Vám se taky člověk nezavděčí. Asi se budu muset smířit s tím, že mé rafinované metody docení až příští generace. :-) Spajk: Ono asi záleží na tom, jak moc kvalitní je ta krabička, z které tu nálepku odstraňuješ. Všechny krabičky, které se dnes vyrábějí, taky nejsou stejné. Já si to album každopádně dám raději do horší krabičky, než bych se s tím deset minut pižlal s nožem a alpou. Při mé manuální zručnosti by to taky mohlo skončit přeťatou krční tepnou. :-)

Ekonomický ale neekologický

Vem si krabičku z 90. let a dnešní. Nebe a dudy. Dnešní krabičky jsou ošizený, tenčí,moc ohebnýa lehčí, kdežto tehdejší jsou daleko bytelnější.

Bluejamie65, Imothep, Spajk: Tak, že jste to vy, poradím vám zcela nezištně ještě jednu nesrovnatelně efektivnější metodu, která je ve své jednoduchosti naprosto geniální - vyhodit krabičku a koupit novou. :-)

Když něco zbude po Valičově metodě, Natřít prst francovkou a zbytky folie a lepidla na krabičce tlakem palce "odžužlat", tfffffuuuuuj:-)

Ano, ty folie taky "miluju". Z posledniho vyletu jsem si navic dovezl cca 25 CD, takze to bylo peklo!! :oD

To už jsem zkoušel, je velká pravda, že to je lepší než sundávat ze zavřené krabičky, ale ta fólie je stejně příliš měkká a stejně se většinou příčně roztrhne

Super. Příště zkusím.

Spajk: Jde to i za tři vteřiny a bez nože: https://www.youtube.com/watch?v=kf20OyUv5Jo

Dnes dorazila Under lock and key. Originál Elektra z 1985, printed in USA, nahoře přelepené samolepkou, tak jak to amíci dělávají. "Miluju" sundavání těhle samolepek, dnes mi to zabralo jen 3 minuty i s nožem. Čím jsem starší, preferuju původní vydání a ne pochybné remastery. Oprášuju diskmena (doslova) a jdu na to....Když o tom tak přemýšlým, Crazydiamond mě přiměl po delší době kupovat originální nosiče. Nejde, jen si o tom číst, to se musí slyšet. A poslouchat desky označené diamantem ze stažené kopie je trochu blbý. Že?

Zkus Under The Lock And Key, to je jejich vrcholná deska. Dá se sehnat taky levně.

Btw Back for the attack bylo dobre investovanych patnact desetikorun. Na rok vyroby hodně vyspělý zvuk, ktery by uspel i dnes. Zajímavé, ze nektera alba po zvukove strance vubec nestarnou, zatimco u jinych po par tonech hned poznate osmdesatky nebo sedmdesatky. Bavi me to i hudebně. Ted u pvni pisnicky me napadl Vzhuru pres ocean a Vitacit s Dodem.

spajk: Dík za příspěvek. Odpovím ve dvou bodech. 1.) Maďarsko - byl jsem sice v 88% zemí Evropy, ale v Maďarsku nikdy, ano, v životě jsem nebyl v Maďarsku! :-) 2.) bláznivé termíny v textech těchto stránek - vágneři, vepřín, hejkalství - ano, chci to čtení zde udělat bláznivé, nicméně na úrovni. :-)

Madaři forever. Dovolená u Balatonu v 88 úplně nejvíc. Ne jezero, ale tržnice s metálem!!! Tehdy ve 13 letech jsem se regulérně posral. "Originál" kazety, plakáty, placky, nášivky, trička.....těžkej "západ" tehdá. S hudbou už je to horší, znám jen Transcendent od Omegy z 96 a tím to hasne. V Metal Hammerech se objevovali ještě Ossian, ale přes vkusné logo jsem se k poslechu nedostal. Jinak tady na webu se objevují šílené termíny jako vágneři, hejkalství a vepřín :-). První mi došel, ale jak si mám představit vepřín a hejkalství?

:-) Omega je dobrá. Album Nem tudom a neved je sedmdesátkovej skvost. Jejich koncert v lucerně byl první koncert k 50. letům kapely který jsem kdy navšívili. A bylo to fajn. Hlavně ten zpěvák je esence hvězdnýho rokérství a muzikantství. Je ale fakt, že na něčem takovým asi musí člověk vyrůstat za řeleznou oponou, aby si to pořádně do poslední kapky užil. Ale je to super retro.

Když už jsme u těch Maďarů, zkus se přenést do roku 1987, bral bys TEHDY tohle?????pokolgép éjféli harang¨ https://www.youtube.com/watch?v=bwfiGeFFE4w

velká depka, jejíž hlavním jmenovatelem je marnost života... cesta od velkoleposti v prchavém okamžiku slávy do nicoty ve věčném běhu času,to je až bych řek filozofická otázka:-) S tím ale je možné se smířit, protože v hudbě je to naprosto běžná věc ... Jen my jsme si při shánění desek za totáče silněji uvědomovali, že je nutné počítat s tím, že vždy vybíráš jen z toho, na co dosáhneš,k čemu máš přístup a tím pádem to znáš, takže volíš, co se ti z toho nejvíc líbí. Nikdy ale nebudeš vědět, jestli to, co je mimo tvůj dosah a co díky tomu neznáš, není ještě lepší.

Já v podstatě kromě níže vypsaných vyjímek vlastně poslouchám jen bluesové koncerty, jinak díky jakýsi rozmazlenosti svých uší, či jak to popsat, vždycky do přehrávače raději dávám řadové album než živé. Tady na tom Kisstadionu v 79 roce se uplatnilo zřejmě několik "jinakostí", který už dneska nejsou -x vzhledem k tomu, jak za totáče byla společnost vystavěna jako sociální (tzn. vlastně bez výrazných majetkových nerovností) stát, tak každý, kdo byl režimem nějak poškozen, získával jakousi nevyslovenou solidární podporu od ostatních a jim tehdy opakovaně bránili ve vydání desek kvůli ideově nesprávným textům :-) a různě znemožňovali koncertovat, takže když už se pak velký koncert konal, lidi se moc těšili xx z hlediska zemí východního bloku bylo Maďarsko zemí zaslíbenou rocku, metalu, rock´n´roll revivalu a blues takže se tam jednak jezdilo na koncerty a hlavně se i v Československu jako ty nejlepší rockové a metalové desky prodávaly ty z Maďarska, tzn. Omega (Kartágo, Pogolkep, Scorpio, Lokomotiv GT... je otázka jestli obstojí dnes i u těch lidí, kteří na jejich deskách nevyrostli) xxx taky je hodně důležitý, že v sedmdesátých letech ještě bylo možný dosáhnout celospolečenského souhlasu tzn. rockovou hvězdou mohla být jedna a ta samá osoba/skupina pro kritiky, pro vydavatele, pro pořadatele kulturních akcí, pro "mládežnické" časopisy, rádia, fanoušky... za totáče navíc ještě rozšířeno o zvláštní aspekt, že ten kdo byl v neshodě s komunistickým režimem, získával i určitou morální autoritu (často nezaslouženě) xxx díky tomu si taky třeba právě Omega z hlediska žánru dovolovala doslova skoky mezi žánry nejenom od alba k albu, ale i přímo na jednom albu vedle sebe byly věci, který nikým by jiným než totálním posluchačským masoxistou nešly rozdýchat... nicméně to, co se jim povedlo při tom koncertu na Kisstadonu v 79 bylo opravdu silné. Ten okamžik, kdy v Queen v 86 na krátkou chvilku rozezpívali celý stadion v Budapešti při We will Rock you, trval v podání Omegy v roce 79 skoro hodinu a půl lidi odezpívali vše až do poslední minuty a nezarazily to ani pauzy ani dlouhé mezihry... v tom co je na youtubku je ta atmosféra víceméně dobře (i když tlumeně) slyšet - https://www.youtube.com/watch?v=gfquhLxoh-Y

Takový ty myšlenky, že v určité době měla tvorba nějaký kapely z ne úplně svobodné země celospolečenskej dopad a doslova ovlivňovala život mnoha lidí a v jinej už prostě zapadla do běžného vcelku dostupného a laciného normálu, to je velká depka, jejíž hlavním jmenovatelem je marnost života.:-) A lze to celé praktikovat na mnoho jiných odvětví, nejen na hudebně populární průmysl.

Člověče, představit si to nedovedu, stejně jako svou dospělost za socialismu, jako dítě jsem to nějak nevnímal, nouzi tohoto druhu, čuměl jsem na Studio kamarád a to bylo v poho.:-) Možná bych byl víc zprůměrovanej, ženatej, s dvěma dětmi, častěji vožralej fabrikant. :-)