Pahorek na čt2

:)

Vysral se na něj a pádloval na vozejku k zastávce. Tondu objevili cigáňata v deset dopoledne.

Přesně tak, tam jako kdyby prostě kus filmu chyběl. Mrázova dcera se tam mihla v domově důchodců, čili bylo jasný, co asi udělala, ale ten střih byl až moc razantní. Jak teda Schmitzer vyřešil tu kámošovu smrt? To bych býval chtěl vidět...

Ještě jak se Schmitzer cpal do toho autobusu, jsem si nedokázal představit, že chce svůj plán opravdu dokončit. Myslel jsem, že někoho zavolá k té dodávce s mrtvým kámošem (mimochodem na toho solidně sral, nehnul brvou a cíl byl dokonat plán) a na celou akci se vysere.

To je pravda, v tom několika hodinovém úseku než Schmitzer dorazil k důchoďáku se muselo odehrát nalezení Mrkvičky v dodávce na sídlišti a také, co tou dobou dělala Mrázova dcera, která pravděpodobně uháněla hned na policii pro ochranku. Jasný, taková mezipasáž v pár prostřizích tam být mohla.

Práve spíš to Gran Torino - ten zaťatej, málomluvnej typ. Takovej byl Eastwood už ve filmech Sergia Leoeno, ale v GT je zvrásněnej, řeč se omezila víceméně na zlostný vrčení. To jsem měl na mysli.
Jinak teda v tom domově důchodců to byla sama o sobě skvělá pasáž, ale nějak mi chyběl most mezi Mrkvičkovou smrtí a Schmitzerovým příjezdem do toho domova. Tam jako by něco chybělo... Až příliš ostrej střih.

Ad Clint Eastwood. Máš na mysli Gran Torino nebo westerny z šedesátek? Nejvíc mě Staříci bavili ve chvíli, kdy už Schmitzer objížděl ten Domov důchodců a vyhlížel v tom zadním traktu zpoza rohu, v tu chvíli už jsme měli za sebou několik super scén, ale to nejlepší (bloumání po chodbách zařízení nicnetušících důchodců a zaměstnanců a odzbrojení hlídajícího policajta u Mrázova pokoje) před sebou.:)

Film byl inspirován příběhem plukovníka Pravomila Raichla, který se takhlee chystal zlikvidovat kommunistického prokurátora Karla Vaše. Bohužel Raichl v den, na který atentát naplánoval, zemřel.

To zase musela bejt tortura. Zlatej Pláteník.

Ano, s tím souhlasím. Kvality toho filmu jsou vlastně v tom, jak ho kdo bere - někdo jako vtipnou podívanou, někdo jako depku. Přitom je to konzistentní kus filmařiny, který se nijak nepodbízí a promlouvá nejen obsahem, ale i formou. To pomalé tempo vyprávění, úsečné, minimalistické dialogy. Prostě všechno to do sebe zapadá a je na každém, co si z toho vezme. A oceňuju odvahu tvůrců, že to dotáhli právě až do toho pro mě silného finále a neuhnuli. Stejně jako neuhnul Schmitzer. Tak mě napadá, je to vlastně takový český ekvivalent filmů Clinta Eastwooda.

Je pravda, že kdyby ten film vedli klasickým "co jsme si, to jsme si" čecháčkovským způsobem a dědkové by někdy uprostřed té své pouti usoudili, že je lepší na ten vrchol Himaláje nelézt a tak nějak zapomenout, že by ten film vyzněl jako naprosto průměrná věc, ale že to ten režizér táhnul právě tímhle směrem až do nejbrutálnějšího možnýho konce tomu dost posloužilo, že se tvůrci nebáli fakt oceňuji. Mrkvička na tej dálnici u těch fleků tam a pak zas zpátky k dodávce, jo , to bylo zoufalství, v ten moment se ten film vyvíjel naprosto famózně a jinak než je tu divák zvyklí. Ona i ta scéna v tom pandeláku s dcerou toho komouše byla skvělá, ale tam mě ještě nedocházelo jak vážně to ty dva berou.

Když se to tak vezme, tak 80 letýmu dědkovi na vozíku už jde o h*vno, jak ve filmu uvedl, že za pár měsíců už tu nemusí bejt, tak když zabije člověka, tak by ho ten soud v reálu stejně poslal někam do ústavu.

A taky jsem se musel smát tomu, jak Mrkvička vezl Schmitzera z letiště, tak na křižovatce než zabrzdil, narazil do toho auťáku před sebou a ten řidič si toho ani nevšiml

zkráceně...já jsem celou dobu nevěřil (nedostal jsem se do toho levelu vnímání toho příběhu), že oni toho Mráze chtěj doopravdy zabít.

Možná to bylo až tak moc depresivní, až jsem se ...omlouvám se, pokud to někoho pohorší...prostě musel smát. Nedokážu si představit, že bych byl tak zaseklej v tom, vykonat přesně tohle, co jsem si léta plánoval, jasně, nikdy jsem nebyl v pracovním táboře. Ta scéna na tom dvoře, jak je ten mladej pár pozve dál na grilovačku a Schmitzer odvádí pozornost, aby Mrkvička kutal do zdi té garáže na dvoře otvor, kde nalezl pistoli v bedně uloženou někdy po válce, na dvoře cizích lidí nic netušících, to jsem se fakt regulérně smál. To jak Schmitzer pokračoval i přes Mrkvičkovu smrt dál za svým cílem, mě přišlo až absurdní a nevěřil jsem v ten moment vlastním očím, že on doopravdy do toho důchoďáku jede, v ten moment mě ten film naprosto přikoval a jeho finální čtvrthodinu ovažuji za naprosto mistrovskou, já vím že to bylo smutný, ale prostě jsem to musel vnímat trochu z nadsázky ...možná z toho důvodu, že jsem měl obdobně zatvrzelýho dědu (zemřel v devadesáti před čtyřmi lety), tomu když v Písku měnili starý okna za umělý, tak za asistence mé tety těm řemeslníkům co tam po jeho bytě chodili řekl, sedíc v křesle s dřevěnou hůlkou v ruce (madlo ve tvaru zobáku kachny), - "jestli mě tu něco ukradnete, tak vás tou holí umlátim" , to když mě pak teta a strejda vyprávěli, tak jsem se regulérně smál, páč jsem ho znal a věděl jsem že byl jinak v poho.:-)

Staříci a vtipná podívaná? Podle mě těžká, koncentrovaná deprese. Nic tak bezvýchodnýho už jsem dlouho neviděl. Já nevím, ale scéna, kdy Tonda zoufale hledá ty svý psy, mi přišla naprosto zdrcující, v kontextu českýho filmu dlouho neviděná. Finále už pak přes všechno hodí tlustou, neprodyšnou deku.

"Ukazujeme a smějeme se...hahaha." Jo to bylo peklo v tom důchoďáku. Já bych jima příkře opovrhoval jako Schmitzer a sveřepě otáčel kolama směr svůj cíl.:-)

Mně to teda přišlo děsivý - ti důchodci na tý seanci tam.

Strayi, naprosto s tebou souhlasím