Možná tak na obrazovku ... nejlepší den je, když nikdo nezvoní.:-)

Občas ale uděláš výjimku a pozveš do bytu Douglase Quaida :)

To nebyl návrh na psaní, AC/DC a ROLLING STONES už jsem tu psal, ne sice komplet, ale top10 alb od každé kapely. Pokud si dobře pamatuju, byla to dost fuška.

Energie do psaní? Sám to neumím zdůvodnit, asi by to nešlo, kdyby ta hudba nebyla největší koníček, ve kterým člověk vězí komplet každodenně. Když o víkendu ráno vstanu, tak si nedovedu představit, že bych sáhnul pro rybářskej prut a šel si někam sednout k rybníku, nebo že bych začal seřizovat kolo a oblíkat cyklistickej dres, takové ptákoviny nedělám :-), já si pustím nějakou hudební pochutinu a z gauče přemýšlím nad tím, jak to sepsat a co to ve mě vyvolává. Nejde to zastavit, nejde se přeštelovat, prostě to tak mám a beru jako samozřejmost, ze které by mne nevytrhla ani potencionální schůzka s ženou mých snů (i když v tomto případě vlastně asi jo, i když asi jen na chvíli, na pár dnů...):-) Ještě stran té energie do psaní, nikdy jsem nebyl sprinter, nejsem zaťatej typ člověka, ale běhy na 3 km jsem ve školní třídě kdysi dávno s přehledem vyhrával, nějak jsem si dokázal rozložit síly a nasadil rychlost, kterou to co nejlíp zvládnu. jsem vytrvalec, i životní, nikdy to nevzdám.

Zrovna AC/DC si jako jednu z mála dokážu u sebe představit, ale nejdu do toho :) radši dám report z koncertu v červnu... Hrajou dlouhodobě prakticky jen z pěti alb (High Voltage, Let There Be Rock, Powerage, Highway a BIB, pak po jedné z Dirty Deeds, Fort Those a Razors). Jsou to asi rekordmani v délce provedení 1. pětiletky... (a Stouni v závěsu) Co tak o těch deskách ze sedmdesátek psát? Že byly jedna lepší než druhá? zajímavější už by bylo objevovat kouzlo Fly on the Wall /není tam :)). Mně se prostě nechce zas tak nostalgicky vzpomínat, aby to vydalo na sérii článků.

Psát třeba patnáct týdnů po sobě článek o jedné a té samé kapele, a jít po albech chronologicky, je, pokud chceš u seriálu udržet jiskru a mít každý díl úplně jiný, vlastně dost náročné (rozhodně náročnější než psát recenze na právě vydané novinky od různých interpretů), zvlášť pak když se seriál týká kapel jako AC/DC nebo ROLLING STONES, které hrají pořád skoro stejně.:-)) V tom máš pravdu. tady člověka fakt žene jen to fandovství, touha vytvořit dobrej text a zároveň, jak řekl pravdivě Tomáš, využít té práce k osobní rekapitulaci díla. Prostě to pisálek musí strašně chtít, jakmile to nechce, napíše to sice taky, ale je to všechno poznat.

Přišel jsem si přečíst článek o jedné z kapel, kterou z těch Tomášových poslouchám, a místo toho jsem si jen přečet diskusi. Když už see tu tak chválíme, tak vůbec nechápu tu Tomášovu ani Strayovu energii neustále něco (a kvalitně a dobře) psát... tohle tempo by bylo úplně nad moje síly. :) A pustit se do nějakého seriálu oblíbených kapel? Začalo by mě to s..., tedy přestalo bavit, nejpozději u třetí desky. :)

Pánové klídek, ještě budu namyšlený (Gazďa ne, ten na to má plné právo)

Věci co navrhuje Stray se z 90% potkává s tím, co mám naposlouchané a co miluji, takže psát o tom je spíš se krotit, ať to není moc dlouhé. Ale zároveň při přípravě sám o objevím spoustu detailů, o kterých jsem neměl páru, takže to beru jako win-win pro všechny strany (doufám).

UG věci beru jako ochutnávky toho, na co narazím a co si myslím, že si zaslouží pozornost. A spousta tipů dostávám přímo zde (viď Jirka Čáp), takže opět win-win pro všechny strany (doufám)

Jestli se ty retrospektivní články někomu líbí, tak jsem moc moc rád. Mě samotnému to oživuje spoustu vzpomínek, a samozřejmě je také zajímavé sledovat, jak ty nahrávky vnímám teď po 25+ letech. Ale většinově zkoušku časem ustály se ctí.

Ono je to vždycky lepší, když na webu píše víc lidí. Já bych sice neřekl, že jsem nějak striktní a přísnej, ale určitý věci jsou pro mne důležitý. Musí si to sednout v několika rovinách. Jestli jsem tu budil dojem, že víc uznávám články o větších kapelách, tak to je jen mé subjektivní hledisko, třeba v případě Tomáše i Gazďi je z globálního pohledu tohohle webu tou hlavní hodnotou, že sledují aktuální dění - nahrávky i koncerty - a dokáží článkům vdechnout nějakej osobní ráz. Výsledek webu by měl být vyváženej, můžu si stokrát myslet, že článek o U2 je víc než o nějaké holčičí kapele co teprve začíná, ale pokud pak úplně chybí recky novinek, je to taky blbě. PS: UG je pro mne omezující prostor, nemám to tak, že UG je dobro a Mainstream zlo, fakt ne.

Rozhodně se záběr webu s Gazďovým a Tomášovým příchodem rozšířil.
Ne všechny články mě zaujmou (přece jen někdy je to už mimo můj záběr, já mířím víc do tebou "zbožňovaného" hlukového UG - black, death, grindcore atp.), ale pak přijdou záležitosti typu seriálů Radiohead, Muse nebo Sonic Youth (ty jsem na základě zdejších článkůkonečně začal chápat), a já jsem nadšený. :-)

Je to skvělé a bude to velké!:-) Už teď mám ve skladu článek k druhé řadovce. PLACEBO se ukázalo logickou volbou, jsem fakt rád, že tu Tomáše máme a že má energii na to mapovat dráhu svých oblíbených kapel dlouhodoběji. Vždycky se mě na začátku zeptá, koho bych si představoval dál, já mu samozřejmě nadhodím nějaký tři nebo čtyři co největší jména alternativní scény a společně pak přijdeme na to, co by bylo zrovna teď nejvhodnější. Že mě dá šanci do dramaturgie lehce sáhnout, tak tím mám alespoň šanci se vymanit z proudu muších DIY kapel.:-) Osobně po těch dvaceti letech psaní už nemám moc chuť něco dlouhodobě mapovat, ne že bych si s tím nevěděl rady nebo že už to nikdy dělat nebudu, ale nemám na to už chuť, energii a hlavně čas a potřebný klid, a tento styl práce už si budu dávkovat s rozmyslem.

Po MUSE cítím ve vzduchu další skvělý seriál!
Placebo uctívám do desky Battle for the Sun.
Debut mám rád, je syrovější a správně mladicky dravý, jak se na debut kapely z té doby sluší a patří. Zároveň už zde Molko předestírá svůj specifický melodický rukopis, který pak rozvinul do plné krásy na následujících deskách.
Emoce tady neútočí tolik na první dobrou, jak je tomu později, ale už tady ukázala kapela velkou sílu své tvorby. Těším se na další recky. :-)