Tu absenci lidí na TOYEN přičítám spíše období vánoc. Tehdy neměli lidi moc peněz na rozhazování za podobný radosti. Z dnešního pohledu si říkám, ještě že je ta doba pryč. Hudba vycházela skvělá, ale to ostatní... dnešek stran možností vnímám líp, jen se asi změnilo atmo a chování lidí.

Nejbizarnější koncert jsem zažil v Bílině. Byl u mně na víkend starý kamarád, koukáme, že bychom si skočili na nějaký koncertík. V Bílině hrají Houpací Koně, předskakují před Lake Malawi. Spojíme příjemné s užitečným. Užijeme si Koně a na Lake Malawi bude určitě zástup hezkých holek, tak to nějak přetrpíme. Vygooglil jsem, kde vlastně Bílina je a vyrazili sme. Místní kulturák, začínala nějaká lokální kapela, cca 15 lidí. Tak si říkám, fajn, místní kočičky dorazí později. Houpací Koně se k tomu postavili čelem, zahráli na 100%. Pak jsme s nimi dali pivko, pokecali. Už nastupuje Lake Malawi, a počet lidí se spíš zmenšuje... co to má být? Ale oni se taky nenechali rozhodit, sice asi týden předtím vyprodali Lucernu, ale vzali to jako profíci. Slezli z pódia, a dali poloakustický koncert, jako by jsme byli u nich ve zkušebně. Dodnes na to rádi vzpomínáme.

Na TOYEN jsem byl Pod Lampou v prosinci 1992. Počet diváků z dnešního pohledu zaskočí - asi tak mezi 6 a 10ti lidmi. Na ten večer nezapomenu, kapela takřka neosvětlená, hromady kouře. V osobní rovině to byl totiž trapas. Šel jsem na ten koncert s jednou holkou, která už delší dobu dávala na škole podněty k seznámení, ale v podstatě jsem se vůbec nedokázal uvolnit a nebyl jsem schopen vůbec rozvinout jakoukoliv diskusi. Možná jsem to necítil, nepochybně jsem byl mladej jouda, pochyboval jsem, líbily se mi jiné. Svého druhu to byl největší provar, fakt jsem to nějak celý nezvládl.:-))) Na druhou stranu to není událost, kterou bych nějak prožíval, jen jí mám navždy spojenou se slovem TOYEN. myslím že snad každej zažíval podobné situace, když mu bylo náct.

Je to možné, Toyen jsou taky hodně typický pro začátek devadesátek

tahle deska mě chytla hodně , já tam slyším i české toyen :)