Nesměle a mírně přisprostle a neuctivě přidám ještě svůj pohled na artrockově progresivní dinoše. Pro mě osobně je největším hudebním art umělcem člověk, který si sedne na podium s kytarou napojenou na reprák a do jednoho mikrofonu zpívá a druhý namíří k podlaze, aby bylo dobře slyšet jeho nohu dupající do rytmu a roztančí každý večer na 6 - 8 hodin desítky až stovky lidí v lokále hudbou, jejímž textovým základem jsou skutečně básnické texty(což je typizovaná první třetina kariery všech velkých bluesmanů). Takže artrockovou hudbu rozhodně nepovažuju za nic vyššího nebo důležitějšího nebo chytřejšího než jiné rockové žánry. Mohu taky potvrdit, že u mě existoval pohyb v různých směrech, tzn. některé věci mě braly okamžitě ještě ve velmi mladém věku (třeba P. Gabriel, Hawkwind nebo Can) a s dospíváním jsem je opustil nebo jsem k nim získával vztah až teprve s přibývajícími lety (Pink Floyd, Yes, Jethro) a některé jsem bláznivě miloval od prvního setkání a v dávném věku půjčovaných a kopírovaných kazet díky špatným popiskám ani kolikrát nevěděl co to je (Genesis, Eloy) a přitom poslouchal do omrzení. Moje subjektivní posluchačská zkušenost mě vedla k tomu, že pokud mám mít z hudby radost, musím z ní mít taky dobrý pocit, takže mnohé věci v tomto žánru jsem hledal případně kompletoval (Gabriel, Genesis,Pink Floyd, Eloy, Marilion s Fishem, Barclay James Harvest, Nightwing, Arena, Kansas ....) a přitom se vždy odrážel právě od toho pocitu, jaký ta alba ve mne spouštěla. Asi nemůžu říct, kolikrát dávat albům šanci, nicméně většinou je cítit, co je uvnitř už po pár dnech. Zásadou bylo, když něco nejde a prudí a žádný rezonující pocit ve mně daná věc nevyvolává, raději to nelámat přes koleno, protože to může do budoucnosti znemožnit případný návrat k dalším poslechům. Ten přístup měl svou výhodu - klidně a hlasitě jsem přiznával, že ještě víc než Wonderous stories se mi líbí geniální Boat on the river a užíval jsem si, jak si spolužáci ťukají na čelo a myslí si o mě, že jsem diskofanouš. A když vyšla první Asia, byl jsem na vrcholu blaha (můžete mě sežrat:-)

Zvláštní, že i u kapely, která je tak moc stará a od který mám opravdu hodně cd, za nejlepší oba považujem právě to jedno stejný album. Jen s tím rozdílem, že v mém srdci jde o dvojalbum, protože ten rok byli v tak parádní tvůrčí kondici, že vydali dvě téměř vyrovnaná alba v jednom roce - uměleckým přetlakem narvaná léta sedmdesátá (osobnostně a vztahově už ale byli zřejmě v loji, hlavně P. G. nikdy jsem nechápal hype provázející jeho solovky)

No vidíš, ono se ti to vlastně i líbí, jen jsi do toho ještě nedorostl :-)

DEF LEPPARD byli vcelku dobří, viděl jsem je už v roce 1996, tenkrát tam víc řádili, ale vzhledem k tomu, že uběhlo skoro dvacet let, tak ta úroveň nebyla zas až o tolik horší, jinak samozřejmě hráli z 90% osmdesátá léta, kvůli tomu si myslím, že na ně lidi chodí.

Bych se neurážel:-). Jak říkám, je tam dost pravdy. Jací byli Leppards?

Valič: Asi takhle. V článku nic netvrdím o tom, že JETHRO TULL stojí za hovno. Spíš že se mi je stále nepodařilo moc docenit. Aqualung jsem si dokonce letos koupil (no neber to za 120,- :-)), ale zatím tu schopnost nějak nad tím jásat v sobě nemám. Článek vlastně vůbec nebyl psán, aby určoval co je dobrý a co už ne. Víš já myslim, že obecně progres upřednostňuješ mnohem, MNOHEM víc než já, stejně jako bych kapely Cynic, Edge of Sanity, Gorguts nikdy u sebe v oblíbenosti neměl v místech, byť jen se přibližujících k Morbid Angel, stejně tak Jethro Tull nikdy nebudou konkurencí Df Leppard a Kiss. :-)Ale jak jsem článkem nastínil, snažím se tomu dávat šanci. rumcajs: no urážet se vůbec nemusíš, jednak to celé ber jako nadsázku a za druhé je tam spousta věcí, který ten posilovňáckej text hodily úplně jinam, než bych to kdy napsal. Jednak sám chodím cvičit a k lidem, kteří tak činí a neserou na sebe, mám kladný vztah, za druhé jsem v původním textu nic nenapsal o žádném maloměstě, místo dění sem bylo až dodatečně ohnuto a hlavně za třetí - s větou na konci "posilovna vždy spojovala to nejlepší z baru a vězení" přímo nesouhlasím, ani si nedovedu představit, že by mě to kdy napadlo. :-) Mou prací a cílem bylo zachytit scénky co jsem zažil, osoby a obsazení, hlášky atd. a předat je do tématu, ta obsahující pointa vlastně ani ne.

Jsem na Bohemce a večer v O2 na DEF LEPPARD. Zítra odpovim. :-)

Stray: Ještě k tomu žebříčku; překvapilo mě, že se v něm objevuje i celkem dost metalových kapel včetně Edge Of Sanity (s albem Crimson) a Opeth (ti tam mají hned čtyři desky). Z extrémního metalu jsou jinak na Prog Archives nejlépe hodnocení kromě Death (Symbolic) a Voivod (Nothingface) ještě Atheist (Unquestionable Presence), Gorguts (Obscura) a Cynic (Focus), což jen potvrzuje tvou domněnku, že by sis s posluchači prog rocku asi moc nerozuměl. ;-)

Stray: Já s těmi názory na Jethro Tull taky moc nesouhlasím, i když vymlouvat ti je nebudu. Podle mě v sedmdesátých letech originální byli a to jak hudbou tak i image a texty. Určitě tenkrát nebyli jedinou kvalitní folk rockovou kapelou (dobří byli třeba Pentangle, Malicorne, Comus, Strawbs nebo Gryphon), ale řekl bych, že z nich byli nejvýraznější a pravděpodobně i komerčně nejúspěšnější. Jasně, že v současné době už v zahraničí kromě pamětníků podobnou hudbu moc lidí neposlouchá, ale u fanoušků prog rocku jsou některá jejich alba (zejména Aqualung a Thick As A Brick) hodně ceněná, viz třeba žebříček na stránkách Prog Archives: http://www.progarchives.com/top-prog-albums.asp?salbumtypes=1#list Já mám od nich ovšem raději ta folkovější alba z konce sedmdesátých let (Songs From The Wood, Heavy Horses a Stormwatch) a to podotýkám, že jsem nikdy na žádné Porty nejezdil a z českého folku mě zajímá tak maximálně Karel Kryl. Toho ovšem považuji spíš za zpívajícího básníka než za nějakého "kotlíkáře". :-)

Tak teď jsem dočetl ten článek o cvičení. Vzhledem k tomu, že jsem z Třince, který mám stále za maloměsto, bych se mohl i urazit, ale je to docela vtipné a je v tom dost pravdy :-).Pravda taky je, že z těch, co tam chodí cvičit, mimo děvčat, samozřejmě, jsem jediný s dlouhými vlasy, ostatní mají plešku (v lepším případě) nebo Biebera. Co však musím podotknout, je fakt, že 90 procent cvičících jsou chlapi, co právě že makaj u toho soustruhu (Třinecké železárny, že) a pak studenti. Podnikatelé mají svá fitka, kde je vstupné nad možnosti obyčejného člověka/zaměstnance. Ten kolega, co poslouchá Yes, dělá na údržbě kolejiště v železárnách :-).Co je na prd, je, že většina cvičících preferuje k poslechu hlasitostí přepálený hip-hop a podobné....hudbu. Nicméně mám štěstí, že chodím cvičit s lidmi, kteří v autě poslouchají best of Black Sabbath, případně, i když teď mají radši Beastie boys, vyrůstali a stále mají rádi Death a Slayer. Takže když dorazíme, většinou zavládne dobrá hudba a radost u 2-3 lidí a zděšení u dalších 10 :-).

Já už od té doby co článek vyšel, pochopil první dvě alba KING CRIMSON :-), prostě lze tušit další krůčkový posun a to jsem tam napsal, že " s těma, co tohle poslouchají, bych si nerozuměl ani jako s lidma" :-)), ale to jsem vlastně myslel na album "Discipline", který už je o dost jinde. FLOYDY mám prostě normál, dobrá kapelka, ale udát se reunionovej koncert v Praze (myslím Gilmour + Waters), tak se asi dost rozmýšlím, jestli vůbec jít (jako ostatně na všechny statisty), spíš bych se na to vys...! :-) Srdcem jsem daleko jasněji u BLACK SABBATH, jakožto kapely, kterou mám ze všech těch starodávných legend nejvýš, určitě i výš než LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE a KISS. Jinak ten posilovňáckej článek, co tu byl zveřejněn asi tak jenom 18hodin před deseti dny a posléze byl mnou stažen, jsem prodal do Prigl.cz, tak si ho tam přečtěte, sice na to lehce naroubovali dotaženější pointu, která se vlastně liší od originálu v tom, že nová verze tvrdí, že kdo cvičí je pravděpodobně kokot, což v původním stavu, který byl zaměřen jen na detailní rozbor pouze určitých figur, takto nebylo myšleno, nicméně scénky a hlášky zůstaly a to je myslím hlavní, stejně tak je hlavní, že se článek stal testem jak dalece úspěšně si povede na stránkách, které jsou navštěvované oproti těm mojim...no strašně moc.:-)Zkouška pro mne nové pisatelské formy za to stála a ten článek se tam prostě hodí daleko víc.

Nevím, jestli bych Floydy řadil zrovna k art-rocku. Progresivní jsou, ale spíše bych je řadil - no nevím kam, počátky určitě k psychedelii a další alba asi fakt k progu. Je ale pravda, že do ranku, o kterém tady Stray píše, řadím právě spíše Genesis, Yes, Marillion, snad ty King Crimson (ale ty téměř neznám). A musím se pochlubit, že se znám s člověkem, který nade vše miluje Yes a potkal jsem ho ve fitku a párkrát jsem s ním byl dokonce i v hospodě :-)!A musím přiznat, že nechuť k tomuto žánru sdílím také. Co můžu, je pár songů Genesis z Collinsova období, ale to už má jejich hudba do zmiňovaného žánru zase dost daleko, a vůbec nejradši mám pro ně netypické Calling all stations.Co se týče Jethro Tull - na Aqualong nedám dopustit. Myslím, že toto album, a hlavně titulní song, dokáže emoce probudit poměrně silně, takže zde se Strayem nesouhlasím. Stejně tak si nemyslím, že by ji mimo hranice naší země nerespektovali, vždyť byli přizváni i na legendární festival na Isle of Wight (pravda, je to nějaký ten pátek zpátky).Co chci ale říct - art-rock rovněž nemusím a nerozumím mu, ale zdá se mi, že do tohoto ranku Stray přimíchává i kapely, které sice nemá rád, ale nepatří sem.

Mě se ti Talion nezdáli úplně špatní, jenže se od nich tenkrát nedalo nic sehnat. Podle Metal Archives vydali pouze album Killing The World a to pravděpodobně pouze na vinylu. http://www.metal-archives.com/bands/Tali%C3%B6n/18439

Na ten ostravskej koncert STORMWITCH v televizi v roce 1989 si taky pamatuju, vůbec jsem tu kapelu tenkrát neznal, nemyslel jsem si, že je na německej scéně něco extra, natož že je to jedna z prvních metalových kapel tam, byl tam i nějakej TALION, ti se mi moc nelíbili, ale co mě dostalo byl ARAKAIN v době "Proč", to byla palba, to jsem byl úplně u vytržení, pamatuju, jak fotřík nasraně odešel se džbánkem na pivo, že prej se na takový máničky koukat nebude, My žáci osmé dé a sedmé cé, ale radostí poskakovali.:-)Tenkrát něco takovýho v televizi, to byl průlom jako kráva. :-)

Já jsem od Stormwitch měl v osmdesátých letech na kazetě pouze čtvrté album The Beauty And The Beast, ze kterého mi utkvěly v paměti hlavně výborné skladby Russia´s On Fire a Cheyenne. Kapelu si ale pamatuji hlavně z televizního záznamu jejich ostravského koncertu z roku 1989: https://www.youtube.com/watch?v=GtLK6u2ZS1I

První čtyři STORMWITCH si chystám koupit, z té dvojky "Tales Of Terror" jsem vyloženě nadšenej. Tak si představuju kvalitní německej heavy metal. Jo a taky hrozně už asi deset let shánim na origo CD "Secrets In The Weird World" a "Reflections Of A Shadows" od RAGE, prostě to nikde není možný sehnat.

První čtyři řadovky Stormwitch byly celkem v pohodě, se zbytkem jejich diskografie už to až na pár výjimek tak slavné není. Jejich letošní novinka Season Of The Witch je ovšem naprostá katastrofa, kterou jsem nebyl schopen ani doposlouchat do konce. :-(

Jenom info úplně mimo mísu: STORMWITCH - tuhle kapelu jsem vždycky opomíjel, nikdy jsem se pořádně k poslechu jejich alb nedostal a teď jsem sehnal originál "Tales Of Terror" (1985) a nemůžu se toho nabažit, zemitej, říznej, heavy metal německého střihu prezentovaný pod závojem hororové atmošky, proti nim všechny ty současný Edguyové působí jako trapky.

Zjistil jsem, co mi na těch KING CRIMSON neštimuje. Až na debut, kterej mi tedy přijde výrazně nejlepší a super, to celé na mne působí především jako "hudba pro muzikanty" (udělaná pro poslech jiných muzikantů).

Jo já tuhle muziku můžu.Nejvíce sem si zatim oblíbil Yes,Pink Floydy,Rush a Eloy na Jethro Tull s King Grimson se chystám,že si vše hezky poslechnu spolu s Wishbone Ash.Nejraději mám skladby co mají více jak 15 minut. :)