Jenže v albech Kiss jedna víceméně nepublikovaná filozofie opravdu je a odlišuje se toho, co v rámci marketingu o svých počinech sami členové kapely říkají (ale není s tím v rozporu). Jde v podstatě o totéž, co měli na mysli třeba Rolling Stones nebo když půjdem úplně od začátku, tak třeba Elvis Presley nebo Chuck Berry. Můžeš být pro lidi sebezábavnějším a sebepotrhlejším buřičem či exotem(což pro teenagery znásobuje zábavnost), ale tvá hudba musí obsahovat něco univerzálně srozumitelného a přitom hodnotného, co bude lidi přitahovat nejen v aktuální moment, ale přivede je na koncert i příště a příště a příště... protože jinak jsi jen krátkodechá a bezcenná rychlokvaška

Já bych si dovolil ještě úpravu té mé věty, tak tedy: "Vyděláš chechtáky, máš je - JEDEŠ, nemáš je - NEJEDEŠ!" :-) Samozřejmě je to s trochou nadsázky, nezastávám se nějakých tupců, co serou na lidi, svým způsobem je ve skutečnosti moje cítění mimo hudbu zcela opačné, ale právě na KISS oceňuju ten kumšt a schopnost dělat zábavu na skvělé úrovni a získat strašně velkou fanouškovskou základnu, podřídit své značce všechno a ještě bavit lidi, to je pro mne, to nejvíc, nikoliv chlubičství (ta hláška o kohoutovi), chlubičství je nadstavba, šlehačka na dortu, show!:-)

"Vyděláš chechtáky, máš je, chodíš jako kohout!" A když je máš, můžeš být i Mesiáš ... tzn. ve chvíli, kdy prodejní novináři zešílí a oslavují blbosti (evropský punk ala 1978-80, nebo americký grunge1991-93) a 7 major labelů to valí do všech hlav a uší po celým světě, si klidně můžeš vydávat alba podle svýho mustru, se svým feelingem a s vlastní estetikou. A k tomu navíc můžeš pomoct dalším lidem, co hrajou rock, třeba Ediemu.

U všech alb, která s Kiss nahrál Eric Carr se mi tají dech... Měl jsem vždycky pocit, že od toho okamžiku, kdy on Naskočil, už bude všem dehonestátorům alb Kiss zavřena "ústa" a že jich bylo, nejdřív v samotné Americe a ještě déle v Evropě. Důležité pro mě bylo i to, že když po roce 1980 skončil Bonham a taky pak od SQ odešel John Coghlan, tzn. když se odmlčeli lidé s extra silnou ranou, právě u Kiss další takový silný muž začal. Music from the Elder je zkrátka složitější, tím spíš, že název i album silně navozují pocit, že jde o hudbu k filmu. Plyne z toho určitá narativnost, ale hudbu a dramatičnost (až patetičnost) to nikterak nesnižuje, naopak. Na druhou stranu album na mě působí až jako progresivně rockové. Kiss ale nebyli jediní, kdo se o podobné věci pokoušel - já jsem si The Elder vždy porovnával s evropským albem TenCC - The original soundtrack... a v obou případech na mě ta alba zabrala, těžko říct, v čem spočívá ten trik:-)

Já na KISS taky miluju ten postoj: Hitové, chytlavé, odlehčené = dobré. Postoj měnit společnost a její neduhy skutečně v sobě nemají. Jedou stylem: udělej to výrazně chytlavé, ovšem s vkusem a talentem po hitem, nikoliv udělej to tak, aby to vybízelo k přemýšlení. To druhé skutečně ne, vždycky budu stát na straně těch, co dělají hudbou radost. Depka není umění. Vyděláš chechtáky, máš je, chodíš jako kohout! Prostě KISS! To miluju. :-)

Přestože je Dynasty chváleno, já myslím, že málo:-) Já osobně beru tohle album jako určitý druh vzpoury KISS proti tehdejšímu hudebnímu tiskovému mainstreamu, jakkoliv to zní paradoxně, protože Kiss měli na mainstreamové publikum (a tím pádem i mainstreamový tisk) také zacíleno (samozřejmě vedle dalších segmentů). V době, kdy se veškerý anglosaský tisk doslova zalykal chválou "těch chudých punkových hochů" Clash a Sex P., byli vynášeni do nebes, dokázali Kiss odpovědět velmi rázně jednak prodejními čísly, hitparádovým úspěchem a kvalitou a nápaditostí skladeb. Pro mě má rozmanitost Dynasty až filozofický rozměr, jako by někdo bránil budocnost hudebního mainstreamu otázkam: Opravdu myslíte, že jednotvárnost a plochost vámi vynášených alb dává do budoucna nějaký smysl? Uvědomujete si, že je rozdíl mezi stylovou jednotou a jednotvárností?

The Elder je masterpiece, to není deska na letmej rychlej poslech. Tam se sešlo všechno, dle mého naprosto geniální dílo. V roce 2015 doplňovat KISS, nedokážu si to představit, mě to trklo už v roce 1992. :-) Ale zas máš před sebou hromadu skvělý hudby.

Od Kiss jsem dosud znal jen Sonic Boom, Lick it Up a Crazy Nights (vše super). Včera jsem si poslechl "Music from "The Elder" a musím říct, že i já zůstanu mezi těmi, které toto album neosloví. Naopak "Dynasty" a především "Destroyer" výborné. Je fajn takhle "objevovat" starou klasiku.

Parádní seriál, jeden z nejlepších a tenhle díl se obzvláště poved.