Dneska 10 let od Jeffova úmrtí...
...a za další dva dny to samé Ferda Peroutka.

SitA mě ze začátku nesedla, musel jsem ji chvíli trávit ale s dalšími deskami se ukázalo, že to byl vrchol Slayer a klasického thrashe. Dnes jednoznačně za 100 bodů.

Naprosto nejlepší deska Slayer v jejich dlouhé historii.Celá deska šlape od začátku do konce.

Jakkoli je seasons dobrý album za mě je jedničkou south of heaven a to se může zdát komukoliv podivné. Je totiž důkazem jak výborní ,,muzikanti,,slayer jsou. A to do jednoho. Navzdory všem trefam do ruznych dob a vyvoje metalu jako hudby oni v podstatě zůstávají stejní a přesto takřka každá jejich deska je jiná. A největší pecka je fakt že jejich alba z 80 a 90 let mají furt šťávu.

Kto zil tu dobu tak vie co tato doska znamenala,aj ked s odstupom casu musim priznat ,ze skladby typu Born ... su trosicku slabsie a nedosahuju kvalit SoH ale i tak 100%!

Seasons in the Abyss mám spojené s dobou shánění nahrávek kde to šlo (žádnej internet, žádný půjčovny), s kupováním polských "originálek" v Jelení Hoře a s neuvěřitelným živákem Decade of Aggression, kde jsem vlastně poprvé zaslechl všechny šílenosti z Rib, SoH a SitA. Samotná Seasons je naprostá klasika a fantastická kolekce, i když se ztotožňuji s názorem, že trojice Skeletons-Temptation-Born je trochu slabší a nedosahuje klasik typu War, Spirit, Expendable nebo Dead. Řekněme, že ty tři jsou, hodně v uvozovkách, nejlepší vata v historii metalu:) Hymnu Seasons jsem slyšel asi milionkrát a sólová pasáž (hlavně Jeffovy tapingové orgie) mě provázela hodně let. Celkově - samozřejmě stoprocentní záležitost a když jsem si po letech v Bontonlandu koupil většinu Slayer na cédéčkách, pořád jsem měl tu dětskou radost jako v raných devadesátkách!

Žádné průměrnější položky tam neslyším, z mého pohledu se jedná o jedno z nejdokonalejších metalových alb vůbec, které uzavírá nejen nejlepší období kapely, ale i celého žánru (spolu s deskami Rust In Peace a Coma Of Souls). V dalších letech se samozřejmě ještě pár skvělých thrash metalových desek objevilo (Arise, Screams And Whispers, Kaleidoscope, A Vision Of Misery, Epidemic Of Violence, Horrorscope a Pathogenic Ocular Dissonance), ale já za vrchol žánru považuji právě rok 1990, kdy kromě výše zmíněných desek vyšla ještě vynikající alba od Death Angel, Forbidden, Anthrax, Mekong Delta, Artillery, Sacred Reich, Annihilator, Suicidal Tendencies, Realm a určitě bych zmínil i hodně povedený debut Arakainu.

Ano, zas já :-). Seasons i n the Abyss mám rád, zkraje podotýkám. Ale mám k němu výhrady a tak pro mě hodnocení SoH nedosahuje. Jako celek album drží dost dobře, ale oproti předchůdci se na něm nacházejí i průměrnější položky, kterou celkový dojem z alba sráží. Jmenovitě trojice za sebou jdoucích skladeb Hallowed Point, Skeletons of Society a Temptation. Zvláštní, že dvě z nich jsou rychlé...Co se týče prostřední z nich, ta začíná párádní rytmickou riffovanou, ale sráží ji pro mě naprosto nepochopitelně zahuhlaný nezáživný refrén. Možná, kdyby tyto skladby nebyly za sebou, ale rozloženy po celém albu, hodnotil bych jinak.Vůči ostatnímu bez výhrad, absolutorium rozhodně zaslouží rozjezdové songy, absolutně podmanivá morbidní Dead Skin Mask, a titulní monument Seasons in the Abyss, který je zvěčněn ve velmi podařeném orientálním klipu, natočeném v Egyptě.Velmi dobré je rovněž "hodnější" dvojče od Skeletons of Society Expendable Youth Čili - velmi dobrá deska, nikoli však bez výhrad. 85%