Jednu věc nechápu, jak mohl Eddie přijít se dvěma lety s tak super věcmi jako "My Brother Cloud", "Invincible" nebo "Picture" a tady najednou předkládá kompozičně líné songy jako "Setting Sun", "Something Special" a "Upper Hand". Fakt těm Amíkům někdy do hlavy nevidím. Být tyhle lepší, tak se klidně dostanenem na 90%.

Já bych asi s hodnocením váhal mezi 60% a 70%. Na víc to bohužel taky nevidím i když bych si 100% přál.
Období Vs tam moc také neslyším.

Číselné hodnocení je subjektivní veličina, není si potřeba kvůli tomu trhat žíly. Klidně tomu albu někdo můžu dát 100% (a viděl jsem to), a já mu budu jen závidět, že se mu tak moc líbí. Já bych to chtěl taky, ale prostě to tam neslyším...

Dark Matter a Running se mi paradoxně líbí nejvíc (opět v kontrastu s mnoha recenzemi). Zkoušel jsem to různě - měnil jsem sluchátka, poslouchal ve dne, večer, ve tmě, a pro mě bohužel neroste.

Osobně tam období Vs. vůbec neslyším, spíš už ten Binaural a pozdější věci.

Obecně nemám rád číselná hodnocení. Jako fanoušek, který s touto muzikou žije od roku 1993, jsem se po zveřejnění singlů Dark Matter a Running začal bát o výsledek. Po prvním poslechu jsem neslyšel poprvé od PJ žádný song, který by mne zaujal na první dobrou, a kterými bych chtěl ohromit někoho, kdo o PJ nikdy neslyšel. Na všech albech až po Gigaton takových písniček bylo vždycky víc a po dalších posleších ty alba rostly a rostly, což se nakonec děje i u tohoto kusu. Za mne, kdybych měl album hodnotit jednou větou, tak na mne nejvíc působí jak VS (sólička a taková celková nálada), které je namixované novější tvorbou Binaural počínaje.

Tyhle kecy: "asi posloucháme jinou desku", "recenzent by si měl propláchnout uši", "recenzent neví, co je kvalitní hudba", "recenzent nemá vkus" fakt miluju. :D pokud ti to přijde super za 90%, tak buď rád a dál to neřeš.
60% je v pohodě, vlastně jsem nedávno přemýšlel, jestli ty hodnocení nejsou zbytečný balast. Člověk koukne na číslo a hned má na desku názor a recenzi čte už s nějakým předsudkem. Dneska je ta doba tak superkorektní, že lidi se bojí i říct, že něco stojí za hovno. Přitom já se pomalu dostávám do pozice, že pokud někdo vydá desku, kde je 10 songů a 5 z nich stojí za hovno, tak je to prostě deska za 50%. Pokud má výjimečný singl, tak za 60%, pokud má na hovno věci okolo, zvuk, obal, tak klidně 40% a hotovo. Je to moje teorie po pár pivech a nepřeju si, aby na mě Stray vytahoval, jaká hodnocení jsem dával deskám v minulosti. :) :) :) Prostě Megadeth - The Sick, the Dying je skvělá deska a je jedno, jestli za 80% nebo za 100%, kapela jako Megadeth, nic za 100% mít od roku 1994 z principu nemůže, takže číselná hodnocení jsou jen zjednodušující balast. Radši se budu bavit o větách a tezích v recenzi.
Novou desku PJ jsem zatím neslyšel a nemám ani potřebu. Solovka Veddera mě asi naplňuje od tohoto umělce dostatečně.

Radim - desku posloucháme stejnou, ale jinýma ušima. Jestli se ti líbí, tak je to úplně v pořádku.

... asi posloucháme jinou desku. 90 % !!!

Je to teda trochu přehlídka skladatelské pohodlnosti, ale narozdíl od Gigatonu mi při poslechu žena ani omylem neřekla, abych konečně vypnul ty kostelní žalmy :D A mimochodem víc vzrušující mi připadá akrtualní sólovka Scotta Stappa "Higher Power", která je možná jako celek jeho nejlepší a hlasově se zde ukazuje jako následovník Veddera a Cornella.

Vlastně nemám problém, nejedu na vlně zahraničních adorativních recenzí, ale pohodová 70% to za mne je. Podobně jako třeba od U2 už od PJ nelze docela dlouho nic významného očekávat a to je u kapel, které ve své době symbolizovaly něco jako určitou revoluci ten největší problém. Prostě jejich veteránská existence mi nedává smysl. Každopádně Gigaton, což je vlastně dost nepříjemná a neposlouchatelná deska, tady dostala 70% .... takže buďme tak trochu v pohodě.

Musíme si vážit i těch finálních 60%, chvíli jsem byl už na 50%...

Schválně jsem se podíval i na Strayovo hodnocení Gigatonu, dal 70%. Já bych mu dal těch 50%, nejslabší album diskografie, v tom kontextu je novinka za mě správně na 60%.

Za mě to hodně stáhli ty 2-3 vyloženě slabé skladby + Matt Cameron, který to teď odehrál jen jako nějaký tuctový bubeník. A přitom on je PAN bubeník.

Ale není v tom nic osobního, jestli přijedou do Prahy, neváhám

Tome, ano, 70% by albu (zaslouženě) slušelo více :-)

Alda - začínal jsem na 70%, ale přísnost musí být! Obecně album sbírá více než pozitivní recenze, četl jsem i poznámku o nejlepším PJ albu v novém tisíciletí. Chyba je určitě v přijímači, to přiznávám bez mučení.

Možná za pár let na album změním názor, ale po skutečně intenzivním poslechu minulý týden, to vidím takhle. Dal jsem předtím i Gigaton, a ten jsem si pamatoval jako celkem fajn, i když žádný zázrak, a teď je to ještě horší...

Ofiko je jich tuším v kapele pořád 5, a ten další maník je takový (neu)stálý host (copyright Tata Bojs).

Ten klávesák je tak napůl člen, koncertní sestava. 60% není nízká známka. Pořád je to hodnocení desky, kterou člověk poslouchá a doposlouchá. Já novinku neslyšel, ale pokud je to na levelu Lightning Bolt nebo Gigaton, tak na to ani spěchat nebudu. Za sebe, tak nahoře je nemám, jasně debut je geniální, Vs. je silná rovněž, Vitalogy, Yield a Avocado album jsou rovněž povedený, sám můžu i Binaural, ale jinak se bez nich obejdu. Naživo shlédnuti jednou, v roce 2006 (tuším červenec), turné k Avocadu, O2 aréna, tuším že jí tehdy pár měsíců před tím otevírali.

Bodová známka mi přijde podhodnocená, ale hlavně - na fotce je ŠEST muzikantů - myslel jsem a byl jsem přesvědčen, že jich je PĚT, ale fotka je fotka. Tak jsem navštívil oficiální stránky PEARL JAM, a.. dle stránek je jich opravdu 5. Jinak deska na pohodu, dobře se poslouchá.