Jo je to hrozně zajímavá věc Na jednom tom albu zpívá Tamplin a Fenholt a na druhém Fenholt a Kyle. A mně ta verze s Tamplinem prostě zní mnohem líp. Možná je to tím, že ji mám naposlouchanou primárně z LP a nějakým hypnotickým způsobem se mi to zapsalo do uší tak, že jí dodnes dávám přednost. Tamplin je úžasný se Shout (což mám ale jen smažky) i na solových albech (koupena v bazaru v Aarhusu) a mám ho i na albu Magdalan s L. Cordola. Shánět jsem ho začal právě kvůli tomu, že jsem si někdy velmi těsně po 89 roce koupil album Joshua - Surrender ve Zlíně ve filatelistické prodejně:-) Vzpomínka na nález v Aarhusu je infantilní, je z doby kolem roku 2000, je to možná zajímavý z toho pohledu, že to odráží mé pocity z doby, kdy jsem ještě nevěděl o celosvětové expanzi našich loděnických lisoven a kdy jsem si myslel, že elpíčka už úplně mizely - http://kamil-tom.webnode.cz/news/danske-pocity-ii/

Ken Tamplin je famózní pěvec. Ani jsem nevěděl, že zpíval u Joshuy :-) Shout šli tehdy mimo mě, ale Wake the Nations už jsem si pořídil. Škoda, že už nenahrává desky a radši učí Gunčíkovou zpívat. Ovšem pozor, Intense Defense, tu mám. Krásnej obal i obsah. Mi řekni, kde tihle staří pardálové jako Perahia nebo Aldo Nova jsou? Proč netočej? Tak rád bych si je dnes poslech´.

Jo jo je to tak cd od LIR jsou zlatý s červeným pruhem, cd je v plastovým obalu ve kterým je velkej plakát a na krabičce je název cd zlatým písmem:-) často jsou na tom cd dvě alba. Navzdory jednotné formě cd byly v tý edici dost rozdílný věci. Pro mě je z těch co mám dnes nejůležitější Joshua s Hand is quicker then eye a Surender. (kterej ale musíš mít dvakrát protože Fenholt a Kyle, který to původně nazpívali byli převálcováni Kenem Tamplinem na další verzi toho stejného alba, když to bylo z mně neznámých důbodů nahrané nahrané znova. Liberty Manifesto nemám, ale poslouchal jsem solovky Absolutely a Spiral notebook ale z nějakýho důvodu jsem to hodnotil níže než alba Triumph a prodal jsem to, což je mi v případě Absolutely dneska hodně líto.

Na Escape vycházel můj oblíbenec Steve Newman a jeho band. Ty takovej Triumph fan, koupils Airtime - Liberty Manifesto? Taky Escape. Mě to moc nechytlo v době vydání, ale zkusím pustit znovu. Na některé desky musí uzrát správný čas. Long Island byla skvělá firma. Některý vydání měly na zlatých cd, myslím, že zrovna ty Fisc. Nebo ne? Já mám Wall of Silence, zlatý cd, velikej plakát a krabička strčená v pvc přebalu. Vymazlená edice. A samozřejmě výbornej rokec. Craaft vím, že existujou, ale nikdy jsem to neslyšel.

jo jo kupoval jsem dřív cd od Escape music a od Long Island records, takže pár těch melodických kapel mám. Ještě dnes mě dostává Jimmy Martin + Fisc, od Tyketto a Hardline má smysl skoro všechno z těch zlatých časů. Takovým paradoxem je, jak se mi mezi to mohli vklínit němečtí Craaft s No tricks just kicks.

Myslím Pleasure + pain. První deska je sice ceněna výše, ale já mám radši tu druhou. Za prvý jsem jí slyšel dřív a za druhý jsem jí měl od 15 let na kazetě. Což bude asi nejpádnější důvod. Úplně stejně to mám s Urgent. Cast the first stone je opět ceněna výše kritikou, ale já si ujíždím na Thinking out loud. Miluju ty "disko" rytmy :-). Nebo Big life od Bladesovy partičky, další z desek formující můj hudební apetit. To BYLY desky. Dneska už ty melodický rocky moc nejedu. Rozplizlej zvuk, produkce jak by smet. Zrovna včera jsem poslouchal na YT novej video klip Tyketto. No.....hudba do výtahu. Kde jsou ty časy okolo desky Shine.

Myslíš Wild on the Run nebo Pleasure and pain?? Wild on the Run mám od Majestic records.

Sorry, jsem to odmáčknul bez jména :-) Dokončení: Po zvukové stránce bych si dovolil OoTW přirovnakt k druhé desce britských Tobruk.

Jsem doslova šokovaný, že někdo dokáže srovnávat a hledat podobnosti u mých nejvíce oblíbených alb daného žánru z té doby. Pro mě jsou Europe hlavně Out Of This World. Jejich po návratovou éru s Norumem nemám moc rád. Tempestovy solo nahrávky na přelomu tisíciletí ho ukazovaly jako obstojného písničkáře a nic nenasvědčovalo tomu, že má v oblibě párplovský hard rock. Čekal jsem, že navážou na Prisoners. Ono poukazování ke Sport Of Kings vcelku sedí. Pro mě hlavně v rovině songwritingu. Zvukově jsou Triumph lehce méně bombastičtější, možná zde hrajou roli 2 roky odstupu. Po zvukové stránce bych si dovolil OoTW

Na tom nic ostrého není, je to jen takový normální případ relativnosti pocitů z díla hudebně souvisejících, ale buď místně nebo časově různě usazených kapel. Mnohokrát se stává že "žáček", nebo následovník může v posluchači vyvolat mnohem silnější pocity než originální kapela. Asi nejmarkantnějším příkladem takové situace je vztah Ratt a Lillian Axe, kdy pro mě je Lillian Axe naprostý vrchol té méně divoké oblasti hairmetalových (i když ten termín používám nerad) kapel, přestože jde o v podstatě lokální kapelu chráněnou a "vychovávanou" Ratt a jejich managementem. S Europe je to obdobné, jejich vzorem/zdrojem byl sedmdesátkový hard rock a taky jak (docela neuctivě:-) říkáš stadionový rock, případně aor, od kterého se ale propracovávali k velmi osobité důrazné a působivé variantě spojující v sobě vše, která mi i dnes chvílemi bere dech a je plně pochopitelné, že někomu připadá mnohem plnokrevnější a smysluplnější, než samotné zdroje. Tím spíš, že ne každému se daří stárnout v takové kvalitě a kondici jako právě Europeanům. To, co ti vadí na knírech a kedlubnách chápu, nicméně já k tomu přistupuju jinak. Triumph i Europe patří do různých desetiletí, takže jsem Triumph poslouchal dřív. Díky svým prvním deskám byli Triumph v okruhu lidí kolem mě chápáni (možná úplně blbě, ale za totáče zas nebylo moc možností objektivně srovnávat třeba na koncertech) skoro jako až následovníci první desky Rush. Takže i když jsem o desetiletí pozdějí viděl a slyšel, že Europe jdou líp, výš i dál, v hlavě a srdci už Triumph dávno byli a já většinou neopouštím staré věci pro nové..., tzn. nebyl to pro mě důvod je mazat (ani z mysli ani z pásku). Navíc je můžeš úplně zatratit a zasypat bahnem, protože objektivně v druhé půli osmdesátek totálně vyměkli, jednu věc nelze popřít dvojhlasy Emmeta a Levina byly v začátcích zajímavé podobným způsobem jako je i dnes Tempestův zpěv. O Toma Scholze nemá smysl se hádat, je to člověk, který dokázal strávit i několik let nad jednou písničkou nebo i sedm let nad albem, které pak mělo třeba 35 minut. Lpěl na své kytaře a uhranul mě, nejvíc zřejmě albem Third stage, kde snad ani nelze říkat album, ale spíš artefakt, neb spojuje krásu hudby, textu, etiketky, obalu, vnitřního obalu s až dobrodružným vyzněním komentářů k jednotlivým skladbám - prostě nádherná věc s podobným přesahem do výtvarna jako má Physical graffitti, nicméně ještě zajímavější v tom, že snažila přiblížit to, co Scholze při psaní a skládání inspirovalo. Vybalit něco takového z průhledného plastového obalu byla před rokem 1989 naprostá rána doprostřed čela. (dodatek: v případě Survivor, Fate, Age of Faith, Urgent, Touch, Drive she Said, Van Stephenson, Orphane, The Creek, Sugarcreek... tam všude to "Vágnerové" sedí, ale na Third Stage to nepasuje).

Hele, budu trochu vostřejší, nic ve zlém, zareaguju na tvůj příspěvek u dílu "Vězňové ráje", kdes pastnul srovnání mezi "Open Your Heart 88" od EUROPE a nějakou skladbou od AOR kapely TRIUMPH z první půle osmdesátek. Hele ti TRIUMPH, přesně tenhle typ kapel, jakože nenáročný stadionový rock hraný nějakými kníry, tak to uplně nesnášim, EUROPE tu hudbu dokázali přinést mojí generaci, ti Vágnerové z přelomu sedmdesátek a osmdesátek ne, NIKDY, platí pro řadu dalších včetně BOSTON. :-)

Byl jsem tuhle: http://www.festivalfantazie.cz, na Secret society nemam racionální argument... a s War of Kings je to tak trochu příjemně zábavný paradox, už jenom to, že to někdo tak parádně sedmdesátkově dneska hraje je v určitým smyslu zázrak, ale je možný, že přece jen budu raději sahat po něčem ze sedmdesátek... ale nemam to objektivně ověřený musím to prostě praktickým experitmentem vyzkoušet(tzn. že to nějaký čas budu často poslouchat:-)

Bluejamie65: Týden chyběls, nebyls v Chorvatsku? :-) Secret Society je pro mne nejlepší deska EUROPE v nové etapě, spolu s War Of Kings, tvoje argumenty beru, ale nerozumím jim. :-) Nerozumím, co a proč ti na tom stavu těchto dvou alb tak vadí.

Přestože s tebou většinou dost přesně souhlasím, Secret society vynechávám a s War of society zatím spíš vedu boj v otázce toho, jestli to není svatokrádež, když je něco až takhle stejný, jak sedmdesátkový britský hardrock:-) Každopádně se ale potvrzuje, to, co kdysi řekl Francis Rossi: a) Nejlíp vám se sedmdesátkovým feelingem zahrají ti, kteří s takovým feelingem odjakživa hráli.+ b)je to zvláštní, ale po muzice hraný takovým způsobem je pořád strašně velká poptávka.

Tak dík za poklonu, je vždycky překvapivé, dozvědět se, že je nejlepší něco, o čem člověk vůbec nepředpokládá, že z toho jím stvořeného bude nejlepší. Tyhle články ale člověka vždycky maximálně vyšťaví, nejde jen o sepsání názorů na každou desku, ale i o udržení rázu a tempa celého textu, tak aby nedovolil čtenáři polevit (aby si neřekl, "tohle už jsou jenom nastavované fráze"). Mohl jsem to rozdělit do čtyř dílů, ale trojku jsem prostě nechal delší s tím, že pojme celé návratové období. Stejně by to ve dvou dílech vyšlo den po sobě, koho to celé zajímá, přečte si to dohromady i jako sakra dlouhej flák textu. Dnes večer se snad konečně podaří sepsat report z pražského koncertu BLACK SABBATH. Už pomalu připravuju recky na novinky VOLBEAT, MASTER´S HAMMER, BLACKOSH, PARADOX, a počítám ještě se SUICIDAL ANGELS, FATES WARNING, RED HOT CHILI PEPPERS, na druhou stranu je pravda, že toho v létě moc nevychází, tak to budu muset občas asi zase ředit retrem, i když to vlastně k těmto stránkám patří. Každopádně, i vzhledem k tomu, že jsem strávil o víkendu čtyřiadvacet hodin v práci (2x12), jsem prostě vyšťavenej. A to jakože hodně. :-)

Stray: rekl bych, ze toto je jeden z tvych nejlepsich serial(asi obliba kapely). Jinak kdyz uz jsi byl u toho pripodobnovani, zvlast u prvnich dvou navratovych desek . . . tak nevim, jak moc retro je nasledujici Last Look At Eden, nicmene titulni song je podle me Rammstein jak vysite!!! :o)