Jen pro zajímavost ještě jeden odkaz na video se soukromou sbírkou (opravdu se nejedná o obchod s vinyly): https://www.youtube.com/watch?v=IWR6YjJH_c4 (z českých kapel jsem tam na horní polici objevil Kryptor a o kus výš druhé album Cult Of Fire). A pak že originály dnes už nikdo nekupuje. :-)

Haha, tak to je nic proti tomu, co se mi stalo s CD Mekong Delta - Lurking Fear :o)Zafoliovana limitovana edice podotykam . . . pustim CD(lisovane i se spravnym potiskem) . . . rikam si, no dobry, nejaky ujety intro . . . to se dalo mozna cekat . . . kdyz to ale pokracovalo v druhym valu, tak uz mi to bylo trochu divny . . . :o) . . . narychlo jsem projel vsechny tracky . . . hmmmm . . . on to je nejaky koncert pro xylofon a kapelu :o)Podle dostupnych informaci se jednalo o chybu nejake sarze, asi v lisovne :o)

Louža: Podobné věci se bohužel netýkají jen Nuclear Blast. Třeba v digipacku Colored Sands od Gorguts (vyšlo u Season Of Mist) booklet úplně chyběl. Naštěstí měl prodejce ještě dva kusy na skladě (v jednom z nich booklet byl) a tu reklamaci mi uznal.

A co myslíš že mám já potom co to Dickinson Urijáše v Senctuary records "zremastroval" :-) Kartonovej digipack s pár fotkama na vnitřní straně a bez bookletu...hlavně že ale CD má na horní straně asfaltovou texturu desky :-)

Ja v jednom bazaru nedavno narazil na jedny Uriah Heep ze zminenych cernych lisoven, ktere u nas slavili boom na prelomu tisicileti. Kontroloval jsem holt jen jestli je uvnitr disk a nekouknul jsem na obal, doma ho vytahnu a ejhle, jen barevne a jednostranne okopirovana prelozena ta zakladni dvoustranka :o)

Ty IM jsou vůbec kritičtí. Několik pražských bazarů má v podstatě nepřetržitě na krámě celé jejich diskografie, což už samo o sobě je divný. Stačí se podívat na hřbety CD, které byly u originálů krásně slícované do obrázku z prvního alba. Většinou je jasně vidět, že jsou to kopie, protože jim tohle nesedí. Já se na internetu spálil hlavně u snoudtracků z 80. a počátku 90. let, kde mi pár "pálených" originálů přišlo. Vypadaly normálně originálně zalité v celofánu, ale nebyly :-) Problém s Nucelar Blastem potvrzuji. Jsou to prasata. Docela běžně ze mi stává, že mám v digipacích potrhané stránky...

:-) Jestli to jsou všechno cd, tak u toho chlápka je na záběru bych tipoval aspoň 5000 jestli ne ještě víc:-) A High and Dry mě brala vždycky nejvíc ze všech. Jakousi záhadným způsoboem se stalo, že jakkoliv se mi Pyromania líbila,zdaleka jsem už na ní tolik nelpěl...

Stray: Děkuji za prohlídku bytu. :-) Ed Veter sice vypadá na první pohled celkem drsně, ale je to jinak velice příjemný a inteligentní člověk (jeho videa dokonce občas obsahují i komické scénky s "dvojníkem"). Jeho sbírka působí dost impozantně, ale u člověka, který se zaměřuje převážně na death metal a spřízněné žánry, mě dost zaráží, že mu tam chybí třeba Necroticism, Beneath The Remains nebo první album Deicide (nemluvě o tom, že nemá jediné album od Bathory a Celtic Frost a od Sodom pouze nějakou kompilaci (na Facebooku má teď kompletní seznam svých CD i vinylů).

Valič: ten chlápek je přísnej, myslím, že má asi tak o 35% víc než já. Já to mám estetičtějš umístěný v prostoru, pět tmavě hnědých sloupců (stejné jako ty jeho stříbrné) mám vklíněných mezi dvě křídla knihovny. A pak mám jinou knihovnu o šířce 160cm a výšce 220cm, kde cedéčkům patří prostřední třetina regálů, dolní jsou šanony a knihy a horní třetina pak DVD.

Imothep: Ta vypálená CD jdou určitě poznat na první pohled (jen bych upřesnil, že záznamová strana originálu může mít i zlatou nebo dokonce černou barvu, ale to samozřejmě není případ Iron Maiden). Horší je, že na internetu plno lidí nabízí hodně kvalitní kopie CD, u kterých se originály už běžně koupit nedají a pokud ano, tak za ně prodejci chtějí naprosto absurdní částky. Předpokládám, že v těchto případech se jedná o lisovaná CD a pokud vím, dají se většinou poznat pouze podle kódů u středu disku (ty správné se dají najít třeba na www.discogs.com ).

Jo díky asi to nebudu řešit a nechci tady zaprašovat stránky kvůli dvoum CD.Ale ted jsem na to koukal jak píšeš a nic nepoznám "The Number of The Beast" vypadá normální, ale je to remastr od EMI a je na něm i video ke dvěma skladbám.Necháme to díky kluci - at´se daří. Já jenom chtěl osvětlit ty CD disky jestli to má cenu kupovat a tak -- tak jedu pořád stejně.

Já jsem si prvních deset řadovek Iron Maiden shodou okolností nedávno objednal na Music Records za 189 Kč za kus (teď už je mají zase dražší, ale je možné, že je někdy za tu cenu budou nabízet znovu) a všechny jsou v pořádku, takže je možné, že ty tvoje disky opravdu nejsou originály. V dnešní době už často dělá problémy ty "bootlegy" odhalit i zkušeným sběratelům, viz třeba 8. minuta následujícího videa: https://www.youtube.com/watch?v=yvqAySBWr74 , kdy se člověk, který má ve sbírce přes 2000 CD, snaží vysvětlit rozdíl mezi originálem a bootlegem a v jednu chvíli během výkladu má problém rozlišit, který je který. :-) Mimochodem, takhle nějak si představuju, že to vypadá u Straye doma s tím, že místo Belphegor, Carcass a Nile tam má Cinderellu, Skid Row a Motley Crue. ;-)

Piha: posli fotky obou stran CDcka. Vypalek s potiskem nebo samolepkou poznas snadno podle barvy na strane, kde je zaznam muziky. Bude vetsinou nazelenale, namodrale, naoranzovele atd barvy(podle vyrobce), ale zcela jiste ne zrcadlove stribrne jako lisovany original. Jako i u nas existovaly cerne lisovny, ktere vyrabely lisovana CD, ale ty disky(par jich mam) se daly bezne odhalit podle neprilis kvalitne okopirovaneho a vetsinou ani ne uplne kompletniho bookletu(byt na barevne kopirce). Kdyztak nekam uploadni i foto bookletu.Jinak ty lisovny co vim, tak byly pred par lety snad uplne vymiceny. Diametralne jina situace je ale mj v Rusku, kde snad ani jina CD ani DVD nesezenes, haha. U BluRayu to jeste nemaji vychytane s masinama na lis, takze prodavaji normalne vypalene s barevne okopirovanyma obalama v origo BluRay krabickach, a to vcelku bezne i v hudebninach. No bylo mi divne, proc me to v prepoctu vychazi na 30 kc za kus, haha :o)

Tak mechanika to určitě nebude aspoň myslím mám Denon. Ale stává se mě to zatím u dvou originálů co jsem zakoupil na burze v Praze a jsou to Iron Maiden - mám takový pocit, že to nejsou originály, ale jsou perfektně udělaný fakt k nepoznání, ale asi to fakt bude smahnutý -- no nic. Díky za váš čas.

Piha: Pokud máš podobné problémy s originálními CD, může to být způsobeno buď tím, že ti začíná odcházet mechanika (často se to projevuje právě tím, že ti odmítá načíst některé disky) nebo jsou ta CD nějak mechanicky poškozená (někdy stačí jeden větší škrábanec nebo několik drobnějších těsně vedle sebe). Škrábance nebo drobné kazy občas bývají i na nových CD. Nedávno jsem objevil dva hluboké „vrypy“ na disku v zapečetěném digipaku Shovel Headed Kill Machine od Exodus (vydal Nuclear Blast), naštěstí byly těsně vedle záznamové plochy, takže na funkci to nebude mít vliv. :-) Mechanické poškození disků způsobují i některé nekvalitní mechaniky v počítačích nebo různé zásobníky a měniče disků. Teoreticky je možné, že v případě delšího skladování v nevhodných podmínkách (vysoká vlhkost, velké výkyvy teploty apod.) může u CD dojít k nějaké deformaci materiálu, která pak způsobuje tyto problémy, ale to asi není příliš pravděpodobné. Někde jsem nedávno četl, že životnost u kvalitního lisovaného CD by měla být 30-50 let, ale zatím jsem si to nikde neověřoval.

Díky za názory a postřehy jen tak dál

Já jsem se nikdy nepovažoval za sběratele a na CD jsem si pořizoval pouze věci, u kterých jsem předpokládal, že si je budu mít chuť poslechnout i za deset nebo dvacet let. I od svých nejoblíbenějších kapel mám většinou maximálně čtyři až pět alb. Nejvíc titulů mám od Iron Maiden, Motorhead a King Diamond, ale ani u nich nemám kompletní diskografie. V posledních letech jsem si některé starší věci doplňoval, ale plno z nich už nejde koupit (pokud nechce člověk vyhazovat astronomické částky za poškrábané disky s roztrhanými booklety na různých internetových aukcích), případně jsou k dispozici pouze jako remasterované reedice. Existuje taky dost alb, u kterých originál opravdu mít nemusím. Třeba u debutních desek od Venom, Bathory nebo Sodom je celkem jedno, jestli je člověk poslouchá z CD nebo z třicet let staré ohrané kazety. :-) Originální (lisovaná) a vypálená CD bych vůbec nesrovnával, jedná se o dvě různé technologie. U vypálených prý může dojít ke ztrátě dat už po 18 měsících (při skladování za optimálních podmínek). Ta lisovaná samozřejmě taky nevydrží věčně, ale já jsem se u nich s žádnými problémy zatím nesetkal.

Piha: jak pise Stray, u originalu bych se nebal, mam I par CDcek starsich 25ti let a bez problemu hraji. Zalezi jak se k nim chovas a jak je skladujes. Vypalky jsou jasny, tam chybi ta ochranna vrstva, zalezi taky na typu pouziteho media a rychlosti vypalovani. Me je to ale jedno, vsechny vypalky jsem bud rozdal nebo prestehoval do auta(zamerne v aute nepoustim originaly kvuli moznemu mechanickemu opotrebeni pri jizde).Louža: co se tech stalic tyce, tak je to podobne jak tady zaznelo, jsou to v podstate konkretni alba, spis nez cele diskografie. U me namatkou Dan Swano - Moontower, TON - October Rust, Motley Crue - 1994, Whitesnake - 1987, Peter Gabriel - So, atd ... co me ted z hlavy napada. Novejsi veci? Moc to uz nesleduju, spis co me kdo doporuci, ale dost se mi libi treba posledni Swallow The Sun.

Zatím nemám důvod tomu věřit. Některá CDs mám 25let a něco jako nenačtení nebo neschopnost hraní na nich nepozoruji, asi taky záleží jak jsou uskladněny, nesmí se válet na slunci atd. U vypálených je to něco jiného, tam jsem svého času podobné věci pozoroval, takže jsem je postupem všechny zlikvidoval.

A když, už jsme u těch cédeček. Jaký máte názor nebo jak to vidíte do budoucna. Prý za pár let se s toho starého cd disku úplně ztratí všechno co bylo nahráno prostě se to nedokáže načíst a já to u některých cd disků, už taky pozoruji. Otázka: Má to vůbec cenu si za drahý peníz / v té době stály CD asi tak 500,- 600,-kč než dnes/ něco kupovat, když to za pár let ani nepřehrajete? Mám s tím celkem problém, když jsem se to dozvěděl.