Předesílám, že nejsem jethrolog. Znám zásadní alba, mám je ve vlastnictví a čas od času - když mě přepadne anglická nálada, sáhnu po Tull nebo Gentle Giant. Jethro Tull byli vždy dost zajímavá kapela a vyplatí se jejich hudbu zkoumat (Opeth by mohli vyprávět:-). Novinka se mi líbí z posledních tří alb asi nejvíc. Není to revoluce (proč by měla?), ale je to JEN velice příjemná deska. Vyklidněná cesta ke kořenům, hodně folkové nálady a výraziva a dokonce ani nejodpornější nástroj na zeměkouli (akordeon) nevadí a je zde slyšet v únosné míře. Pochvalu zaslouží kytara, která je smysluplná, chytrá a inteligentní. O flétně se bavit nebudeme, protože ta je trademarkem a je pořád skvělá. Spousta lidí bude nesouhlasit, ale oceňuji příjemně vypravěčské polohy Andersonova hlasu. Nikam to nešponuje, nikam se nehoní a je prostě příjemný. Když k tomu připočtu obal, který je oproti minulému průseru o levely jinde - vychází mi z toho příjemně poslouchatelné album.