stray - hell awaits mám dokonce ještě radši než reign in blood , ale zase méně než ty progresivnější věci typu south of heaven a seasons in the abyss. jediné tři desky , které jsem zatím od slayer neslyšel v celku jsou world painted blood , repentless a už zmiňovanej God..., schválně si tu desku dnes poslechnu a uvidím co uslyším :-)

vseta: No brutalisti, modernisti a marasťáci si myslí, že God Hates Us All je jedna z nejlepších desek Slayer, no a já si to zcela jistě nemyslím. :-) Mnohem radši mám Hell Awaits.

jooo takhle :-) jo a přepsal jsem se myslel jsem metalopolis :-) sám jsem god hates us all jako celek ještě neslyšel , tak jsem se chtěl jen ujistit zda o něco nepřicházím

vseta: Na Metalshopu? Na ty stránky jsem v životě nezavítal. God Hates Us All je odporná, hnusná deska ve smyslu zhudebnění skutečně zlých vibrací, hodně brutální, surová, zvukově výborná, nápady? - je to spíš ta forma Slayer, kterou nemusím - tedy kdy Araya ze sebe chrlí kulometnou palbu slov a nedává moc prostor heroičtějším riffovým běhům. :-) Asi tak.

to stray - někde na metalshopu jsi následovníka (god hates us all) popsal jako odporný,hnusný. můžeš to nějak upřesnit? :-) myslíš zvukově nebo nápady?

TESTAMENT - The Formation..., novinky THE WINERY DOGS, GRAVE a CHILDREN OF BODOM.

A budou recky i na další alba? Stejný dotaz i k Testament.

Jestli má nějaká kapela z mých oblíbených právo nosit titul "pán loutek", pak je to u mne určitě Slayer. Arayovci jakoby v devadesátých letech drželi v rukou tu pomyslnou marionetu, na provázkách měli loutku jménem DarthArt a svými fošnami ji házeli z jedné strany na druhou. Zfanatizovali se Seasons, hrozně zklamali s Divine, opětovně příšerně nabudili s Undisputed - to vám byl lidi příšernej nářez a krystalický zhmotnění agresivity (co by se asi v osmdesátých dělo, kdyby pankáči uměli hrát jako Slayer:). Takže jsem se na Diabolus in Musica zase těšil - Slayer jsou zpátky! Jenže! Geniální riffy zase pryč, inklinace k muzice typu KoRn (proboha, Slayer ne!), nevítaná změna kultovního loga na podivný paragrafy a podobné pí....., a hlavně - Reign, South a Seasons se zase nekoná! V tu dobu jsem kapelu definitivně odepsal a následující God si poslechl už jen z povinnosti. A tehdy mě zase přibili k zemi tou šílenou intenzivností a agresivitou. Aby Christ byla zase "deska do počtu", World velmi slušná intenzivka a Repentless zase "nic moc". Jak říkám, "páni loutek". S odstupem času i ty pro mě slabší desky nejsou špatný, ale jak někdo řekl, jsou už prostě "jenom dobrý".

80% Deska se mi v době vydání celkem líbila a ani mi moc nevadilo, že se na ní Slayer trochu odchýlili od svého klasického stylu. Je ale pravda, že od té doby už jsem se k ní moc často nevracel. Recenze na Undisputed Attitude (taktéž 80%) by mi přišla celkem zbytečná hlavně kvůli tomu, že kromě tří skladeb obsahuje pouze cover verze. Desku jsem kdysi dost často poslouchal a v podstatě mě baví i teď. Další tvorbu kapely už jsem sledoval víceméně pouze ze setrvačnosti, novější alba určitě nejsou špatná (70% až 80%), ale pokud si dnes chci pustit něco od Slayer, v 99% případů sáhnu po některé z prvních pěti řadovek.

tento album je pre mna tazka srdcovka, neuveritelne navrstvena nahravka a suhlasim, ze z bostaph ery najlepsia, a podla mna, hned za triom reign-south-seasons patri k vrcholu tvorby slayer. Jedina vytka, kingovu tupotu in the name of god mohli z albumu vyhodit a miesto nej dat fantasticku japonsku bonusovku unguarded instinct. V takejto podobe aj album pocuvam a v takejto podobe je u mna za 10 rovnych

Undisputed Attitude jsem si soustředěně poprvé poslechl před rokem, když jsem si to CD koupil, abych měl od Slayer všechny. Nic pro mne neznamená. Díky za příspěvek a pochopení.

Strayi, přeskočeni Unisputed Attitude je celkem podraz. Ta deska si samostatnou recenzi jistě zaslouží.Zpátky k DiM. Ta deska je oříšek. Na jedné straně skvělý zvuk a novátorský přístup, na straně druhé poměrná část nevýrazných skladeb, které zůstanou tak nějak v půli cesty. Přičemž rozjezd je famózní a nabízí skvělou trashovou řezanici Bitter Peace, hymnus dle nejlepších tradic Slayer. S dalšími songy přichází čím dál více hardcoru a experimentování, což by mi nevadilo, kdyby některé nebyly charakterizovány výše zmíněnými nedostatky.Album jako celek mám ale rád, asi přede dvěma lety jsem k němu po letech zas našel cestu a je vlastně až do letoška posledním, které mám z diskografie Slayer rád a pravidelně si pouštím. Proto díky za letošní Repentless.Diabolus in Musica za mě 75 %.