Negativní recenze mě nikdy moc neodrazovaly od hudebních výprav. Kapely, které mne už podle vzhledu přišly zajímavý (ať už půjde o KISS, SLAYER a ANTHRAX nebo třeba PEARL JAM), jsem si stejně vždycky pořádně poslechl a až pak usoudil, zdali se v jejich případě všechno sešlo a jsou pro mne vhodné. Pokud se mě kapela nelíbila už podle dojmu z fotky, měla to prostě o dost těžší a mnohdy jsem si jí k tělu nikdy nepřipustil (RAGE AGAINST THE MACHINE, THE OFFSPRING a jiné). Ale existovaly i takové bandy, o kterých jsem věděl, že vypadaj jak idioti (FAITH NO MORE), a přesto mne hudebně zaujaly. :-)A pak byly takové, které jsem poslouchal dlouho před tím, než jsem věděl, jak opravdu vypadaj (SEPULTURA v roce 1989).

Tak já jsem to nemyslel jako útok na Špuláka. To bych si ani nedovolil. Šlo mi spíš o tu divnou až absurdní ironii doby, kdy lidé po desetiletích cenzury dostali svobodu v tom, že by si mohli vybrat, co by chtěli poslouchat, ale nemohli ji využít, protože cenzuru médií převzaly major labels a svými penězi manipulovaly nejen to, co se vysílá, co se vydává, co se poslouchá, ale i to, co se o tom píše. A bylo to o to absurdnější, že všichni čeští novináři dobře věděli, že jde o cenzuru, protože na to měli nos a špatnou zkušenost z totáče a stejně je to neodradilo, přitom ale věděli, že propagují blbosti - třeba tady je to dobře vidět: http://kamil-tom.webnode.cz/news/a-new-hope-nova-nadeje-/

A pochopitelně všechny fanynky a ultras končily dopisy větou "Co pan redaktor sám dokázal, že kritizuje?" Howgh, domluvil jsem!

Jednou byla v Bangu recenze na Argemu - Pomaláče II. Redaktor to pojal ve stylu - masivní deathmetalová drtička Argema opět zasazuje krvácejícímu Kristovi kruté rány. Nekompromisní řezničina, děsivý murmur zpěváka, krví zacákané kytary, klávesy, co zhmotňují černou mši... apod. V příštím čísle byla reakce fanynek, který byly šíleně nasraný na toho redaktora a že prej Argema nehraje žádnej death metal, ale písničky o životě a o lásce. V dalším čísle jim redaktor odpověděl, že ví, že Argema nehraje death metal, ale hodnotit něco jako Pomaláče II seriózně, by mu nedávalo žádný smysl. -------- Další recenze, tuším že taky na Argemu, byl akorát kreslenej obrázek hovna, ze kterýho se kouřilo a seděla na něm moucha. -------- A nejvíc nasral redaktor fanynky Alkeholu, když sejmul nějakou jejich desku a napsal, že si myslel, že Ota Hereš je inteligentní člověk. Jej, ty byly nasraný :)

Mně zas Jarda Špulák šíleně nasral, když vyzdvihoval něco typu Seattle a napsal, že narozdíl od Metalliky uměj hrát:) To jsem byl hodně metalově pomstychtivej ! Jinak v Bangu! mě neuvěřitelně bavilo dopisování mezi redaktorama, co v recenzích odstřelili Argemu nebo Alkehol, a výhrůžný dopisy ultras těchle kapel. Paráda!

:-))))))))))))))))))))) Fakt jsem uvažoval, zdali mám tvůj vzkaz překrýt mým a odpovědět. Ale snad si to ostatní dohledají. Pobavilo v případě Nirvany, že surovost nebyla strojená. :-) Prostě na každýho jinej metr. Řeknu to asi takhle, občas jsem taky něco někam napsal, jednou tuším že Beng, možná i jednou Spark, ale zejména Rock report, což mne z dnešního pohledu zaráží, páč jsem ho měl méně v oblibě, ale asi to bylo tím, že tam dost kritizovali taky právě osmdesátkové styly rocku a metalu a že byli z mého města. z dnešního pohledu - už bych nikdy nikam nic nenapsal. Co se týče toho Tvého, tak rovněž z dnešního pohledu na redaktora Špuláka - myslím že byl OK, odvedl spousty práce, s dost věcma jsem sice nesouhlasil, ale i tak dokážu jeho působení zejména v Bengu ocenit, nepopírám, že mě v těch jednadvaceti v šestadevadesátém sral a to ze stejného důvodu co asi tebe. Prostě postoj: Green Day, rage Against The Machine, Nirvana, Garbage - v pořádku, Deep Purple, Kiss, Whitesnake - směšní a tragičtí dinosauři, při četbě jeho postojů jsem si musel v devět ráno předčasně odběhnout pro patnáct deka rumcajse, aby tu depku zajedl. :-) Pamatuju jak jsem vždycky zdrhal z Výzkumáku přes Husovo náměstí pro nová čísla hudebních časáků, zatímco ocelové zkušební vzorky v píckách už pomalu zakreslovaly digramy - změna délky v závislosti na teplotě a čase. :-) Prostě devadesátky, pohoda.

Jak teda do novin nikdy nepíšu, tak tenkrát po koncertě Kiss jsem to nevydržel a psal Špulákovi do Big Bangu, je to tady i s úvahou, která mi měla pomoct se s tím rozporem mezi slovy a realitou srovnat odkazem na dobu totáče: http://kamil-tom.webnode.cz/news/z-casu-big-bengu-1/

Na dobové reporty z reunionových koncertů KISS v Rock a Popu a Big Bengu! si nevzpomínám, asi jsem nebyl pravidelným odběratelem. Ale je pravda, že KISS byli zaflusáváni neustále, byť já stále dál a dál zjišťoval, jak skvělá ta kapela je a zmíněné koncerty z let 1996 a 1997 jsou pro mne dodnes největším zážitkem svého druhu. Neviděl jsem prakticky dynamičtější band, kdy stadión pod návalem rock´n rollu doslova expoloduje a na fanoušky se bez výrazných pauz chrlí na pětadvacet hitových BOMB! Tomu se max. vyrovnali reunionoví BLACK SABBATH v roce 1998 na Slavii.

Zmínění velké pochvaly tour z roku 1998 mi prostě nedovolí nezeptat se, jestli si autor prošel dobové recenze například z českého BigBangu! nebo Rock Popu. Protože tehdy jsem(asi nejen já) nechápal, jak mohou novináři "poplivat" koncerty legend, na který se u nás těšili lidi celý život a ve chvíli, kdy se jim sen splnil sen a prožili ten úžasný zážitek a splynutí snu s realizovaným úžasným hudebním zážitkem, mohli si pak v recenzích koncertů přečíst, jak nicotný a ničemný ten koncert (v srovnání např. s koncertem Nirvanny) byl