Já proti "divno albům" nic nemám, ale rozhodně bych je všechny neházel do jednoho pytle. V některých případech opravdu vznikla zajímavá a originální deska, která v mnoha směrech převyšuje tu "normální" tvorbu kapely (třeba 666 International od Dodheimsgard), jindy to ale skončí naprosto neposlouchatelným paskvilem (krásným příkladem je Blackacidevil od Danziga).

Přečetl jsem jen úvod a už musím komentovat ;o) Miluju tyhle divno alba v rámci klasické diskografie kapel. A občas to jsou mé nejoblíbenější alba a někdy i jediná alba, která z tvorby konkrétních interpretů poslouchám. Pokud bych měl jmenovat konkrétně některá má oblíbená ošklivá káčátka tak třeba Kreator "Renewal", MDB "34.788%... Complete", Opeth "Damnation", Cancer "Black Faith", Morgoth "Feel Sorry for the Fanatic", RDCHP "One Hot Minute" a plno dalších.Prosím pokračovat v tomto seriálu, rád si přečtu o oblíbených divno albech, ale i rád poznám další...

Já jsem si album Revolution DNA od Septicflesh koupil v době vydání a moc mě tenkrát nenadchlo. Žádnou "dýzu" jsem na něm sice neslyšel, ale zdálo se mi, že při snaze natočit desku, která by zaujala širší okruh posluchačů, kapela ztratila hodně ze své originality. S odstupem času desku hodnotím jako celkem povedenou (80%), ale nepředpokládám, že bych se k ní někdy ještě vracel. Rotting Christ se mi vždy zdáli strašně přeceňovaní, většinu jejich diskografie bych označil spíš za mírný nadprůměr a to včetně zmíněné A Dead Poem (té bych dál maximálně 70%). Jediné album, které mám od nich ve sbírce, je Theogonia z roku 2007 a to naopak považuji za velmi povedené (u něj bych dokonce uvažoval o 100% hodnocení). Pokud by se někdo chtěl seznámit z tvorbou kapely, tak bych mu rozhodně doporučil právě tohle album. https://www.youtube.com/watch?v=BNvTgFLMgsE&list=PLArAJlC1y55-Uw-P-tNHSGQMh_RN8hG7i

v pořádku :) jen doplním že zmíněná od septicflesh z roku 1999 je taková dýza, a trochu i podobná třeba desce Sin od Moonspell, což je slušná odbočka od death/doomu, respektive symphonickýho death metalu :)

Z toho co píšeš by tam mohli být jen KREATOR - Endorama a DARK TRANQUILITY - Projector, neboť IN FLAMES - Colony nepovažuji za odbočku, po které by se kapela vracela do zajetých kolejí, MEGADETH - Risk je součástí zdejšího velkého seriálu o té kapele a METALLICA Load bude velká recenze, až se bude schylovat k vydání novinky. Ostatní jsem neslyšel, neznám - ROTTING CHRIST pro mne nic neznamenají, tedy zhruba asi jako MODERN TALKING. :-)

Určitě jsem pro pokračování, a to s deskama které dobře známe: Endorama, Colony od IF, Risk, Rotting christ - A dead poem, Load, Projector, Septicflesh - Revolution DNA ... bylo by aspon neco z toho fajne

Devadesátky byly pro metal vůbec hodně jurodivá dob. Nicméně, velmi kvituji zařazení Sigh No More od Gamma Ray, to je parádní porce muziky, deska, která z jejich diskografie trčí bohužel osamocená. Nebo možná bohudík? Každopádně úkrok stranou, který vyšel - tedy umělecky. Že to ortodoxní spídaři nepojali, je věc druhá.

Uznávám, že téma je silné a nelze jej obsáhnout jedním dílem. Možnost pokračování mne napadla až pár hodin po zveřejnění. Vlastně vůbec nevylučuji, že bude dvojka, už teď je mi jasných pár povinných alb, vždyť jsem taky onu vyvolenou šestku původně sestřihával z dvanáctky, jenže před Brutal Assaultem bych to nestihl v uzrálé podobě dokončit a já článek do Asyla potřeboval stůj co stůj. A proto nakonec chybí třeba My Dying Bride 1998...! K I Hear Black jsem v době kdy to byla aktuální věc měl negativní vztah, ještě dnes si myslím, že jde o nejslabší desku z prvních šesti od OVERKILL, ale že by šlo o úplně nejslabší věc, tak to ani omylem nesouhlasím. Z mladších kousků je tak polovina horších.

především skvělý námět na článek, přimlouval bych se o další díly, tohle téma se dá pořádně "vytěžit" :-)S většinou názorů v článku souhlasím, snad jen u Overkill to tak nevidím, I Hear Black sice za přešlap nepovažuju, ale na Overkill miluju především jejich živočišnost a tah na bránu, tudíž mi ta deska tak úplně "nesedla", čímž neříkám, že by byla špatná, ale v kontextu jejich tvorby mi tak úplně nesedí...Tiamat je jasný, ta deska je jejich Opus Magnum, nic lepšího předtím a už vůbec ne potom nenahráli, pokud si od nich něco pouštím, tak právě tuto šlehu, případně ještě Wildhoney, zbytek jejich tvorby mně nebere.... Paradise Lost, tam mám jasnou srdcovku - One Second - ta deska je pro mně dokonalá - je tak nějak na půl cestě mezi jejich experimentální tvorbou a tou tradičnější, hlavně je neuvěřitelně svěží......a to i po létech..Nemá cenu vypisovat kapely jako The Gathering, Voivod, Opeth atd., které se tak nějak kontinuálně vyvíjeli a tam to testování nových oblastí bylo přirozenou součástí jejich tvorby, škoda že Kreator se z reakcí svých "true" fans po Renewal posral a pokorně se vrátil ke své tradiční řezničině, tam byl velký umělecký potenciál, bohužel nevyužitý..... Pokud by tady bylo téma největší průsery při úkroku stranou, tak pro mně zcela jednoznačně Cold Lake od mým dávných idolů Celtic Frost, to byl totální šrot, odpad všech odpadů, to jsem nerozdýchal, a fakt mně ta deska nasrala, bo jsem se na ni strašně těšil, ona už i ta jejich nová image nevěstila nic dobrého a nahrávka tu hrůzu těžce překonala.....

Dobrý článok. S názorom na PARADISE LOST sa stotožňujem - "Host" je fantastický album, či ho nahrala metalová kapela alebo nie. "I Hear Black" od OVERKILL som ale nestrávil. Po prakticky dokonalom "Horrorscope" je toto do tej doby bezpečne najhorší album kapely (pre mňa vlastne aj celkove).

Největší propadák jsem se dozvěděl dnes z novin. A sice, že zemřel plzeňský Ozzy. RIP brachu. Tvoje koncerty mi budou chybět. Dotovals to ze svýho cenou nejvyšší.

A Deeper Kind Of Slumber a Sin/Pecado (u mě obě za 100%) jsou opravdu naprosto unikátní a dost nedoceněné desky a je škoda, že obě kapely už nic podobného nevydaly (když nepočítám některé jednotlivé skladby z novějších řadovek). Já bych do stejné kategorie zařadil i album Themes From William Blake´s The Marriage Of Heaven & Hell od Ulver, které vyšlo zhruba ve stejné době. Na něm kapela taky přišla s něčím, co se dost výrazně lišilo od všeho, co do té doby vydala, a přitom se jednalo o po všech stránkách kvalitní materiál, který ani po letech neztratil nic ze svého kouzla. Desce by sice prospělo mírné zkrácení a vypuštění některých ambientních pasáží, ale i tak dávám plné hodnocení.

Dobrej clanek, desek by se asi naslo vic, ale je to myslim reprezentativni vyber. Zajimavy by urcite byl i pohled, smerem k tem stastnejsim, kterym to vyslo. Holt neni kazdej takova osobnost jako Ozzy Osbourne, ktery se s Ozzmosis v podstate velmi chytre svezl na vlne grunge a prehoupnul z 80/90s obdobi stylove k zemitejsimu hard rocku(kterym vlastne on sam tak trochu grunge zanr inspiroval, kdyz s BS v 70tkach zacinali). Vycet kapel, kterym se takova zmena vymstila je samozrejme mnohem delsi.