No právě, znal jsem jen název a slyšel ty zprávy o deathmetalové kapele, takže jsem se dost udivil, když jsem to začal poslouchat. Na druhou stranu, je tohle natolik satanisticky bezbožné, aby někdo někomu dal právo muzikanty a jejich posluchače postřílet z jugoslávské verze kalašnikova?

Bluejamie65: Existují dvě verze vzniku názvu kapely (viz třeba druhý odstavec jejich profilu na Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Eagles_of_Death_Metal). Ten název je samozřejmě myšlený jako vtip a nic hlubšího bych v něm nehledal. Matoucí je hlavně pro lidi, kteří podobnou hudbu vůbec nesledují, jak je patrné z některých článků v českých médiích po tragédii v Bataclanu, kdy byli E.O.D.M. označováni za "americkou death metalovou kapelu".

Chápu, že pro někoho vzniká docela divně nesrozumitelná situace, když se nechá k téhle hudbě přilákat. názvem, pak se to pokouší pochopit a ono to nejde. Jak by taky mohlo, ani jedno album nemá nic společného s metalem, natož s deathmetalem. Je otázkou, proč si skupina takový název vybrala, mate opravdu řádně. Jestli má odkazovat na přelom šedesátých a sedmdesátých let, kdy publicisté poprvé označili hlasitost elektrických kytar za metal, je otázka Korunu zmatku pak přidává Josh Homme, když hudbu charakterizuje jako něco se zvukem venkovské slide kytary, co může připomínat Canned Heat. Mně osobně spíš připadá, že klíčové důležité "Canned Heatovské" atributy tu naopak vůbec nenajdete (především dialogy zpěváka s harmonikou a taky na schopnost v jakékoliv skladbě přejít k improvizacím a různě ji měnit). Podle mě už názvem Zipper Down album přísahá na Marca Bolana a T-Rex (album Zip Gun). Nejde tu o improvizace a pocity, ale o zábavné předem přesně naplánované a nazkoušené vypalovačky nebo mile rozhoupaná střední tempa. Na půdorysu kdysi na svou dobu velmi rychle hraných klasik jako I Love to Boogie a Easy Action nebo rozhoupaných a nesmrtelnic Mambo Sun a The Slider (s téměř totožným vrnícím zvukem kytar) se Josh a Jesse dokázali na ploše 30 minut vesele a zábavně vyřádit. To, že někdy vycítíte v podkladu garáž přidává i živelnost, která taky patří k věci, vždyť ani u Bolana podle zvuku nikdy vlastně nepoznáte, co je ze studia, co z koncertu a co z garáže. Co může být při poslechu problém, je fakt, že Joshem a Jessem hrané boogie má víceméně jen dvě opakující se polohy - střednětempá a velmi+velmi rychlá. Obě se sice střídají, skladby baví a nejsou dlouhé a album příliš nepřesahuje třicetiminutovou hranici, přesto se pocit opakování asi dostaví. Variovat tak, jak to byli schopni dělat Marc Bolan se svým T Rexem nebo třeba zmínění Canned Heat druhým není dáno. Eagles se tomu bránili zvyšováním rychlosti, chemicky a taky i různými více či méně vydařenými vtípky. Ovšem pokud takovým vtípkem mělo být zařazení coveru Duran Duran, tak s tím rozhodně nesouhlasím, neb celé RIO je perla a mělo by být posloucháno v originále a vcelku, jakýkoliv jiný přístup je zločin.