Já bych to viděl asi takhle: Megadeth, Metallica a Slayer vydávali do začátku devadesátých let nepřekonatelná alba, co skladba, to perla. Ty časy už jsou dávno pryč, kapely jedou na podstatu (celej život hraju na kytaru, tak přece nepůjdu v padesáti do fabriky) a jejich tvorba je řemeslně dobrá rutina. A jejich fanoušci by si tak strašně přáli, aby vyšlo zase Seasons in the Abyss nebo Rust in Peace, že když vyjde nová deska, snažej se aspoň sami sebe přesvědčit, že "teď už je to konečně ono." Těžko si fanouškovi přiznat, že jejich oblíbená kapela už nikdy nevydá nic skvělýho. Jenže kapely stárnou. Ussain Bolt taky bude vždycky běhat rychle, ale za deset let už to nebudou rekordy.

Bluejamie65 : To je asi rozumný přístup. Ono to občas chce odstup i několika let, aby člověk trochu prozřel. A ten už u Megadeth máme. Stejně tak jako si dneska nepouštím starou Metallicu i když jde o nesporně kvalitní muziku, ale většinou ujíždím na Loadovském období, tak si skoro nepouštím masovější období Megadeth a už vůbec se nevracím k deskám poslední dekády které mi splývají. Plně se podepisuju pod Strayův příspěvek. To je krédo které je třeba tesat do kamene :-)

No přesně, jenže já jdu s kompletováním většinu času proti proudu času:-),jsem vykopávkou vykopávající vykopávky...

Život je příliš krátký na to, aby člověk kompletoval kapely jako Uriah Heep, Eagles, Lynyrd Skynyrd nebo tvorbu Megadeth po roce 1999.:-)

Já jsem nechtěl oslavovat pozdní Megadeth, myslel jsem na to, že ve stejné dinosauří roli mě už jiné ikony přinutily vychladnout (Malmsteen) nebo mě vysloveně naštvaly (Uriah Heep - Wake the sleeper, Foghat - Girls to Chat...), což se Megadeth ještě nepovedlo. Ale jak jsem napsal níže nejsem vhodný oponent do sporu o Megadeth. Taky mě zajímalo, co Loužu tolik rozčiluje na něčem, co mně zas až úplně tragický nepřipadá. Myslím, že mi to dobře vysvětlil, dokonce v určitým smyslu máme vidění a slyšení stejný, ale to bych kolem toho musel ještě dál vysvětlovat přirovnání mimo téma.

To mě tedy adorace pozdních MEGADETH vůbec nevzrušuje. Jen ať jim každej uznale pokyvuje, vždyť je to to nejhorší, co se kapele o hovně může dít, že jim nikdo neřekne, - "hele, je to zase nic moc." Chození po špičkách okolo někoho jakože uznávaného je vlastně spravedlivou pomstou. Tak si vem třeba v Čechách, ty Cruel, ty taky stáli vždycky za hovno, nikoho nebavili, nikdo jim v podstatě nefandil a nikdo o nich už neví, ale každej ve chvílích zvýšených aktivit vypouštěj uznale magi. :-)

Bluejamie65 : Rozčilují mě reakce na každý nový album, kde se obecně tvrdí 7,5/10 a jak je to vlastně neprůměrný a solidní a při dalším albu se dozvím, že to předchozí bylo vlastně blbý ale tohle už je fakt super. Nejhorší je, že jsem jim na to opět nalít i já :-) Teď mám doma další CDčko, který beru jako "nadprůměrný", slyšel jsem ho možná desetkrát, ale který už si asi nepustím. Fakt jsem čekal, že to teď bude jiný, ale bylo to úplně stejný jako vždycky. Já kapele nevyčítám, že hraje jinak než v osmdesátkách. I bych pochopil že se tím živí, ale tohle matení tělem mi vadí. Tváří se to jako hoch nóbl metal, ale v jádru je to bezduchý a prázdný. Nic mě k tomu zpětně nepudí. Pokud někoho ano, tak mu závidím.

To Louža: Vlastně mi ta situace připadá podobná, jako s většinou dinosaurů. Často může vzniknout pocit, že nový desky nejsou tak invenční, jako byla alba v prvním desetiletí jejich kariéry, jenže u nich i to, co je "jen" řemeslo, tak strašně láká a blaží:-) a nedokážu určit ten okamžik, kdy už se na to začnu tvářit odmítavě. Ale rozumím tomu, co tě na tom rozčiluje.

Louža: No Threat is Real a Dystopii bych do tý desítky asi dal. Od dělání hitů jsou tady jiný kapel,y třeba Waltari, ti maj na každé desce, aspoň pro moje ucho, vždycky narváno. Ale jaký to hit, když jsou populární jen u nás, v Německu a v Suomi.

No já asi nejsem uplně ten pravý, kdo by se měl Megadeth zastávat, protože s trashem nekamarádím (a Metaliku krom Load a Reload ani nezvládám). Tak o tom mluvím z pohledu, který se trasherům nepozdává. Ale já mám Megadeth rád pro tu nadčasovou metalovou univerzálnost, kterou cítím uvnitř. Je spousta oldschoolových speeďáren, ze kterých kouzlo vyprchalo (Labyrint), mám i starý heavy metalový alba,u kterých dnes nevím, proč jsem je kdysi tak žral (Paragon) a jak senilním, přestávám poslouchat i americký power/prog (Kamelot), Ale Megadeth se mě pořád drží a není to jen Rust in peace, s chutí jsem několikrát prosvištěl i Dystopii. odle mě našli formu univerzálně srozumitelnou a lákavou nejen pro trashery, ale obecně pro metalisty a rockery a ten přesah jim umožnil zasáhnout i mimo trashové publikum a tím pádem i mě, za což jsem moc rád. Druhá strana věci je, že oni si to určitě uvědomují také a je otázka nakolik počítají s tím, že funkční a ověřený zjemnělý a zjednodušený model mohou opakovat, přestože se tím dostávají od osmdesátkových alb na světelné roky daleko. Já se na ně zatím nezlobím (možná proto, že první tři alba barbarsky neposlouchám:-) A můžete mě sežrat.

Hmm. Hele, upřímně. Podle mě je něco jinak už fakt dlouhou dobu. Já mám Megadeth hodně rád od začátku tak po Rust včetně. Raději než třeba starou Metallicu. Jejich další období respektuji, ale moc ho neposlouchám. Líbí se mi Risk. Moc. A nelíbí se mi World Needs. Celkem zajímavou jiskru mělo System, kde v pár skladbách Mustaine vymetal šuplíky, ale už tam začalo období takový divný tvůrčí letargie, kdy formálně nejde nahrávce nic vytknout, ale je z ní na sto honů cítit, že už to není poslání, ale živnost. Moderní metalový prefabrikát s old schoolovými kořeny, který nakrmí všechny ale nic v nich nezanechá. Megadeth za posledních 10 let jsou pro mě metalovou obdobou 20%ního Eidamu z Albertu. Ať si každý sáhne do svědomí jakých deset největších hitů kapely by bez přemýšlení vyjmenoval z poslední dekády. Z tý první vychrlí desítku úplně v pohodě...

to Louža: Něco je jinak? a)Najednou se kouzlo vytratilo a zlatým rukám a hlasu se nic nevede? b)Nebo je to jen méně "jiné od všeho ostatního" než bylo kdysi a připadá nám, jako bychom pluli v mainstreamu? Je zajímavé vidět obdiv i zatracení hned vedle sebe, i když mě to pasuje spíš do nechvályhodné squadry těch, kterým jednoduchost vyhovuje.

Kropis : dobrých pět měsíců po vydání a novinka je v mých uších pořád stejně pitomá jako těsně po něm. Pár dobrých nápadů hlavně v první půli alba, ale fakt docela hnusná bezduchá produkce a některé skladby z druhé půlky čiší tupotou. Vůbec nechápu, proč je to album takhle populární. Než tohle tak to už radši návrat ke kořenům, kdyby ho byl ale Mustaine schopen, což evidentně není, protože jinak už by ho dávno udělal. Podle mě další album prefabrikovaného metalu na jeden poslech v řadě ze kterýho jsou všichni instančně nadšení, ale při vydání dalšího se řekne "jó předchůdce stál za hovno, ale tohle už je konečně něco". Není. A už nikdy nebude. Tahle kapela fakt skončila nejpozději v roce 2000. Jen si toho bohužel nikdo nevšiml.

Dobré dva měsíce od vydání a novinka je držák jako prase. V autě dokonce víc než obvykle. Neskutečně silná deska. Hodnotím 15písňovou verzi a lituju ty, co mají jen základ :)

Tak nam pan zrzek Dave vytiahol nastastie opat zbrane najvyssieho kalibru.Bolo nacase, uz sa totiz šuškalo,ze na to nemas,ale ja som ti nejak veril!Nic prevratneho nic uplne noveho ale ide tam vobec o to?Som zvedavy co na to Ulrichovi ? :) 85%

80% Jak říká sám Velký Mistr: "Tak tohle jsem vážně nečekal!". S tím, že Megadeth ještě někdy vydají album, které si budu mít chuť pustit víckrát než jednou, už jsem vážně nepočítal. :-)

Ještě je jeden takovej zajímavej fenomén - v určitý době se vždycky objeví kapela, která je všeobecně uctívaná a nikdo (nebo skoro nikdo) na ni nenapíše jediné negativní slovo, skoro jakoby se to nesmělo. Ve filmu to teď byly třeba poslední Star Wars (samé: geniální, nával emocí, jako před třiceti lety, přitom ten film je podle mne průměrný, zcela průměrný, ale jakoby se to nikdo neodvážil napsat). V české muzice je to posledních pár let případ Insanie - každá deska je na webech a zinech vzývaná do nebes, X let dostává kapela všechny žánrové ceny (dokonce i v několika kategoriích), každé slovo Polyho je nějaká kultovní metafora nebo geniální podvratnictví. A negativní kus slova je skoro zločin. Přijde mi to příšerně přehnané, Insania je dlouhodobě moje nejoblíbenější domácí kapela (na koncertě jsem byl asi 15 x), ale zdá se mi jakoby si metalové stádo našlo nové božstvo (když už neexistuje Krabathor a Root se už omrzel) a uctívalo ho jako zlaté tele. Stejný případ byl právě s Krabathor, což byla výborná kapela, ale náš CZ underground si tak moc přál, abychom měli "český Vader", že to hraničilo s... já nevím čím. TAKŽE SUMÁRNĚ: KAŽDÁ RECENZE, KTERÁ JE TROCHU JINÁ OD MASY (POKUD NENÍ JINÁ JEN PROTO ABY BYLA JINÁ), JE MI VÍTANÁ.

Ještě se omlouvám, že jsem myšlenkami o recenzích uskočil z tématu Megadeth tím, že jsem dal příklad recenze z jiného oboru. (ale ve skutečnosti to v letech 2006-2010 od sebe tak dalek nebylo)

Podle mé osobní zkušenosti se situace s recenzemi významně změnila poté, co proběhl světem grunge a masa kritiků ho začala chválit. Nespočitatelná kvanta rockerů a metalistů z post socialistických zemí naprosto ztratila ve většinu novinářů a tiskovin důvěru. V rámci výroby poptávky totiž doslova příval především britských novinářů z těch nejdůležitějších a nejvlivnějších časopisů chválil grunge a lidé, kteří celá desetiletí čekali na to, až i pro ně budou dostupné rockové a metalové ikony, se dozvídali že hard rock a metal jsou naprosté sračky, navzdory tomu, že všichni už se sami na koncertech fungujících legend i noviců mohli přesvědčit, že tomu tak není. Důsledků bylo několik a ne všechny měly tento stav jako jediný důvod, nicméně všechny byly pro rockovou a metalovou pospolitost víceméně negativní - lidé se odvrátili od tištěných časopisů k internetu jako zdroji mnohem širší nabídky informací a možnosti být informován i o tom, co se snažily major labels nevydat a média nepropagovat - došlo k rozbití shody mezi novináři, vydavatelstvími a fanoušky ve vnímání toho, kdo je "hvězda" a kdo si tím pádem zaslouží obdiv - lidé odolní proti vymývání mozků (tzn. především ti z post socialistické Evropy), kteří grunge kecy nesežrali, v podstatě masově rezignovali na originální nosiče (což mimochodem považuji za docela směšné, protože major labels opovrhly věrným a vyhladovělým východním trhem, který by je živil ještě celá desetiletí, stačilo málo - dodávat to, co tu za totáče chybělo tzn. hlavně hardrock a metal alespoň za mid-prizes.) Přitom je zajímavý, že před rokem 1991 a v podstatě i za totáče to fungovalo (samozřejmě s vyjímkou režimních povídaček) tak, že fanoušci se ve většině případů s recenzenty na tom, co je dobré, shodli. Třeba já jsem Spark a Rock Report před jeho změnou v regulérní časopis bral díky jejich recenzentům jako místo, kde si můžu recenze číst a když tam bude napsané, že je něco dobré, tak si to album většinou můžu opravdu koupit, protože základní kánony i hodnotová měřítka má i recenzentova jsou podobná jako ta moje. Takže se často stalo, že jsem kupoval i věci nemetalové, protože je doporučil někdo ze Sparku... a víceméně jsem nebyl doběhnut. To ale rokem 91-92 v podstatě skončilo a došlo vlastně na to, že určitý čas jsem nebyl schopen ani recenze číst, protože to vedlo k návalům vzteku... viz.třeba situace o které jsem psal v souvislosti s Kiss nebo třeba tady: http://kamil-tom.webnode.cz/news/opravdu-netendencni-publicistka/

Je zajímavý, co píšeš o tom, že názor recenze má sílu trochu posunout misky vah v názorech čtenářů na tu desku. Netvrdím, že je ten posun nějak velkej, ale ta teorie funguje. Když znovu zmíním svou pisatelskou zkušenost z MP, tak v průběhu těch let jsem si všiml, že první reakce na negativní recenzi byly většinou s tou recenzí souhlasné, jakože "fakt nič moč matroš, Stray" :-)...no a postupem hodin a dnů se to jakoby začalo otáčet, dílo se začalo u čtenářů reaktivovat, ozdravovat, já tedy psal spíš kladné, protože, kdo by chtěl psát o hudbě, která se mu nelíbí? To dělá buď jen nějakej pervert nebo ten zrzavej týpek z Hudebních masakrů. :-) Celkově si myslím, že je škoda, že recenze dokáže veřejné mínění trochu ovlivnit. Když to znovu vezmu od začátku a zamyslím se nad tím, kdy jsem měl největší chuť sám vstoupit do diskuse, třeba zrovna taky na MP, tak to bylo ve valné většině případů ve chvílích, kdy mne v té diskusi něco namíchlo, s něčím jsem nesouhlasil, takže já to mám tak, že kvůli tomu, abych si souhlasně pokýval s ostatními do diskuse moc nechodím, chci se občas krátce porafat jako když Iggy nebo Henry Rollins skákali do lidí šipky :-), pro mne (vnitřně) to však není zbytečně, ty rány co rozdám, mají svůj smysl. :-)