Gazďa | 13.11.2024 20:16 |
Album jsem ještě neslyšel, ale pěkně napsaná recenze. Přestože mám Gilmoura i Waterse rád, tak jsou za mě bez sebe poloviční. Gilmour moc klasicky písničkový a Waters až příliš rozmáchlý a roztěkaný. Spolu jim to fungovalo nejlépe (v těch nejlepší časech i za velkého Wrightova přispění). S nostalgií se nedá bojovat a tohle spojení se samozřejmě už nestane a ani nemá smysl, ale když už vzpomínáme 🙂 |
Jirka | 13.11.2024 17:25 |
Díky za recenzi. Byl jsem jak na Strahově v roce 1994, tak letos 1. října v Římě na jednom z koncertů maestra Gilmoura. Nikdo nemohl čekat, že v roce 2024 vznikne něco tak přelomového, jako bylo album Dark side of the Moon, ale děkuji lidem, jako je David, že jsou stále aktivní a tvoří novou hudbu takovéto úrovně. |
Majk | 12.11.2024 16:06 |
Je to tak, reálná procenta jsou tak 70-80%. Ta devadesátka tam skočila nějak "na divocha", mrška. |
Macháně | 12.11.2024 06:43 |
jinak vztah Gilmour / Wright … dnes v roce 2024 a z daleké ČR těžko říci … asi bul opravdu veľmi dobrý. Nicméně vztahy v kapely musely být historicky asi vážně “velká pecka”. Waters kdysi Wrighta vyhodil pro “lenost / neschopnost” Gilmour neprotestoval a mám pocit, že na tom asi něco bylo … pač až když chtěl Gilmour vysoudit PF tak Wrighta znovu nalodil, aby posílil pozici vzhledem k soudům a mám pocit, že v období Momentary byl nějakou dobu Wright jen jako hráč, nikoli člen. Prý musel Gilmourovi dokázat že jako joo. Myslim, že si to pamatuju dobře, i když už je to dávno co jsem se historií PF zabejval a není to nic proti Wrightovi, díky své pozici bodem, byl vždy můj oblíbený člen :) |
Macháně | 12.11.2024 01:23 |
hodně fanouškovská recenze :) proč by ne :) jen ta deska je reálně za 70% každopádně je dobře že vyšla, mám ji rád a vracím se k ní. On an Island je však úplně jinde. |