Valič: podle me to v ramci jakesi "timeline" irelevantni vubec neni. Era Raye Gillena byva casto prehlizena, a i diky Strayove ne uplne stastnemu vykladu by si to mohlo dost lidi myslet i nadale. Jenze Ray ve sve dobe nebyl "jen" jakesi vyplneni slotu zpevaka na koncerty. Pocitalo se s nim plnohodnotne I pro dalsi desku(y), kterou vlastne kompletne nazpival. To, ze to pak ve finale dopadlo jinak(Ray letel a desku prezpival Tony Martin) je zas jina cast pribehu.

Mě se líbí, že ta série recenzí neskončila Diovým odchodem z kapely a věnuje se i těm méně úspěšným albům z 80. let. Že se v nich objeví občas nějaké drobné nepřesnosti mi rozhodně nevadí, Chápu, že nemůžeš u každé desky strávit dva týdny studiem a porovnáváním různých zdrojů, které často obsahují i vyloženě protichůdné informace. To, že na případné nesrovnalosti čtenáři občas upozorní, je taky v pořádku, na to tady ty komentáře snad jsou, ne? Taky si myslím, že v těch recenzích nemusí být úplně všechno, dost velká část informací je pro běžné čtenáře celkem nezajímavá (a fanoušci kapely je stejně znají) a třeba zrovna to, jestli Gillen odzpíval těch koncertů pět nebo třicet, je z mého pohledu naprosto irelevantní.

Spíš jsem se chtěl ujistit, jak je leccos viděno zvenčí, on ten pohled z druhé strany je prostě nutnej, zvlášť když někdo přes dva roky v hořečkách cosi kutí ve vlastním "ateliéru".:-)

Stray: bavi me to tady hodne, nejen kvuli temto retrospektivnim recenzim. Stiznosti jsou myslim hodne prehnany vyraz, proste jen uvadim veci na pravou miru, tak jako jinde treba ostatni :o). Kdyby me to tu nezajimalo, tak sem prece nepisu :o). A takovy ty veci kolem ega mam uz davno za sebou :o)

Imothep: Pak je to pouze má chyba, že jsem téma týkající se období "Seventh Star" podvědomě podcenil, jako něco v rámci BS málo důležité. A baví tě to tady vůbec ještě? Já jenom kvůli stížnostmi nahlodanému egu. :-)

Neni to pochopitelne, protoze z te vety proste jasne plyne, ze cele turne bylo zruseno po par koncertech s Ray Gillenem, coz je nesmysl."Glenna Hughese zastihly na počátku navazujícího turné zdravotní problémy, které mu neumožňovaly zpívat, takže na pár večerů musel zaskočit naprosto neznámý mladíček Ray Gillen, aby byl posléze celý podnik po pár vystoupeních zrušen"Nebo spatne ctu?

Kolik koncertů odzpíval Ray Gillen nevím, ale u Glenna Hughese jsem věděl, že šlo o asi 5 nebo 6 koncertů, tak jsem napsal - "po pár vystoupeních", je to pochopitelné? .:-)

Imothep: Opraveno. Editovat se dá, ale tohle kormidlo bych ponechal jen ve svých rukách, žádné uprchlíky na podobné činnosti nepřijímám. :-)

....ten posledni prispevek je ode me :o)...mel bys tu povolit editaci prispevku :o)

"Glenna Hughese zastihly na počátku navazujícího turné zdravotní problémy, které mu neumožňovaly zpívat, takže na pár večerů musel zaskočit naprosto neznámý mladíček Ray Gillen, aby byl posléze celý podnik po pár vystoupeních zrušen"..... eee, tak to troche uvedem na spravnou miru, ne? :o)Glenn Hughes se tehdy uz delsi dobu potykal se silnou alkoholovou(a mozna i jinou) zavistosti, takze spis nez nemoc se jednalo o "indispozice".Cely podnik po par vystoupenich zrusen? To jako myslis po tech cca 25ti koncertech plus cca 5ti, ktere jeste stihl odezpivat Hughes? :o)

Narozdíl od Kropise já pochopil i Tonyho Martina. Po absolutním vrcholu tvorby BS s Diem je sedmá hvězda deska začínající druhou nejlepší éru kapely na níž navazují i všechna alba s Tony Martinem. Dio, Hughes i Martin byli a dva z nich stále jsou vynikající zpěváci. Miluju ten osmdesátkový zvuk, Iommiho typický feeling, suprový zpěv a nezaměnitelnou křehkost některých skladeb. Konkrétně Seventh Star trochu ublížilo zařazení těch nejlepších fláků do druhé půlky desky, ale trpěliví posluchači budou po zásluze odměněni. Mimoňské desky jako Born Again a podobně ulítlý Dehumanizer se s něčím takovým nemůžou vůbec rovnat. Sabbati vládnou i v 80. letech. Tentokrát jsou ale na rozdíl od přeceněných sedmdesátek velmi nedocenění. Možná i proto, že ve druhé dekádě existence už nebyli jediní kdo takhle hrál a ztratily se ve stínech svých následovníků i svého prvního období existence. I s odstupem času mají tyhle desky ale co nabídnout.

Tuhle desku mám v oblibě. Ale je pravda, že ve srovnání s Fused je to pouze lahodný předkrm. Dávám v klidu 80 %, deska mi přijde konzistentní, má jiný zvuk, ale funguje. Je docela paradox, že baskytara na všech deskách Iommi/Hughes je tak upozaděná. Zde ji nehrál, na sólovkách hraje pouze "klasické postupy" přitom Hughes je vynikající baskytarista. Vždy tvrdím, že jeho jediná nevýhoda je, že jeho hlas zastiňuje všechno ostatní, ale kdo zná Hughesovi sólovky nebo i desky BCC, tak zamrzí, že tam ten svůj groove neprotlačil. Taky škoda, že Eight Star oficiálně nikdy nevyšlo, vlastně ani nevím proč, musím si to večer nastudovat. Je pravda, že toho dost zrecyklovali na DEP sessions, ale ne vše a navíc ten bootleg má něco do sebe... No a jinak Hughes pro mě uzavírá kapitolu BS. Dehumanizer moc často neposlouchám a Tony Martin u mě zůstává zatím nepochopen. Počkám na recenze a pak si poslechnu to s nejvyšším hodnocením :)

O tom, že album vyjde jako další řadovka Black Sabbath, prý Warner Bros. rozhodli až na polední chvíli. Pokud bych ho měl hodnotit jako Iommiho sólovku, tak rozhodně nedopadlo špatně. Víc než 70% bych ale nedal.

Seventh Star je asi nejméně typickou nahrávkou BS, asi proto, že se vlastně o nahrávku BS nejedná :-).Pravdou však je, že se jedná o album velmi povedené a angažování Glenna Hughese bylo, alespoň co se týče vhodnosti jeho projevu k danému materiálu, absolutní trefou do černého. Mně album nesoudržné nepřijde a s popisem jednotlivých vrcholů alba souhlasím se Strayem, čili ode mě snad ještě to, že dvojici Iommi/Hughes se do téměř stejné vody podařilo vstoupit ještě dvakrát (počítáme-li bootleg The Eight Star, tak třikrát) a vždy velmi úspěšně, v případě zářezu Fused šlo dle mého dokonce o vrchol jejich spolupráce a jedno z nej hardrockových alb vůbec.Seventh Star za mě 80 %.