Zhmotněné šílenství! Sabbs na tom v době Sabotáže byli už hodně blbě a deska je narvaná jejich duševním stavem. To co mi dneska chybí na Sabbath Bloody Sabbath, tady naopak stříká všemi směry, Ozzy kvičí jako psychotik v posledním tažení (nezapomenutelný duševně nemocný skřek "obsess, obsess, obsess"), Tony Iommi do toho střílí nekustečné nálože svých monstrriffů... Deska je celou dobu buď agresivní (Hole, Symptom) nebo duševně nemocná (Megalomania) a na konci jako by Ozzy už byl zcela mimo sebe a jako malé děco si žvatlal "Am I Going, Am I Going Insane, Insane? No a celou tuhle pohřebně-psychiatrickou parádu zakončí hysterický řev ze všech pekel v "The Writ". Padám vyřízenej k zemi a jdu si do Bohnic pro další prášky. Ale nesměj se dozvědět, že mám s sebou Sabotage. To by si mě tam zrovna nechali. Už jenom za obal tý desky!

Sabotage stojí sice tak trochu ve stínu svých předchůdců, ale i tak se pořád jedná o vynikající album (90%). Co se naopak moc nepovedlo, byl tentokrát obal. Členové kapely, kteří na něm měli být původně v černém, se na jeho focení nějakým nedopatřením dostavili tak, jak si "odskočili od plotny". Nejhůř dopadl Bill Ward, tu křiklavě rudou zrůdnost, kterou má na sobě, si údajně půjčil od manželky. :-)

Tak tady téměř absolutní souhlas s recenzí. Jen bych hodnocení zvedl na 90%, osobně je to má druhá nejoblíbenější deska první éry kapely po Vol. 4.