Chápej, že já mám té práce ohledně webu už tak nad hlavu. Ještě se dohadovat o každé větě v diskusi a obracet jí ze všech stran, to zrovna není vize správného zužitkování času.:-)

Dobře, jdu se teda věnovat práci, budem pokračovat někde u piva :)

Ty ses prostě dneska rozhodl vrtat. Mě to ale nebaví vysvětlovat. Tvrzení, že klasické desky již byly překonány neberu bez detailnějšího důkazu, který není. Jak překonány? Díky čemu? Kým? Vězí to nové a lepší v navýšené intenzitě rytmické části skladeb? V navýšeném hněvu nových mrštných kapelek? Já si myslím, že to překonáno nebylo a nebude. :-)

Tak zas kam jinam bychom jezdili, že? :)) Ono moc jiných fesťáků, který za to stojí není. Vždy radši pojedu na BA, byť mě zajímá cca polovina kapel než na Masters nebo na Rock For People. Krom BA jsem měl rád ještě Trutnov, jinak skoro nic.
A k tomu kouzlu neopakovatelného, .. to už dneska nefunguje, a proto je zajímavý revidovat zpětně pohled na desky, který jsme poslouchali před 25 lety. Můj názor je ten, že většina už byla překonána. Kdežto ty si furt myslíš ( a nejsi zdaleka sám) ,že jsou to perly :))

Já ale neříkám, že jsou špatný. Jen tam pro mne už není to kouzlo neobyčejného. Jak jsem zmínil, SLAYER docílili na prvních deskách určité neopakovatelnosti, tato nadstavba posléze zmizela a jeli na jistotu. Všechny jejich desky jsou dobré, ale s Decade of Aggression skončilo něco, co bylo fantastické. St.Anger mám taky jako dobrou desku. Tohle co tu předvádím to není kritika určitého druhu hudby, jen se snažím nějak zobrazit své vidění, mě třeba přijde jak dalece musí být organizátoři Brutal Assaultu funkční a kreativní, když dokážou podeváté za sebou nalákat k návštěvě někoho jako já, kdo už tam tu nekonečnou touhu po zběsilosti nemá a přesto tam jede rád. Chápeš co je to za výkon, já už tam prakticky vůbec nepotřebuju jet a přesto oni sestaví program, kde si každý rok pořád něco proměnlivýho a pohupujícího se najdu. :-)

.. jako ono to tak často je, ale ne vždycky :) a zrovna Slayer je podle mě ten případ

Stray: OK, může být:) Já si ale spíš myslím, že hodně lidí ty starší desky shazuje jen proto, že prostě už neměli zájem Slayer poslouchat. (to platí podle mě obecně) U většiny kapel prostě každý zpravidla uznává první čtyři desky a pak už to jde mimo něj, což ale automaticky neznamená, že ty pozdější alba jsou špatný.

pokračování: Mám všechny desky SLAYER na originále, ale kdyby jsme si zobrazili kolikrát jsem kterou slyšel, tak se dostaneme ke kuriózním číslům, tipuju, že by to vypadalo asi nějak takhle: Show No Mercy padesátšestkrát, Hell Awaits čtyřicettřikrát, Reign In Blood devadesátpětkrát, South Of Heaven osmdesáttřikrát ...střih... God Hates Us All čtyřikrát, Christ Illusion sedmkrát... chápeš? :-)

Sicky: Formát Reign In Blood je neopakovatelný. To album ovšem stačí jednou, poprvé a nejsilněji, pak už to je prostě opakující se formát pohybující se na úzkém prostoru. Ten jedinej smysl dává skutečnost, že jsem se dostal k hudbě SLAYER v roce 1988, v době když byla každá z jejich čtyř desek originál. Od Divine Intervention už ty desky originál nebyly. Já to nějak neshazuju, jen to nikdy nepřelezlo 70%.

DOKKEN – Breaking The Chains
DOKKEN – Tooth And Nail
DOKKEN – Under Lock And Key
KANSAS – Leftoverture
AC/DC – For Those About To Rock
MR.BIG – Bump Ahead
MICHAEL MONROE – One Man Gang

Stray: nechápu, jak můžeš velebit Hell Awaits + Show No Mercy a kritizovat všechno, co Slayer natočili po 1991 a přitom mít na prvním místě Reign In Blood :) Sorry to prostě nedává smysl. Kupříkladu třeba Christ Illusion (dle mýho jedna z top Slayer desek) je Reign mnohem blíž než vše ostatní do 1991.

Iced Earth- Glorious Burden

Ocel východu jsem vždycky respektoval a v ČSSR jsou jenom dva takoví.
https://www.metal-archives.com/images/1/9/4/8/1948.jpg?0348

A potom nějakej vožrala rozklikne CD a první uvidí Miluju Metallicu a Slayer a hned ví že tam je dobře (a teď si jdu přečíst ty příspěvky pod)

Milujem METALLICU aj SLAYER. Novú/ý aj starú/ý. To je najlepší možný kompromis :)

Stray: tohle obsirnejsi vysvětlení pak chápu a beru zpět tu jizlivou hlášku o “vtipu měsíce”(nicméně byla u původního “brifinku” na místě).

Imothep: Sice netuším proč zrovna Marigold, jestli jako kvůli tomu, že tehdy na Angera psal pochvalnou recenzi, ale přiznávám, že ani tahle deska mě není vyloženě nepříjemná. Hlavně ten můj žebříček METALLICA vs SLAYER odhaluje, že fanouškem METALLICY jsem po celou dobu, kdežto u SLAYER pravděpodobně jen u prvních pěti alb, přestože jsem se na koncerty snažil chodit stále, vlastně přiznávám, a okolnosti tomu nasvědčují, že takovej ten moderně nasupěnej metal, do kterého se dostávaj hardcore party, náklepy, nasranost a kulometná palba slov, že to vlastně nemám rád, že nejsem týpek dělaný pro tento druh hudby Brutal Assault Metal 2000-2020, nemám to v sobě, raději Load/Reload pohupování a černě namalovaný nehty, než nasranost, riffy, třískání hlavou o beton. Takže SLAYER z určitý úcty pořád ano, ale ve skutečnosti to tam uvnitř nemám (to lze aplikovat i na jiné tvrdé věci do první půle devadesátek ano, pak už ne).

Stray: v pohodě, si to uzij a taky přeju dobrou chuť, Marigold by z Tebe měl radost :oD

METALLICA albums versus SLAYER albums:

1.Master Of Puppets
2.Ride The Lightning
3.Reign In Blood
4.South Of Heaven
5.Black Album
6.And Justice For All
7.Seasons In The Abyss
8.Hell Awaits
9.Show No Mercy
10.Kill Em All
11.Death Magnetic
12.Hardwired...To Self-Destruct
13.Load
14.Reload
15.St.Anger
16.World Painted Blood
17.Diabolus In Musica
18.Christ Illusion
19.Divine Intervention
20.God Hates Us All
21.Repentless
22.Undisputed Attitude
23.Lulu

Imothep: Sorry kámo, takhle to prostě mám. Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte! :-)

Stray 13.07.2020 17:06 : mno, označit tvorbu Slayer v posledních 25ti letech za horší než St. Anger teda aspiruje na “vtip měsíce”(i když znam i lidi, kteří jsou schopni od Metallicy poslouchat pouze a jen ten zmíněný škvár - ale to je na jinou diagnózu).
Třeba Christ Illusion(2006) se u me v klidu vleze do TOP4 od Slayer(spolu s triumviratem 86,88,90). Neprávem přehlížená deska i když musím uznat ze před ni a po ni to kdovíjak slavné nebylo.