Jo, ta kombinace dějepisu s recenzní složkou je moc fajn. Početl jsem si, přestože hudbu Thin Lizzy znám de jen facto jen z pár metalových coverů:-) Hodně se mi líbí Cold Sweat od HELLOWEEN.

Skvelý článok, teším sa na ďalšie diely seriálu. Thin Lizzy sú moja veľká srdcovka, čítal som aj dve knihy v angličtine od M.Poppoffa.

Prvá fáza kapely je naozaj o hľadaní, štýlovo je to trochu divočina. Mám na 4CD výberovku "Vagabunds, Kings, Warriors, Angels", ktorej prvé CD má tie najlepšie kúsky z prvých dvoch albumov a viac mi netreba. Vagabunds je pre prvá klasická doska Thin Lizzy, tam mi sedí všetko - lyrika, rocková dravosť, Philova charizma. Nighlife je vtipný album, ktorý ma baví, ale vlastne je skôr nultou sólovkou Lynnota. Taká štýlová všehochuť. A s Fighting začínajú klasické Thin Lizzy, ako ich pozná väčšina fanúšikov.

Velmi pěkný úvodní profil. Zároveň dodávám, že song Whiskey in the Jar v podstatě nenávidím a Thin Lizzy jsem začal poslouchat navzdory propagaci Metallicy a jejich coveru :)
Vlastně si ani nejsem jistý, ale mám pocit, že k Thin Lizzy jsem se dostal přes Motorhead a kytarovou práci Robertsona na Another Perfect Day.

Jinak toto období je pro mě také jedná velká nuda a s hodnocením to mám následovně
Thin Lizzy - 40 %
Shades of a Blue Orphanage - 40 %
Vagabonds of the Western World - 50 %
Nightlife - 60 %

Rok 1974 je pro mě začátek Thin Lizzy a Nightlife beru jako právoplatný debut. Jinak je zajímavé sledovat, co v těchto letech generovali za hudbu jiní interpreti. Třeba Black Sabbath, kteří za roky 70-74 totálně váleli s Ozzym a Thin Lizzy se plácali v šedi :) Motorhead ještě ani neexistovali atd.

METALLICA to vzala TAK NĚJAK po kabátovsku, od podlahy. :-)

Že THIN LIZZY poslouchám už od roku 1992, tak za to vlastně může METALLICA, takže rozhodně ne kvůli jejich předělávce Whiskey in the Jar z roku 1998, ale protože v době Černého alba mluvil Hetfield často o THIN LIZZY jako o svých úplně největších vzorech.

+1
Taky mi nikdy nepadli do ucha. A to jsme měli doma nějakou best ofku, takže je znám od puberty. Možná mi vadí Lynnottův silnej černošskej akcent a ta šílená cover verze od Metalliky tomu taky nepřidala. Mám asi 2 desky. Chinatown a ještě jednu.
Ale seriál si čtu. Možná to naposledy zkusím zlomit :-)

Zkoušel jsem je několikrát, ale nedokážu jim přijít na chuť. Ale to je můj problém.

Jinak se mi vždy líbila jejich image - ta byla dokonalé. Ono taky mít polo-černocha v rockové kapele, s parádním afrem a hypnotickým kukučem, to muselo být magnet na ženský jak hrom.

Taky mě vždy udivuje ta pracovitost kapel v 60. a 70.tých letech. Co rok to album. Jasně, kvůli formátu LP to nebylo nikdy víc nějakých 45 minut, ale do toho ještě singly, B-sides (ale originál písně, žádných 5 remixů A-strany).