Apage Satanas bylo první metalové album, které jsem slyšel. Půjčené od starší sestřenice v době, kdy to byla čerstvá novinka. Mně bylo 10 let. Dodnes si pamatuji, jak jsem to poslouchal sám v přítmí za deště. Na okamžiky, kdy jsem poprvé slyšel "A zvony zvoní", "Karavana slibů", "Kyborg" nebo "Apage Satanas" se nedá zapomenout. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Díky moc za tuhle recenzi a za skvělé vzpomínky :-).

Původní verze hrála mnohem lépe, nemá to koule!

Výborná recenze na výborné album. Pro mě je tato deska od skvělá jízda od začátku do konce kromě slabé písně Hey kritik (hudebně průměrná odrhovačka totálně zabitá nepovedeným refrénem).

to lukáš, Kelly, Smolik: Farao je také skvělé album, nicméně sráží ho některé nepovedené texty a hlavně několik hluchých míst ve druhé polovině alba, ve které se nachází jeden opravdový skvost, a tím je titulní píseň (řekl bych kvalitativně na stejné úrovni s titulkou na zde recenzovaném albu).

Nahodil, Kostelňák, Chrobok.:-)

Škaroupka:), Fanta, Herr Miller:)

Hafo byl přesnej jak hodinky, kam se hrabou ti tři dole.

To Pedrosph :
Těch dobrých je více - Pavel Konvalinka, Alan Reisich..

NEJ songy z alba: Karavana slibů + Kyborg + Princess + Návrat bohů + Půl století + Trip + Apage Satanas.

Kelly : k těm nejlepším bicmenům tvrdé hudby té doby bych ještě rozhodně přiřadil Melmuse

Mně se líbil Smetáček víc. Osobitý styl i zvuk...

To Smolik :
Ono hrát tvrdej metal , je docela řehole ! Jestli se nepletu v Arakainu hrál nějakejch 11 let. A to je dlouhá doba. Kdyby Arakain byl známá zahraniční kapela, podle mě by tam byl Marek dodnes.

Spolu s „Thrash the Trash“ je „Apage Satanas“ nejúspěšnější a z mého pohledu i nejpovedenější album, jaké kdy kapela Arakain vydala. Album prakticky nemá slabé místo. Jak textově, tak i hudebně je plné zajímavých nápadů, což potvrzuje i fakt, že i po 25 letech má posluchači stále co nabídnout a skladby z tohoto alba jsou stále žádaným a vítaným artiklem na každém koncertu Arakainu. Vyzdvihnout by se dala především titulní věc, gradující „Apage Satanas“, dále také balady „Karavana slibů“ a „Půl století", či svižnější „Kyborg“ a šlapavá „Špatný dny“. Bez debat klenot českého heavy metalu. 10/10.

A později odešel za penězi di Divokého Billa…

Stray: K tomu bubeníkovi studentíkovi - Śtěpán Smetáček (učil ho profesor Veselý), nabouchal Schizofrenii, když byl v druháku na konzervatoři. Když Křížek přetáhl Kroba a Vondrovice z Arakainu do Kreysonu, Smetáček doporučil Arakainu žáka od profesora Veselého - 17 letého Marka Žežulku. Už tehdá avizoval, že bude lepší, než on. Oba dva (Smetáček, Źežulka) se stali nejlepšími bicmeny tvrdé hudby té doby.

Hm, zajimavej dotaz. Reedici Chcípni o kus dál jsem si koupil, u Kladiva na čarodějnice se chystám na totéž. Ono se to vlastně nabízí, možná bych mohl sesumirovat nějaký dojmy z nulté i třetí desky Torru. Času je však málo, navíc třeba tento týden si mě nechavaj v práci do šesti, budu rád když do víkendu bude vůbec článek.

To Stray :
Nebude i recenze na reedice od Torr ? díky

Napsání mě napadlo okamžitě, jakmile reedice vyšla a já při jejím poslechu zjišťoval, že se mi to vlastně líbí. Ó jaké překvapení.:-) Reálně, v tu dobu (druhá půlka devadesátek) už jsem tu kapelu nesledoval, jen jsem vždy v Rock reportu zaznamenal partu chlápků ve středních letech, co si vzali do kapely za bicí nějakýho studentíka, přišlo mi to celý nějaký absurdní :-), v tu dobu už jsem spíš řešil, zdali MARILYN MANSON, MONSTER MAGNET, WARRIOR SOUL nebo TYPE O NEGATIVE, vůbec nebyl čas a chuť na návrat do kolonie termitů.:-) Díky za pochvalu, budu si muset ten článek taky s odstupem tří dnů přečíst.:-)

Arakain byl má třetí láska. Po letech 1997-1999 kdy jsem byl ty roky věrnej jen Metallice, kterou vystřídal na další rok King Diamond jsem se dostal od spolužáka k Apage satanas a už to jelo. Arakain - zábava na další možná rok a půl s tím, že už tam tedy byla i nějaká ta bokovka v té době převážně česká...:-). Nadšení z Black Jack, právě vydaného Forrest gump, ohromení z A15, Schizofrenie...Vše ukončila až Sepultura z Chaos A.D., zjištění že i "blití" se dá poslouchat a začal jsem to střídat...

Ač mě AS k Arakainu přivedlo, mám ho po letech spíš až v druhé polovině diskografie. Od Áček si občas dám Schizofrenii, jinak už se k nim moc nevracím

Hodně zajímavá recenze od někoho, kdo sleduje scénu celý život a až teď se k Apage pořádně dostal. Je tam odstup :-) Chválím za nápad, za sepsání. Super, díky!

Apage mám rád, jeho tvrdšího následovníka Farao stejně tak. Farao má i parádní obal, ovšem více přešlapů v textech. Myslím, že věci jako Madam tasemnice mohly s lepší textem klidně být na jejich live setlistech.

Pro mě Apage i Farao po "měkčím" a uhlazenějším období dvě velmi oblíbené desky, kdy se opět dotkli klasického thrash metalu. Pak už to byl spíše power metal a groove ve středních tempech.