Náhodou, Savage Garden poteší keď ich hrajú v rádiu, poctivý poprock z 90s, spomienka na detstvo a rozhodne lepšie jak tie moderné sračky 😁

Stray: no, můžeš na to mít svůj nazor, ale po kompoziční stránce je to album naslapane hity s především kvalitními písněmi. Kez by se aspoň polovina zde velebenych druhoradych “hetero” kapel za celou svou kariéru zmohla byť na jediný song, který by byl na srovnatelné úrovni kteréhokoliv songu z tohoto Australského klenotu ;o)

Imothep: To si děláš prdel, ty buzno. Ne? :-)

Valič: Já nad NEW MODEL ARMY nikdy nebádal, orientovat se teprve začínám.

Savage Garden - Savage Garden (1997)

Stray: Ale vždyť to sedí. Páté album, které uzavírá to jejich nejlepší období, vyšlo v roce 1990. Mimochodem, na albu, které obsahuje The Hunt, je i skladba Master Race. Její cover verzi zařadili Skyclad na Oui avant-gade á chance (teď si nejsem jistý, jestli je to kompilace nebo řadové album).

Hail Spirit Noir- Eden in Reverse
Solstafir - Svartir Sandar
Darkfield - Carry us Away
The Jesus Lizard- Goat

Zvláštní, vždycky jsem je vnímal jako kapelu osmdesátých let, tedy první alba nejvýš. Oprava: ne notoricky známá coverze SEPULTURY, ale originál k skladbě, kterou posléze coverovala SEPULTURA.

Stray: První dvě řadovky jsou celkem v pohodě, ale za vrchol jejich diskografie bych označil až ty následující tři, které obsahují většinu jejich největších šlágrů. Zbytek diskografie moc neznám, ale ta alba, která jsem slyšel, byla celkem slušná.

Valič: NEW MODEL ARMY jsem nikdy neposlouchal. letos na jaře jsem koupil v bazaru ten debut Vengeance 84´a teď čekám na dodávku cds, ve které bude dvojka No Rest For The Wicked 85´. Musím říct, že se mi to pozdává, trochu mě připomínaj naše SUNSHINE v dobách kdy zhruba před dekádou končili (poslední dvě řadovky). Notoricky známá coverze The Hunt od SEPULTURY je na třetí desce z roku 1986, tu jsem měl také vyhlídnutou, ale někdo mě jí před nosem vyfrnk. Novinku poslechnu taky, někdy. Jinak tu kapelu neznám, nesledoval jsem. Osmdesátky v jejich podání mi baví.

Stray: Je to fakt, na pozdějších albech Nazareth už většinou jenom dvě až tři výborný skladby, zbytek nevýraznej. Na tom Rampant se mi vždy líbila ta závěrečná kombinace Shapes of Things/Space Safari. Mimochodem na originálu Shapes of Things se Beck coby tehdejší kytarák The Yardbirds blýsknul sólem na svou dobu vpravdě revolučním.

T2 – It´ll All Work Out In Boomland (1970)
Arthur Brown´s Kingdom Come – Galactic Zoo Dossier (1971)
Nektar – Journey To The Centre Of The Eye (1972)
Walter Wegmüller – Tarot (1973)
Grobschnitt – Solar Music – Live (1978)

Horyna: Já podobnou hudbu moc často neposlouchám a v podstatě mě až na pár výjimek zajímají pouze kapely z první poloviny sedmdesátých let, kdy v rámci těch progresivnějších žánrů vznikaly ty nejzajímavější věci. Některé desky z té doby už jsou pro mě ale dost nestravitelné (třeba zrovna ti Matching Mole, které jsem teď slyšel poprvé) a z jazz rocku mě kromě Franka Zappy nebaví skoro nic. Žánrově jsou mi nejbližší temnější kapely typu Magma, King Crimson a Van Der Graaf Generator a experimentálnější psychedelické skupiny jako Gong, Amon Düül II nebo Can.

Stray: Pane domácí a co říkáte na ty New Model Army? Podle mě jsou nejlepší desky z druhé poloviny osmdesátých let, ale zbytek diskografie taky není špatný.

BRUCE DICKINSON - Tattooed Millionare. Tedy, tohle je parádní deska. V době vzniku jsem ji bral jako relativně neškodné zpestření, ale ona se z toho po všech těch letech vyloupla parádní rocková deska! Od úvodní dramatické pecky Son Of A Gun, přes nostalgickou Born in 58, přes dravou Dive!Dive!Dive! až po báječný cover All The Young Dudes (ten teď poslouchám i na výběrovce MOTT THE HOOPLE). Opravdu příjemně se poslouchající deska a už se těším, až si dnes cestou z práce dám v autě Balls To Picasso.

Nepokouším se proniknout do NAZARETH, můj názor je poměrně jasný. Mám čtyři alba na cd (remastery vinyl repliky vydané 2010) - Razamanaz, Loud N´Proud, Rampant a Hair Of The Dog, víc nepotřebuju, mezi roky 1973-75 měli vrchol, pak šli dolu. McCafferty udělal chybu že to místo po Bonu Scottovu nevzal. Ale jsem rád, páč Brian Johnson je pro kapelu se padesátitisícovou koncertní návštěvou lepší volba, je větší dynamit.

Je tu recka na Hair of the Dog.
http://www.crazydiamond.cz/nazareth_hair_of_the_dog_recenze/1368

Stray jestli se nepletu, zkoušíš proniknout do Nazareth. Předlouho si stačím jen s legendární a zřejmě opravdu nejlepší Hair of the Dog. Testoval jsem snad všechny desky okolo, ale jaksi na nich nemůžu najít žádný impuls, díky kterému bych nasypal pár drobných do další kulaté placatice. Doufám, že se to jednou prolomí :-), ten katalog je hodně velký. PS: debut Freak of Nature je dobrá deska.


DOORS - Waiting for the Sun - další unikát z vysoce nasazené laťky kvality alb Doors. Fakt nedokážu říct, která deska je lepší, tahle sbírka má taky kupu silných songů.
DEEP PURPLE - Stormbringer - dokonale mě sejří všichni odpůrci a pomlouvači tohoto pro mne mistrovského díla. Jestli není dokonalejší než Burn, tak je přinejmenším stejně dobré. Osm z deseti respondentů Coverdalovsko/Hughesovského období ji zatracují a nepatřičně očerňují. Počítám se mezi nejzarytější propagátory tohoto i následujícího díla s Tommy Bolinem. Včera jsem střídající zpívající dvojici identifikoval jako nikdy. Momentálně nejdokonalejší Davidovo album stran vokálních linek.
URIAH HEEP - Fallen Angel - oproti předchůdci ještě patrnější příklon k popu, ale poslední songy-to je pěkně omamná pompézní jízda. Dnes desku hodnotím jako nadstandardní a silně oblíbenou. A Lawton, ten je stejně jako u Lucifers Friend k sežrání.
BOWIE DAVID - Ziggy Stardust - kdysi první Bowie. Dlouho mě to nebralo a nechápal jsem, co na něm ostatní vidí. Časem se to úplně otočilo. Dnes jedna z nejoblíbenějších desek vůbec, hodně songů tu líbá můza geniality. Postupně jeho cd dokupuji do sbírky.
CREAM - Disraeli Gears - Cream mě nikdy nebrali. Nerozumněl jsem jejich adorování a protěžování nad ostatní. Asi to k nim chtělo rovněž dorůst. Teď neochvějný pilíř starých rockových časů. Jack Bruce je nejen famózní basák, ale hlavně zpěvák s mimořádně uhrančivým hlasem.

PHIL COLLINS - ...But Seriously (1989)

BLACK SABBATH - Volume Four 72´
IRON MAIDEN - No Prayer For The Dying 90´
NAZARETH - Rampant 74´
FREAK OF NATURE - Freak Of Nature 93´
DIO - Lock Up The Wolves 90´
NEW MODEL ARMY - Vengeance 84´

LEGS DIAMOND - Land Of The Gun (86)
Trezor bezedné osmdesátkové hudby vydává další poklad. Americký hard AOR v celé své kráse, včetně saxofonových sól a podobných obskurit. Hlavně to nikde nedrhne a neškobrtá a hudba ubíhá přirozeným a volným způsobem. Svoje dělá i perfektní projev zpěváka. Tyhle kapely se neoposlouchají!

https://youtu.be/2k_dsQbL_l8
https://youtu.be/1Mt5r3ETxtM

Tak italského dromedára tedy neznám. A z nových Blue Öyster Cult mám taky velkou radost. Ta kapela má na kontě několik skvostných zářezů, ke kterým počítam i stále zatím poslední Curse o. H. M. V jeho nástupce jsem už vůbec nedoufal.

opäť je prečo žiť: říjen poctí Blue Öystef Cult novym albumom The Symbol Remains

Mám doma italské CAMEL resp britskou kapelu žijící toho času v Itálii.
Zrovna poslouchám.
CAMEL - Under Age (70)