Psát o Bon Jovi je pro Čecha těžký, přinejmenším proto, že country necítíme stejně a nepřipadá nám vznešené jako Američanům. Na druhou stranu bylo by dobrý přijít na to, v čem spočívá Bon Joviovská nesestřelitelnost, když dokázali relativně bez problému projít desetiletím, ve kterém byl proti jejich žánru veden tak silný atak. Jen pro duševní rovnováhu, pro případ, že bys musel přemáhat nějaký těžký vnitřní pochybnosti, připomínám ten starý článek Sacred Cows od Luka Lewise z New Musical Expresu - After all, is there really such a titanic gulf between an expensively-produced, radio-friendly rock anthem like Smells Like Teen Siprit, and an expensively-produced, radio-friendly rock anthem like Livin On A Prayer…?

Další článek až se zregeneruju, teď musím hodně odpočívat. Bude dvojdílný report z Brutalu, z novinek alba THE DEAD DAISIES a BLUES PILLS, ale až se trochu zmátořím a poslechnu si to párkrát, takže soráč.

spajk: dík za pochvalu, jenom bych chtěl říct, že seriálek o hair-metalu neskončí u oné zimní části, ale bude pokračovat, dokud neproberu všech 54 kapel, co jsem si tam zařadil. Frekvenci zveřejňování tohohle stylu jsem ale zásadně ubral, protože to mělo spíš negativní vliv na návštěvnost, která šla ruku v ruce s větší pracností těch článků, takže to budu po čase vypouštět, ale už ne tady zahlcovat. Ta věc vyžaduje jednak nové poslechy a postupné utřiďování všech detailů, takže to ani nejde chrlil frekvencí 4 profily týdně za sebou, v zimě jsem totiž tři týdny ležel marod doma, tak šlo se tomu věnovat fest, pak už prostě ne...To že jsem dlouho nic z toho témat nevypustil, až pak nějaký recky Skid Row, Alice Coopera a profily White lion a Lizzy borden, mělo i důvod v tom, že jsem se zasekl u Bon Jovi, který se mi píšou hodně těžko a snad krom počátečního období jde moje srdeční cítění úplně mimo ně...jenže pokud nenapíšu Bon Jovi, nemůžu psát Poison a Cinderella, když tomu budu chtít zachovat jistou datovou posloupnost (u Skid Row a Coopera jsem udělal vyjímku, protože šlo o recky jednotlivých alb a ne o profily, ale být třeba Skid Row profil, tak ven ještě nejde).:-)

Stray jede slušný pecky. Cooper, Leppard, White Lion, Aerosmith, jeho libovej zimní speciálek o hair metalu atd atd. Všechno desky ke kterým mám jako čtyřicátník velmi vřelý vztah resp formovaly tehdy můj hudební vkus a vyrůstal jsem na nich. Čtu i recenze na stará thrash metalová alba, ač ho poslouchám jen okrajově. V době vydání se jim člověk nemohl nevyhnout. Na internátě a mezi kamarády probíhaly vřelé výměny magnetofonových kazet a protože tenkrát nevycházelo tolik alb, člověk měl slušný přehled. Zvláštní je, že skoro všechny jsou dnes brány jako klasiky žánru, v horším případě jako velmi povedená alba viz Annihilator, Testament, Megadeth, Tankard, Sacred Reich, Nuclear Assault ...atd. Občas se člověk dostal i k nakouknutí do německého Metal Hammeru, na tehdejší dobu perfektně vypadající a informující časopis. Plus nádherně voněl :-)Co nečtu, jsou recenze současných tvrdě metalových desek, protože na rozdíl od autora stránek mám rád v rocku hodně blues. Ale i tak si tady vždycky výborně a kvalitně počtu. A není nad to si počíst o svých oblíbených albech v češtině. V době kdy se ostatní weby věnují power metalu nebo naopak alternativním a exrémním metalovým stylům, se tu člověk cítí skoro jako doma.Jen tak dál Strayi.No a k Pearl Jam. Protože byl můj pubescentní idol jistý Axl, nesl jsem tenkrát dost nelibě nástup muzikantů v kostkovaných flanelových košilích. Od PJ mám jenom tohle CD a předsudky jsem dokázal odhodit až po 20 letech od vydání. Je to parádní deska, stejně jako zmíněný memorial Temple Of The Dog s Cornellem. Už jenom kolik zpěváků dokázal Vedder ovlivnit svým specifickým frázováním. Jdu si to radši pustit.

Tak to som teda prekvapený.Myslel som, že Ten je pre Teba 100%.Nedal si náhodou, na Metalopolis 10/10?

Dovolím si drobnou připomínku - Gossard je Stone, nikoliv Steve.