THE SMASHING PUMPKINS - Cyr 2020
SKS - footbal match

FLOYDI - Piper, Secrets, More

ALICE COOPER - Trash 1989
ALICE COOPER - Hey Stoopid 1991
DREAM THEATER - Dream Theater 2013
RAGE - Strings to a Web 2010
DARK FUNERAL - The Secrets Of The Black Arts 1996
INFERNAL TORMENT - Birthrate Zero 1998

Hivris: Zajímavé je, že podobné ptákoviny mi v paměti zůstávají relativně dlouho, ale když jdu někdy do obchodu bez nákupního seznamu, tak většinou po návratu zjistím, že mi v tašce polovina věcí, které jsem chtěl koupit, chybí. :-)

Jinak se musím přiznat, že ta nejnovější skladba od Machine Head, se mi celkem líbila. No, to je možná trochu silný výraz. Prostě jsem ji na rozdíl od těch předchozích vydržel doposlouchat až do konce. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=pKpFE2A1lUE

Valič: sakra, ty máš přehled:). Ještě bych mohl vzpomenout SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY - ty jsi přece na tu cimbálovku a já na starý doomovky:).

Na Slaughtersun jsou opravdu pekelně dlouhý songy. Teď už mi to taky otravuje, ale dřív jsem s tím problém neměl. Asi bude na vině zmíněná "midlife crisis"

Kua :oD

D..... :oD

ARK FUNERAL - The Secrets Of The Black Arts

Hivris: Já to mám přesně naopak. Z podobných kapel mě baví v podstatě pouze Dissection a Necrophobic (a možná ještě ti Sacramentum). Od Dawn jsem si před pár lety koupil naslepo za celkem výhodnou cenu CD Slaughtersun (Crown Of The Triarchy), které mělo všude nadprůměrně vysoké hodnocení a bylo označováno za jedno z nejlepších alb tohoto subžánru. Ta hudba sice není špatná, ale naprosto nechápu tu absurdní délku jednotlivých skladeb (od osmi do jedenácti minut). Zajímalo by mě, jestli v tom byl nějaký umělecký záměr, nebo si tím členové kapely chtěli něco vykompenzovat. :-)

Jinak se mi zdá, že mi dva máme všechno tak nějak obráceně (pro jednoho je The Devil´s Rain nejoblíbenější album od The Misfits, druhý ho považuje za naprosto zbytečnou položku jejich diskografie). Každý má samozřejmě právo na svůj vkus. Jestli někdo poslouchá od Machine Head nejraději Catharsis, je to jeho věc. Já osobně tenhle "midlife crisis metal" moc nemusím. :-)

Já si u toho švédskýho black/deathu taky netroufnu licitovat, kdo s tím začal. NECROPHOBIC mi nikdy moc nebavili, takže jejich alba fakt neznám, natož ty ze začátků. Moje první zkušenost s tímhle stylem bylo album Nær Sólen Gar Niþer For Evogher od DAWN z 94.

DarthArt, Hivris, Mickej: Já na ty melodičtější odnože extrémních žánrů taky žádný odborník nejsem, ale řekl bych, že debut Necrophobic měl blíž ke klasickému death metalu a ten výraznější příklon k melodickému black metalu proběhl až na následujících řadovkách, které vyšly až po prvních dvou deskách Dissection. Těžko ale říct, do jaké míry se kapely z té švédské scény navzájem ovlivňovaly. Dissection je samozřejmě daleko známější a kultovnější kapela, ale třeba já mám ty Necrophobic zhruba na stejné úrovni (hlavně debut a Hrimthursum, z novějších se mi nejvíc líbí Mark Of The Necrogram). Jinak tenhle subžánr zase až tak moc neposlouchám. Ve sbírce mám ještě něco od těch Dawn a Sacramentum, ale moc často si to nepouštím.

Mickej: Rádo se stalo, GENOCIDE SS byli výborní. Ze začátku jsem si nebyl jistej, jestli to není nějaká "bílá liga", ale když jsem zjistil, že tam hraje Mieszko z NASUM a někde okolo se motají lidi z AT THE GATES, bylo všechno v pořádku. Tehdy jsem ještě netušil, že to "SS" v názvech kapel používají hardcoristi a punkeři jenom jako takovej "fuck off efekt".

TY VOLE MARADONA SE VOŽERU

KREATOR - Gods of Violence (2017)
tohle je mistrovské dílo a to jsem zvědavý na Sodom, já už nevím, poslední dvě Destruction ani Testament nebyly na výši, tak snad.
Jo Zico, nedávno jsem viděl, jak je vyřadila itálie v 1982, starý fotbaly videa jsou boží Baggio Signori atd.

Siemens neznám, ČKD DS :/

A nesmiem zabudnut na skvelych pohrobkov Dissection - Soulreaper, vydali dva albumy a zmizli. Je celkom zaujimave, ze Svedsko este aj v tvrdych zanroch ako takych dokazalo vyprodukovat velmi specificke subzanre, ci uz je to hm2 death metal, death/black, gothenburg death a este aj ten klasicky svedsky black metal ma svoj ksicht, o grinde a cruste ani nehovoriac.

Darth: nielen Dissection a Sacramentum, ta scena je samozrejme davno mrtva a Necrophobic a Naglfar je len akysi relikt, ale z podobne ladenych spolkov treba odporucit aj Gates of Ishtar, Unanimated, Eucharist a tak dalej, ked sa v tom clovek pohrabe najde zaujimave veci, ja osobne mam ten heavy/death/black velmi rad. Je pravda, ze Sacramentum a Unanimated sa prebrali zo zimneho spanku tak som zvedavy, co z toho vylezie. Inak diky za tip na Genocide SS, skvely crust.

Valič, Hivris: Nejsem žádnej extra znalec švédské scény, ale co se týká melodického death/black metalu, tak NECROPHOBIC vydali debut v roce 1993, takže jejich souputníci jsou jedině DISSECTION (nebo jsem někoho významného zapomněl?) ... DAWN debutovali 1995 a SACRAMENTUM dokonce 1996. Což je na devadesátá léta obrovský odstup. Pokud samozřejmě nepočítáme dema... takže NECRO stojí hodně v čele, protože na "Nocturnal Silence" už byli hotová kapela a průkopníci pojetí, které tehdy teprve nesměle našlapovalo. I göteborský metal byl maximálně v plenkách, takže bych tam inspiraci NECROPHOBIC klidně viděl...

DIEGO ARMANDO MARADONA 1960-2020, R.I.P. - část víkendu věnuji vzpomínce a sledováním momentů z Mexika 86. Zátoka La Platy zbrocena slzami.

Sorry za ten dvoják, blbne mi doma připojení.

Maradonu jsem nikdy nemusel, už kvůli tý Anglii. Ale borec na hřišti to teda byl. RIP

Valič: souhlas se zařazením Necrophobic do správné skandinávské podškatulky. Tenhle styl je, nebo spíš bývala moje krevní skupina, ale zrovna Necrophobic jsou výjimkou, která mi nikdy nešla pod nos. Zmínění Dawn nebo Sacramentum mi seděli o dost víc. O Vinterland nebo Naglfar ani nemluvě.

Maradona umřel R.I.P.