Soudě podle posledního rozhovoru s Broderickem jsou ACT OF DEFIANCE v hibernaci. Což je určitě škoda, i když je otázkou, jestli by třetí album mělo vůbec co nabídnout. A do IF mi Broderickova žoldácká figura docela sedí, protože už je stejně vnímám jen jako kapelu dvou lidí. Respektive tří, pokud počítám producenta Howarda Bensona, kterej má velkej podíl na současném nesnesitelně podbízivém soundu.

Ne že bych chtěl od IF slyšet znovu göteborgský death metal, na to mám jiné koně (NIGHT IN GALES, ABLAZE MY SORROW, příp. NIGHTRAGE), ale ta kapela má potenciál na mnohem víc než na uhlazené rádiové singly. Když ovšem vezmu v potaz opatrnost a průměrnost THE HALO EFFECT, tak to vypadá, že zachovat si vlastní podstatu a přitom hledat další zajímavé směry je opravdu tvrdý oříšek. Oni to ti SOILWORK dělají možná opravdu nejlíp.

Sagi : Taky doufám. Nic proti němu. Mám ho rád. Jen do týhle kapely se stylem podle mě prostě moc nehodí.

to Louža: Doufám, že Broderick kvůli IF neodloží k ledu své Act of Defiance, kteří zejména na své dvojce předvádějí našláplý moderní metal.

Jo. A kdyby zas někdo začal argumentovat, že tohle fakt ne a že nutně potřebuje devadesátkovej melody death, protože takhle to vždycky bylo a tak to má byť. Nechť si poslechne horkou novinku kapeloprojektu Dance s názvem Where All Things Align. Kluci to roztancovali skvěle a ví jak věci správně zarovnat. Od IF ale ani DT nebo HE bych už dneska bejt váma takovou hudbu nečekal. Ať už oni sami tvrdí cokoli.

Stray to jako téměř vždy trefil úplně přesně. Po hromadě kidů, canců, eventuleně plků o návratu kapely ke kořenům (který by mě dost zajímalo kdo vlastně po tak výborné desce jako I the Mask chtěl) jsme dostali naprosto standardní In Flames poslední dekády s kouřovou clonou. Tou je jakoby death metalová kytarová hradba, za níž se kapela občas schovává a v níž taky zdatně utápí dobré nápady, nebo možná maskuje jejich nedostatek (jakmile začínáte album, nebo po vzoru IM dokonce každou skladbu, neúměrně dlouhým brnkacím intrem, stáváte se automaticky podezřelí ze skladatelské impotence). Písničková struktura skladeb je v klasickém novodobém mustru. Potěšující je, že Anders zachoval vokální kvality předchozí desky, což je ale jen chabá záplata na realitu, protože živě takhle samozřejmě nezpívá ani omylem! Ale ať mi to klidně studiově nalže za mými zády do očí, na koncerty IF už stejně nechodím. Kde se se Strayem neshodnu je Broderick, který je podle mého soudu v řadách IF univerzálně špatnou volbou, protože absolutně nesdílí cit pro švédskou odrhovačkovou melodiku téhle grupy. Naštěstí tam ale skoro nic nehraje. Stačí se podívat na videa, kde přehrává své IF party. Dokonalý prototyp trestuhodně nevytěženého kytaristy, který nedej metalový bože (Robe?) aby byl vytěžen. Těch několik sól, kterými nás na novince obdařil do hudby IF fakt unikátně nepadne. Jeho největším přínosem pro svět je, že nahradil Engelina, který se tak může naplno věnovat Halo Effectu a hlavně své skvělé formaci We Sell Dead. Podepisuji těch 60%, ale v kontextu toho, že předchozí řadovka mi dost sedla a dal bych jí 90. Battles 80 a Siren 70. Foregone mi přijde z hlediska vývoje kapely jako fakt zbytečný album a snaha o křečovitý krok zpět, který se stejně vůbec nepovedl.

Verkligheten ještě docela jo, ale Overgivenheten mi nějak nesedlo.

SMOLÍK - Soilwork neba?

U THE mi vadí ten hodný zvuk, jinak by to bylo hodně v pohodě. Novinka IF mě po singlech opravdu zklamala. Každopádně poslední album z tohoto ranku, které si rád poslechnu i dnes je Atoma. A to je rok 2016…

Z desek kolem lidí z In Flames a Dark tranquillity z posledních 2 let nejlepší Days of the lost. Foregone a Moment poslechnuto, odloženo...U In flames už jsem si za posledních 10 let zvyknul, že se míjíme. U Dark tranquillity to mrzí ( ale po personálních ztátách i očekávané ). K the Halo effect se sem tam budu vracet, ale v rámci žánru už bylo samozřejmě lépe...