Sicky: Formát Reign In Blood je neopakovatelný. To album ovšem stačí jednou, poprvé a nejsilněji, pak už to je prostě opakující se formát pohybující se na úzkém prostoru. Ten jedinej smysl dává skutečnost, že jsem se dostal k hudbě SLAYER v roce 1988, v době když byla každá z jejich čtyř desek originál. Od Divine Intervention už ty desky originál nebyly. Já to nějak neshazuju, jen to nikdy nepřelezlo 70%.

DOKKEN – Breaking The Chains
DOKKEN – Tooth And Nail
DOKKEN – Under Lock And Key
KANSAS – Leftoverture
AC/DC – For Those About To Rock
MR.BIG – Bump Ahead
MICHAEL MONROE – One Man Gang

Stray: nechápu, jak můžeš velebit Hell Awaits + Show No Mercy a kritizovat všechno, co Slayer natočili po 1991 a přitom mít na prvním místě Reign In Blood :) Sorry to prostě nedává smysl. Kupříkladu třeba Christ Illusion (dle mýho jedna z top Slayer desek) je Reign mnohem blíž než vše ostatní do 1991.

Iced Earth- Glorious Burden

Ocel východu jsem vždycky respektoval a v ČSSR jsou jenom dva takoví.
https://www.metal-archives.com/images/1/9/4/8/1948.jpg?0348

A potom nějakej vožrala rozklikne CD a první uvidí Miluju Metallicu a Slayer a hned ví že tam je dobře (a teď si jdu přečíst ty příspěvky pod)

Milujem METALLICU aj SLAYER. Novú/ý aj starú/ý. To je najlepší možný kompromis :)

Stray: tohle obsirnejsi vysvětlení pak chápu a beru zpět tu jizlivou hlášku o “vtipu měsíce”(nicméně byla u původního “brifinku” na místě).

Imothep: Sice netuším proč zrovna Marigold, jestli jako kvůli tomu, že tehdy na Angera psal pochvalnou recenzi, ale přiznávám, že ani tahle deska mě není vyloženě nepříjemná. Hlavně ten můj žebříček METALLICA vs SLAYER odhaluje, že fanouškem METALLICY jsem po celou dobu, kdežto u SLAYER pravděpodobně jen u prvních pěti alb, přestože jsem se na koncerty snažil chodit stále, vlastně přiznávám, a okolnosti tomu nasvědčují, že takovej ten moderně nasupěnej metal, do kterého se dostávaj hardcore party, náklepy, nasranost a kulometná palba slov, že to vlastně nemám rád, že nejsem týpek dělaný pro tento druh hudby Brutal Assault Metal 2000-2020, nemám to v sobě, raději Load/Reload pohupování a černě namalovaný nehty, než nasranost, riffy, třískání hlavou o beton. Takže SLAYER z určitý úcty pořád ano, ale ve skutečnosti to tam uvnitř nemám (to lze aplikovat i na jiné tvrdé věci do první půle devadesátek ano, pak už ne).

Stray: v pohodě, si to uzij a taky přeju dobrou chuť, Marigold by z Tebe měl radost :oD

METALLICA albums versus SLAYER albums:

1.Master Of Puppets
2.Ride The Lightning
3.Reign In Blood
4.South Of Heaven
5.Black Album
6.And Justice For All
7.Seasons In The Abyss
8.Hell Awaits
9.Show No Mercy
10.Kill Em All
11.Death Magnetic
12.Hardwired...To Self-Destruct
13.Load
14.Reload
15.St.Anger
16.World Painted Blood
17.Diabolus In Musica
18.Christ Illusion
19.Divine Intervention
20.God Hates Us All
21.Repentless
22.Undisputed Attitude
23.Lulu

Imothep: Sorry kámo, takhle to prostě mám. Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte! :-)

Stray 13.07.2020 17:06 : mno, označit tvorbu Slayer v posledních 25ti letech za horší než St. Anger teda aspiruje na “vtip měsíce”(i když znam i lidi, kteří jsou schopni od Metallicy poslouchat pouze a jen ten zmíněný škvár - ale to je na jinou diagnózu).
Třeba Christ Illusion(2006) se u me v klidu vleze do TOP4 od Slayer(spolu s triumviratem 86,88,90). Neprávem přehlížená deska i když musím uznat ze před ni a po ni to kdovíjak slavné nebylo.

Nahodím doporučení - Music Records má novou dočasnou letní slevovou akci týkající se titulů od Century Media z posledních let.

https://www.musicrecords.cz/catalogue/action/500/

Odnesl jsem si poslední řadovky Warrela Danea, Backyard Babies, Queenstyche, dvojku od Lucifer a k tomu jsem na blind nahodil Worlds Apart 82´ od kanadských Saga, dlouho očekávanou novinku od Conception, ideově stěžejní film posledních let "Kapitán Phillips" a album Vinyl Confessions 82´ od Kansas, celkově se sedmnáct stovek vypařilo jako pára nad hrncem.

Ride zlato - to byla revoluce, Master stříbro, debut bronz. Ale chápu.

Prowler: Velmi dobře, Hell Awaits je neskutečně silná deska. Naopak jsem si vlivem těch dvou pořadů Metalshop TV (METALLICA, SLAYER) uvědomil jak moc nedokážu ocenit tvorbu SLAYER v posledních pětadvaceti letech, protože ta kapela za tu dobu opravdu nenahrála nic ani na úrovni St.Anger, ani jedna deska SLAYER z těch po roce 1991, počínaje Divine Intervention nemá u mne hodnotu předposlední (pokud budeme počítat LULU za řadovku) desky METALLICY. St.Anger předposlední, Reload třetí od konce (nejhorší otvírák v historii, naopak skvělé věci jako Where The Wild Things Are nebo Fixxxer kontrastují s trapnými - Bad Seed), čtvrtá od konce, ačkoliv nerad asi Load - (Mama Said je skvělá píseň, lepší než Nothing Else Matters), nad tím pak ty dvě nejnovější ačkoliv nedokážu říct, která je výš - Hardwired má lepší zvuk a produkci, Death Magnetic zas skladby. Nejlepší pětka je jasná. Master zlato, Ride stříbro, Černá bronz, Justice bramborová.

*SOH - pardon, psáno před svačinou.

Jsem jedním z těch, co mají Hell Awaits výš než SOF i SITA. Mezi svými vrstevníky rozhodně nejsem v tomto názoru solitérem.

Od AC/DC považuji za jednu z nejlepších skladeb vůbec netypickou Overdose, Let There Be Rock má ze všech alb nejlepší zvuk.

Back In Black jsem chtěl říct, samozřejmě. Psal jsem to při průběhu halou.:-)
Spellbound je neskutečné monstr číslo, nejnedoceněnější song AC/DC, hned si to jdu doma pustit.
Dát v žebříčku alb SLAYER na poslední místo Hell Awaits je sprasenost. Při vší úctě tohle je ohromnej lapsus. Je to úplně to samé, jako dát Ride The Lightning na poslední místo v rámci METALLICY. Nejsilnější trojka alb je jasná, ale vím o lidech, kteří maj Hell Awaits výš než South Of Heaven a dokonce i než Seasons In The Abyss. Zajímavé je na tom, že mě jejich neobvyklý náhled těší a vůbec mě není proti srsti, na rozdíl od těch, co upřednostňují téměř-píčoviny jako God Hates Us All a Undisputed Attitude, těm stáhnout kšiltovku a dát jim na nanuka.
Dobré je vědět, že METALLICU jsem viděl víckrát než Rudi. osmkrát. Nejlepší koncert? těžko se to hodnotí, ale pravděpodobně červen 1999 (turné mezi alby Garage Inc. a SaM), ještě s Jasonem v Praze na atletickém stadióně Slávie, předkapely Monster magnet a Mercyful Fate, to byl strhující večer, stejně jako o rok dříve na tom samém místě BLACK SABBATH reunion s Ozzym, PANTERA, HELLOWEEN taky vynikající akce. Nejhorší koncert METALLICY byl pro mne ten s tím deštěm (2014), vlastně poslední jejich koncert co jsem viděl, na další už nechci, osmkrát stačí. Skvělý koncert byl také po albu Load říjen 1996 v hale na Výstavišti a v roce 2012 když se hrála odzadu Černá deska.

Meres - Zpátky k TV. Ono se to těžko popisuje, co bych jako přesně chtěl slyšet, ale z mého pohledu skalního fanouška Metallicy (i když v poslední době spíše kritika) bych očekával větší hloubku. Dopad na žánr, vliv na ostatní kapely, změny hudebního směru, vliv grunge atd atd. Rád bych slyšel jak je magnetka na hovno a vystřelit 10 důvodů, jak je na to aktuálně Metallica, jaká byla v době debutu, jaký vliv měl Mustaine, o tom že Bob Rock není žádný blbeček a nikdy nepochopím, že stojí i za St. Anger atd atd. Jako jasný, je hezký vyprávět jak byl někdo na Novarock ve snake pitu, ale chybí mi tam toho mnohem více. Já jsem byl taky na Big4 v Milovících a bylo to boží, taky jsem byl na Metallice na Aerodrome v Praze, kde chcaly trakaře a byl to jeden z mých nejlepších koncertních zážítků, jak zmínil taky Korej, ale prostě tam toho zaznělo strašně málo a místo toho jsem musel poslouchat jak je pán Rudi fanoušek devadesátek apod. Což mě přivádí k tomu, že už jsem si u Slayer všiml, že ten pán postrádá znalosti a sympatie k metalu osmdesátek. Asi v duchu jak říkal Stray. Abychom si rozuměli, já jsem ten poslední kdo by měl moralizovat, když jsem to ani nezažil a rozhodně nechci znít jako někdo kdo všechno shazuje, jen říkám, že tento formát má podle mě obrovský potenciál a je nevyužit. Srát na nějaký papírový Spark, to je mrtvý formát.
A jinak Korej mi přijde jako fajn týpek, asi bychom si vkusem nerozuměli, ale jako prototyp současného metalisty je to fajn borec.
Stray - Spellbound je boží, For those about to Rock trpí geniálností Bekinblečka, jinak super deska. I Flick of the switch je super, pak se změnil bubeník a groove trochu vymizel. Jinak mi Brian Johnson taky připadl vždy sympatičtější, teda připadá stále, naprostý pohodář, oblíbil jsem si ho také přes jeho dokumenty o autech a několika dílech, kde dělal rozhovory s hudebními ikonami. Viděl to někdo? Měl tam Ulricha, Stinga a další veličiny. Nejvíc jsem se smál, jak si z něho dělal prdel Sting, když mu zazvonil telefon během rozhovoru.

Opakuju si pozdní diskorafii MASTODON, včera dvě alba, dnes budu pokračovat s The Hunter a Emperor Of Sand.
Crack the Skye 2009, jak jsem tohle album evidoval jako jejich nejlepší, tak mě teď úplně neodstřelilo, nějak se pro to už moc nadchnout nedokážu (moc šmodrcháního), pořád je to na horších 90%, ale 100% bych tomu nedal.
Once More Round The Sun 2014, černý kůň diskografie a kupodivu to na rozdíl od Crack The Skye ani moc nezestárlo, songy jsou přímočařejší a melodičtější a vše působí neobvykle silně a vysekaně, parádní deska - tady je to 90% zcela jistě, dovedu si představit, že tahle deska se mě nakonec bude jevit poslechem roku 2020 nejlépe.
Rovněž poslech půlky diskografie AC/DC za mnou, skvělá kapela, už se těším za rok na seriál - s Bonem Scottem silnější matro, lepší songy, s Brianem Johnsonem více masivní stadiónové provedení se zpěvákem, který mě byl vždy sympatičtější než jeho předchůdce. Nejlepší album: Highway To Hell, Druhé nejlepší: Back To Black. Neočekávaný poslechový objev: song Spellbound, poslední položka alba For Those About to Rock 81´, tam ten band bičuje prostorem jako kdyby měli v čele mladého Axla.
V plánu na poslech NINE INCH NAILS a DEFTONES.
V plánu na poslech a psaní BRUCE DICKINSON, MERCYFUL FATE a KING DIAMOND.