Čte se to hezky, ale BtR a Arise patří neodlučitelně k sobě a vlastně jen lze přemýšlet které album je lepší, jestli evolučně vykrystalizovaný Arise nebo syrovější a přesto skvělý BtR. Tyhle alba od sebe nelze prostě oddělit, něco jako Borgs unity - nelze oddělit neoddělitelné..: ) Obě patří mezi nejlepší alba historie trash-death metalu.

Jo, nový přístup kapel v devadesátých letech byly i pro mne (v té době přece jen ještě konzervativního metalistu) těžké šoky. Problém byl v tom, že kapely, které se začaly měnit, předtím vyvrhovaly své nejlepší desky (krystalickým příkladem je Slayer, po Seasons i relativně dobrá deska musela v uších fans dopadnout špatně a přesně na to doplatila Divine Intervention - i když ji dnes mám docela rád, tak prostě neměla tolik nesmrtelných riffů jako triumvirát Reign-South-Seasons). U Sepultury to na mně dopadlo s Chaos A.D., která prostě byla jiná, punkovější, "primitivnější", a já čekal smršť riffů a techniky jako na Beneath-Arise. Opačně na mě zapůsobil Anthrax, kteří mi nikdy tak úplně nevlezli pod kůži (i když Persistence třeba jsem měl dost rád) a Sound of White Noise byla přesně mířená nálož se super skladbami, novějším zvukem a čerstvou krví v podobě Johna Bushe, který kapele tehdy hrozně pomohl. Megadeth v té době byli jinde, pokračovali v sérii skvělých desek, které sice byly jinší, ale přece jen ještě zůstávaly v oblasti řekněme klasického metalu. Jejich Rubikon přišel až s Riskem (s přimhouřenýma očima snad už s Cryptic Writings). No a všechno to rozřízla jako obvykle Metallica, která s Loadem způsobila asi největší šok - pamatuju si, jak jsem se při prvním posechu rochnil u Aint My Bitch, trochu prskal u 2x4 a na konci desky jen nechápavě kroutil hlavou. Tu desku jsem si koupil za maturitu a večer na maturitním večírku ožralý trhal ze své džízky plachtu s motivem Sad But True s tím, že zradili metal :):):) Pak to sice trochu přešlo, ale, jestli to můžu napsat trochu pateticky, tím dnem skončila zlatá éra thrashově smrdících desek. ----- Myslím, že tu někdo zmiňoval Paradise Lost, tam bych tu klasickou éru viděl do Draconian Times, od One Second už to bylo někde jinde, tu lepší, tu horší, ale prostě jinde.

I Hear Black je tuším radikální příklad toho, čeho jsem se vždy na svých hrdinech z osmdesátek děsil.:-)) Tu desku jsem nepřijal, dneska už jí s přivřenýma očima beru, ale tenkrát byla jiná doba, tenkrát jsem třeba nepochopil Milleho "novej zpěv" na Renewal, to byla pro mne silná facka, kterých v devadesátkách přicházelo čím dál víc ...dneska tyhle desky už beru.

U The Ritual od TESTAMENT ma vždy srala produkcia. Materiál i napriek zjemneniu nie je zlý, nápadov je tam habadej, ale jednoducho mam pocit, že byť na producentskej stoličke taký Bob Rock, tak ten album znie masakrálne :) ...s albumami ako Sound Of White Noise, Renewal, Countdown to extinction, Black Album či I Hear Black rozhodne nemám problém, skôr naopak - považujem ich častokrát za lepšie než veci z 80´. PS: ..na Divine Intervention prosím nešahať! Zbožňujem ho :)

Podobné to bylo o pár let později s death metalem, kdy se kapely jako Gorefest, Entombed, Desultory, Massacre nebo Morgoth snažily svou hudbu přizpůsobit širšímu publiku. Jiné kapely (Atheist, Cynic, Disharmonic Orchestra, Pestilence nebo Gorguts) se naopak snažily posunout směrem k progresivnějším stylům. V obou případech to ale dopadlo tak, že ty kapely začaly ztrácet své původní fanoušky a nových moc nezískaly (často to taky skončilo rozpadem kapely, i když většinou jen dočasným). Ty experimentálnější kapely získaly nějaké to uznání alespoň s odstupem času.

1992/93: Ano, alba jako TESTAMENT The Ritual, MEGADETH Countdown To Extinction a ANTHRAX Sound Of White Noise byla ojedinělým příkladem jak se to má správně dělat, ten přechod od osmdesátek u nich vyšel parádně a se ctí, naopak u EXODUS, KREATOR to trošku drhlo.:-) SEPULTURU jsem tam nějak bral furt, i když mně mrzelo, že už budou furt zjednodušovat a BTR se nedočkám. Pamatuju, že Chaos AD bylo přesně takovým albem, jaké jsem čekal - punkovějším, kladoucím důraz na slogany a mohutný riff.:-)

Těch zklamání bylo začátkem 90. let celkem dost. Většina velkých kapel se tenkrát po vzoru Metallicy snažila svou hudbu přizpůsobit masovému vkusu, ale očekávaný komerční úspěch se ve většině případů nedostavil (snad s výjimkou Megadeth). Tenkrát jsem z toho vývoje byl dost rozčarovaný, ale nemyslím si, že by všechny ty desky byly vyloženě špatné. Alba jako Ritual, Cuatro, Sound Of White Noise, Force Of Habit nebo Independent si dnes určitě pustím raději než třeba právě Divine Intervention, na kterém se sice kapela snažila zachovat svůj klasický styl, ale už to prostě nebylo ono.

Seriál bude pokračovat po Roots. Ale já přeci vůbec neříkám, že je Arise špatná deska, nebo snad jo? Je to dobrá věc, sám bych se rozhodoval mezi 80% a 90%. Ale protože SEPULTURU znám déle než Arise, neměl jsem pocit, že s tím albem přišlo něco, na co jsme všichni čekali a co tu chybělo, naopak bylo zjevné od prvního momentu, že genialita BTR už asi nikdy nepřijde. Zklamání to nebylo, bylo to v pohodě, ale už mírně nižší laťka, zklamání pro mne bylo Divine Intervention, na který jsem čekal 4roky od Seasons In The Abyss (které mne naopak rozsekalo).

Stray: bude pokračovať tento seriál so Sepulturou? Ak áno, tak azda cela diskografia?

Tohle asi nemá smysl dál řešit, ono záleží na tom jaký má kdo vkus, v jakém pořadí ty desky slyšel, kolik mu tenkrát bylo atd. Já jsem z Arise v době vydání taky příliš nadšený nebyl, ale teď s odstupem času se mi líbí o něco víc než předchozí dvě řadovky. Jsou to jediné tři desky z diskografie Sepultury, které si ještě občas pustím, Chaos A.D. má sice pár dobrých skladeb, ale přijde mi strašně nevyrovnané, Roots je celkem zajímavé, originální album, ale dost rychle se mi oposlouchalo a od té doby už jsem neměl chuť se k němu vracet. Další desky už pak šly úplně mimo mě.

Stray: Teda - Tvoje hodnocení Arise - jako bys poslouchal jinou desku... sakra, vždyť je to jedna z nejlepších metalových desek historie! Arise, Dead Embryonic Cells, Desperate Cry, Substraction... nic? A dvojičky jsou celkem logické... 1.deska/2.deska, 3.deska/4.deska. A sorry, Beneath a Arise k sobě sedí jak prdel na hrnec...

Meresz: Tohle ti podepíšu. BTR a Schiza patří k sobě, žádné trapné dvojičky BRT/Arise, MV/Schiza - neexistuje. Dle mého subjektivního pohledu Arise na Schizu nemá! BTR i Schizophrenii jsem sehnal zhruba někdy na začátku jara 1990, na kazetě HF SONY - vcelku blbě nahraný, ale na to se sralo, když za rok vyšlo Arise, zklamalo mne, ne ani tak nasazením a že by se snad hejbali někam kam neměli to ne, ale čekal jsem víc, víc nápadů, Arise bylo mnohem méně majestátní než BTR, takový hranatý, přímočarý, míň zajímavýho kytarovýho vřeštění, vše jelo tupě přímo - riffy, riffy a infected voice, to mi nestačilo.

Najlepší album Sepultury, svojho času to bol pre mňa najlepší metalový album vôbec. Potenciál ktorý bol naznačený na Schizophrenii (takisto fantastický album) tu bol dotiahnutý do dokonalosti. A k tomu ten zvuk, no to je paráda. Igor mlátil do škopkov jak pán - to mal len 18 rokov! Dnes už taký výkon ako v Lobotomy nepredvedie. Arise už bol horší album ako Schíza a BTR!

Já jsem Morbid Visions slyšel až po Beneath The Remains a vůbec se mi to tenkrát nelíbilo. Pustil jsem si to snad jen dvakrát a pak jsem se k tomu vrátil až po strašně dlouhé době. V podstatě to samé se mi stalo i s deskou Obsessed By Cruelty od Sodom, kterou jsem slyšel až po Agent Orange.

Podepisuju se pod Demonickův i pod Norrův koment. Taky jsem to album točil asi rok v kuse v kazeťáku (samozřejmě devadesátka TDK s Beneath na A a Arise na B straně + popisky napsaný na stroji na lepící pásce na kazetě, později ještě přibyl černobíle oxeroxovaný obal polské pirátské verze Beneath), taky mě o chlup víc bavila Arise a taky jsem z Beneath měl pár oblíbených kusů (Beneath, Inner, Mass), zatímco ty ostatní byly výborné, ale trochu splývaly. Nicméně to byly fantastické časy a když jsem to občas proložil videokazetou Under Siege (samozřejmě výroba Polsko) s výběrem z těchhle dvou desek, byl jsem v sedmém pekle! ----- Mimochodem, měl jsem ještě druhou devadesátku - Morbid/Schizophrenia - a ta se točila podstatně méně:)

Když jsem si začátkem roku 1991 přečetl v časopise Bravo (internet nebyl a časopisů o metalu taky nic moc, třeba první číslo Sparku bylo vydáno v říjnu roku 1991), že Sepultura vydává nové album a že to je nářez, hned jsem běžel na vietnamskou tržnici hledat kazetu s tímto dílem. Našel jsem kazetu Sepultury, doma ji pustil a byla to bomba, kterou jsem sjížděl celý půlrok. No a pak jsem zjistil, že to není album "Arise", ale starší album "Beneath..." ;o)"Arise" jsem si nakonec taky sehnal, ale ta láska k "Beneath...." mi zůstala dodnes, to album mám v krvi. Spolu s "Arise" moje nej od Sepultury. Takže díky vám Vietnamci, za vaši pomalou distribuční síť ;o)

O krôčik bližšie k dokonalosti. S "Beneath The Remains" sa stáva SEPULTURA pojmom na celosvetovej metalovej scéne a veru právoplatne. Vyše 40 minut čistokrvného thrash metalového nárezu a takpovediac prehliadka geniálnej gitarovej práce, kde jeden chytľavý ríff strieda ďalší, ešte lepší. Skladby ako "Mass Hypnosis", "Inner Self", "Sarcastic Existence" či titulka patria do zlatého fondu tejto brazílskej legendy. K plnému hodnoteniu ale predsa ešte niečo chýba. Snáď väčšia rozmanitosť skladieb, väčšia práca s ich náladami či atmosférou. Piesne mi tu totiž občas trochu splývajú dohromady. Ročník 1991 to ale všetko spoľahlivo napravil. 9/10