M. Tramp se mj. ohledne Big Game vyjadril v jednom rozhovoru nasledovne:heavy paradise : If you had the chance to change some things from the past which would they be and why?MT: It would for sure be that we could have taken a break to think it over, before we broke up White Lion, it all became so rushed, unplanned and never discussed. i am not saying that I would want to play in White Lion today. Just that we had parted in better ways. At the same time I would also have like a big break together our thoughts before we wrote and recorded "Big Game". It is something I blame on our old managers and record company. They never thought of us, only to get an album out quick.

Jeden poznatek ohledně názoru na "Big Game" a zároveň zamyšlení nad tím, do jaké míry může recenze ovlivnit přístup posluchače k dílu. Na jaře 1991 jsem si zakoupil úplně první číslo časopisu Rock Report, kde se nacházela recenze na "Mane Attraction" (mimo jiné tam byly i recenze na dvojku PINK CREAM 69, HELLOWEEN Bubbles a jiná alba vyšlá v té době, možná Arise od SEPULTURY) a tam autor psal, že album je návratem ke skvělé formě z "Fight To Survive" a "Pride" a že dává zapomenout na nedotažené album "Big Game", které nepřineslo nic zásadního. V té době jsem ještě neznal žádné album WHITE LION, ale řekněme že do roka jsem byl v obraze a opravdu se mi "Big Game" zdálo nejslabší, do jaké míry však autor recenze posunul přístup v mém podvědomí, netuším. :-)

No je to tak. Ja vytahl starej Guitar World z podzimu 1989, a tam Bratta dost osvetluje, ze pouzili jinej styl skladani, nahravani a proste celkovyho aranzma. Ale taky se na tom proste podepsalo to, ze na slozeni Pride(btw pry bylo nahrano v roce 86 v Nemecku, ale nebyli s tim spokojeni a tak to po navratu prearanzovali a prehrali) meli proste minimalne jednou rolik casu, zatimco Big Game dle jeho slov slozil v satnach na turne k Pride. Ty skladby, co vytahl Stray jsou stezejni, bohuzel jich neni moc a z toho zbytku jsou to vazne asi jen Brattovy sola, ktery jsou samozrejme paradni a zas dal nez na predchudci, ale to jaksi nestaci, ze.Prodejni cisla proste mluvila jasne: Pride = dvojita platina, Big Game = "jen" zlato = v te dobe se to bralo jako propadak, co by za to dala vetsina umelcu dnes.

+ pocit: na cd jsem si pořídil White Lion všechny najednou a poslouchal je podle chronologické posloupnosti. Průvodním jevem toho bylo, že jsem v žádném případě nebral Big Game za průšvih, no možná míň hitů, míň sladkostí, ale pořád dobré řemeslo a Little fighter v mý kebuli navěky

Dobrá, souhlasím s nevhodností extenzivně použitého termínu balada, opravdu je především u zmíněných příkladů přesnější mluvit spíš o gradaci a epičnosti skladby...

Takze nejprve diky za krasny profil jedne z mych srdcovek. Pozadstavil bych se snad jen nad poznamkou o “velkem mnoztsvi balad” ve tvorbe WL. Ta je myslim zavadejici a nepresna. In The City, Lady Of The Valley podle me nejsou klasicke balady(obe skladby se v urcitych mistech dost slusne rozjedou), takze I kdybychom je pocitali, tak jsou to dve balady na desku, coz mi neprijde prehnane . . . no dobre, na Mane Attraction jsou tri :o). Jinak ja a osobne rozlisuju mezi baladou a tzv. epic songy, protoze to by pak mohla byt balada kazdej song, kterej ma pomalejsi tempo. Mane Attraction je samozrejme naprosta klasa, ktera bohuzel zapadla diky znamemu obratu na hudebni scene na prelomu let 91 / 92. Vyjit ta deska o rok driv, tak dnes patri mezi klasicke hard rockover milniky a WL by dost mozna vydrzeli v klasicke sestave o dost dele. Na kdyby se ale nehraje, takze budme radi, ze to nezapichli uz po Big Game, ktere neni uplne spatne(50 procenty bych to urcite nehodnotil, mam to tak na urovni debutu), ale uspechu predchudce nedosahovalo, coz si posleze pri konfrontaci na koncertech uvedomovali I samotni WL a I proto se mozna zkusili vratit zase troche zpet k tomu, co jim slo nejlepe. Jinak pokud pro nikoho jinyho, tak urcite pro kytaristy je WL naprosta povinnost. Vito Bratta byl podle myho nazoru jeden z poslednich, kdo prinesl neco opravdu novyho do kytarove hry. O duvodech absence dalsiho hrani viz nize, posledni jeho zarez je myslim hostovani na CPR - Coven, Pitrelli, OReilly z 1992, ktere tusim pomahal produkovat.

Plus mozne vysvetleni k sesupu na Big Game:https://destroyerofharmony.com/2013/08/26/the-enigma-that-is-vito-bratta-will-he-write-new-music/

K profilu doplnim svoje, az znovu poslechnu vsechny radovky. Jinak tady pro zajimavost vynatek z intie s Vito Brattou z roku 2007, kde uvadi par duvodu svoji pauzy I problem/prekazky dalsi spoluprace s M. Trampem. http://www.blabbermouth.net/news/guitarist-vito-bratta-i-would-love-for-white-lion-reunion-to-happen-today/

mám je rád a to moc, a to nejen proto, že mám i po letech pocit neoposlouchatelnosti (pramení evidentě z intsrumentální a taky invenční kvality), ale byli mi sympatičtí i tím, jak vědomě šli hlavou proti zdi - tzn. neváhali označovat za nejdůležitější skladby z alba balady a bylo jich vždy vícero, což v tehdejší macho realitě znamenalo, že budou tím, co jsi trefně nazval "pro holky" - tzn. vždy tak sami sebe jakoby masochisticky vystavovali tomu, že v některých komunitách nebudou bráni vážně. Taky je dobrý podívat se na jejich klipy, vždycky jsem v textu nebo ve vyznění klipu našel něco, co se mě dotklo (přestože jsem chlap). Kdo je měl rád možná by vzal zavděk i další podobnou dánskou skupinou, která však neprožila tak úspěšnou invazi do US. Jmenuje se Push a má své heslo zde - spirit-of-metal.com/. Ještě zvuková ukázka https://www.youtube.com/watch?v=PcceZF3UuPI