Kropis: Křesťanský metal, tedy ten angažovaný, moc neposlouchám, protože a) je u nás obtížně sehnatelný, b)převážně hodně nasládlý alá Petra či Stryper. Mám radši syrovější věci a křesťanské interprety ve "světských" kapelách jako Alice Cooper, MegaDave, Blackie Lawless či Nicko McBrain.Stray: Kvalita článků samozřejmě neklesá, to s vírou nesouvisí. A kdybych si měl vybírat jen věci od "věřících" asi už bych tu nebyl. Nemyslím si, že "věřící" musí odvádět vyšší kvalitu než "nevěřící", ani, že by byl sám osobně nějak lepší. Víra je věcí osobní, která ale může mít vliv na život svého nositele i okolí. Nechci ti tady tlačit můj názor na svět, i když, kdyby tě to zajímalo, klidně ti ho povím. Ozval jsem se proto, že si myslím, že věc víry byla hodně formující pro hlavní členy Megadeth a jejich reunion, a že stojí za to tuto, pro moderního člověka často nepochopitelnou záležitost, zmínit nebo vzít v úvahu.

Když jsme u toho křesťanského metalu :) Doporučuji kapelu Tourniquet a konkrétně album Where Moth and Rust Destroy. Kytary nahrál Marty Friedman, rozhodně slušný poslech.

Ronnie: Stručně a jasně, člověk se kolikrát v životě dostane do situací, kdy si říká, že kdyby věřil, že by mu to alespoň trochu odlehčilo. Občas jsem si představoval, jak bych svět kolem sebe vnímal, kdybych věřil. Jenže prostě nevěřím a vlastně to u mě asi ani není možné, v jistých momentech se považuji za pragmatika stojícího nohama na zemi, konkrétně v těch, které se netýkají mých koníčků - za mimózního fanatika se považuji snad jen co se týče metalové a hardrockové hudby, kdy zájem přesahuje všechny ostatní činnosti, které by příčetný jedinec považoval za pro život dospělého jedince nezbytné. Jo a proč tě to vůbec zajímalo? Snad tím kvalita článků neklesá, když jsou tedy od toho nevěřícího? :-)

K té víře: Jasně, chápu. Ale stejně si nemyslím, že záleží, odkud člověk pochází. Já, ač rodem Moravák, jsem uvěřil v Ostravě, absolutně ateistickém městě. Je to totiž v první řadě věc osobní (a ne teritoriální).

Ronnie: Dík za příspěvek, určitě to je zajímavej poznatek, kterej v mé story chyběl. Budu se ti snažit popsat proč. Jsem ze západu naší Republiky a tak jsem byl od malička vychováván absolutně nedotčen vírou a nikdy jsem neměl potřebu, byť sebemenší, nějak se do této záležitosti vpasovávat, a tak se omlouvám, že z vlastní přirozenosti prostě otázky něčí víry absolutně neřeším. To neznamená, že bych takové věci znehodnocoval nebo naschvál opomíjel, prostě tady je to pro hodně lidí věc, ke které se nikdy nedostanou, netrkne je to.

Milý Strayi! Čte Tvé stránky už nějakou dobu, čítával jsem i Tvé recenze dřív na Metalopolis a vcelku souhlasím s Tvým náhledem na metalové dění. Máme podobný vkus, taky miluju Megadeth a především jejich zlatá devadesátá léta. Teď mám trochu volna a tak pročítám tento seriál. Je to psaný dobře, můžu to trochu korigovat s poznatky z Mustainovy autobiografie. Mám však jednu, pro mě podstatnou, poznámku k této kapitole. Vcelku podrobně popisuješ krizi, kterou Dave v roce 2002 procházel. Stala se tam však jedna věc, o které nepíšeš a která je pro mnoho fans i kritiků těžko uchopitelná. Dave totiž v té době uvěřil v Ježíše Krista. Jak sám popisuje ve své knize, to mu pomohlo překonat všechny krize, zachránit manželství a nakonec se vrátit i k hudbě. A Daveova víra vedla i k tomu, že se později, po mnoha letech, usmířili i s Juniorem, který mezitím taky uvěřil v Boha. Čili vlastně to usmíření není tak divné, když oba z hlediska víry byli vlastně bratři. Celé to tu píšu proto, že sám jsem křesťan a přitom rocker, metalista, kterému nedělá problem zajít na koncert nebo si poslechnout třeba i Slayer. I takoví jsou mezi námi:-)