Urban legend vypravi, ze Snake Sabo a Jon Bon Jovi byli kamosi a slibili si, ze kdo se dostane driv nahoru, ten pomuze te druhe kapele. Bon Jovi evidentne slovo dodrzeli.Je to paradni deska a ostuda je, ze jsem ji neslysel tak aspon 3 roky :o)Cili zitrejsi naloz je jasna :)

Na tomhle albu je opět až příliš dobře slyšet genialita všech zúčastněných. Pro mě osobně byl takový poznávací kámen mého vlastního způsobu poslouchání muziky. Když někdo putuje tak jak Cinderella, tzn. když po Night songs přišli s LOng cold winter a Hartbreak station, přijal jsem ta alba okamžitě, neb se míchalo s + z hudební historie(a kupoval jak nerychleji šlo), na druhou stranu když Skid row přišli se Slave to the grind, tak mě ta razance vlastně vystrašila a poslouchal jsem to až se značným zpožděním (nejdřív na cívce, potom jako cdr). Když je poslouchám dnes, divím se, jak jsem nad tím mohl kdy přemýšlet a dělat mezi jedničkou a Slave to the grind nějaký rozdíl - je to prostě logický a více než plnohodnotný nástupce, na kterém každý detail funguje a zasahuje (rozum, srdce, duši...). Ještě drobná filmová poznámka - ten odvěký muzikantský konflikt, jaký tehdy řešili ve vztahu k Jonovi a studiu, je docela zajímavě ztvárněn ve filmu Eddie and the cruisers (I) i když s posunutím do jiné doby...