasazení k tomu, aby vytvořili jedinečnou atmosféru a odehráli skvělý koncert.Pro mě mnohem větší heavy jistota a důležitější kapela než IM.