PARADISE LOST - Obsidian
PARADISE LOST - Medusa

Yngwie Malmsteen - Trilogy (1986) - 85%
Yngwie Malmsteen - Odyssey (1988) - 100%
Yngwie Malmsteen - Eclipse (1990) - 100%

Dal jsem si to do uší asi po 20 letech a všechny placky, jak "Trilogy" s Markem Boalsem, "Odyssey" s Joe Lynn Turnerem i "Eclipse" s Göranem Edmanem mě takhle zvečera nečekaně příjemně pohladily po duši, že z toho až básním... /do uší - po duši/ :-))

S prvnima dvěma radovkama neslapnes vedle. Za mne je nej debut.

Padlo tady jméno Lynyrd Skynyrd. Pro mě je to velká neznámá. Chtěl bych od nich něco doporučit. Nevíte někdo o nějakém článku, ve které se hodnotí všechny jejich desky jedna za druhou.

https://hockey-time-machine.tumblr.com/post/87041518118/jaromir-jagr-with-james-hetfield-of-metallica

Vděčný že ještě hrají, buď jsem to nikdy neměl a nebo jsem časem přešel do přístupu draftera hráčů NHL, jakože zvládne ten Jágr ještě jednu sezónu, už by asi neměl, co říkáte? U BLACK SABBATH jako u jedné z mála kapel mám to zbožštění a těm klukům fakt upřímně fandím a přeju jim dlouhá léta na pódiích a fakt jsem se těšil z každé minuty, kdy jsem sledoval koncert s kytarou Tonyho Iommiho, ale u moc dalších tohle nemám, mám sice ty desky, poslouchám to doma, ale jestli nějakej jinej chlápek bude hrát koncerty ještě rok a nebo jestli pět let, to je mi srdečně jedno, zas tak moc tuhle generaci nežeru, ve smyslu nábožného vzhlížení a těšení se na koncert. Tohle mám fakt u těch BLACK SABBATH, třeba u KISS už mě to časem taky přešlo.

Ono tak ani nejde o věk jako o to, že ten rámec sedmdesátých let není v podstatě tou čelní věcí, kvůli čemu jsem se do tohoto typu hudebního koníčku dal. Stručně řečeno, kapely které sbírám a chci od nich mít všechno jsou jinde. Tyhle starý páky mě samozřejmě taky baví, ale hlavně a řekl bych že z devadesáti procent jde většinou pouze o alba jejich základní první etapy, což tak mám u dost z nich, že bych měl všechno, to se stane u těch nej nej velikánů BLACK SABBATH, KISS, RUSH, LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE (mimo posledních asi pěti alb)… WHITESNAKE, VAN HALEN, AC/DC, MOTORHEAD, RAINBOW, pak jsou ty, kde mám ty základní desky z první etapy URIAH HEEP, JETHRO TULL, LYNYRD SKYNYRD, no a třetí skupinou jsou ti, kde mám jednu či dvě desky nejlepšího období, a to jsou kapely jako BACHMAN-TURNER OVERDRIVE, KANSAS, TOTO, BOSTON nebo GRAND FUNK RAILROAD. Jinak tohle všechno jsou kapely, které jsou o generaci starší než ty moje...tohle jsou prostě věci, ke kterým jsem si proklestil cestu až skrze roky přehrabování a koupání v tom všem.

Jako mladší jsem starší ročníky hudebníků taky odmítal. Postupně se to nějak srovnalo a dnes s tím nemám sebemenší problém. Naopak některá alba služebně starších kapel mám radši než ty ranná. Třeba Kansas vydávají velice energické a mladicky vyhlížející nahrávky (minulá, po x letech vydaná věc i letošní vzorek). Deep Purple patří mezi moje největší koně. Nijak přehnaně nevelebím Blackmoreho a Morse mám stejně rád. Všechny desky s ním dávám (i když je to pro mnohé zcela nepochopitelné) na stejnou úroveň jako 70-átkový základ. Nad možná trojici s Coverdalem a Hughesem :-)
Já to mám tak, že když mám nějakou kapelu rád a dlouhodobě ji sbírám/poslouchám, chci mít i jejich novou desku. Nedovedu si představit, že od kapel, od kterých mám vše, nebo téměř vše (z letošních ať jsme doma třeba Satriani, nebo Toto), si novou nahrávku nekoupím. To prostě neexistuje:-) To musí být pro mne pořádně nudný průser. Já říkám, každém co jeho jest. Někdo bere postarší hudebníky jako důchodce, někdo je vděčný, že ještě vůbec hrají.

PS: a Hughes je mezi staříky stále ten největší pěvecký kalibr. Zatím co se jiní šetří nebo odpočívají v zákulisí, Glenn jede stále jako mladík. Na deskách i živě. Můj óbr oblíbenec.

Jo, Glenn Hughes ještě připadá v úvahu, protože svou tvorbu udržuje cool, moderní a svěží a nepůsobí jako patetickej melody záprdek, kterého je nutné sestřelit vodním dělem.:-)

Já krom Ozzyho současnou produkci dědků prostě nekupuji, nikdy jsem to nedělal. Tak třeba KANSAS, mám od nich Leftoverture a Point Of Know Return, pak ještě nějaký Best Of, ale nedokážu si představit, že bych se sháněl po koupi novinky, to samé třeba TOTO, mám debut a pak IV, ale ta kapela je pro mne ohledně koupě novinek prakticky mrtvá, není to prakticky v mém zájmu, není to možné. PEARL JAM jsou samozřejmě jiná generace, mě bližší, generace PEARL JAM, METALLICA, FOO FIGHTERS, ANTHRAX to jsou prostě takový ty akorát kapely, co jsme vždy poslouchaly, ale důchoďák, když pominu takový ty zásadní alba sedmdesátých let, tak ten si pěstovat nebudu.Doplňování diskografie DEEP PURPLE jsem zakončil albem Purpendicular, nic novějšího také nemám na origo.

Jestli mohu přispět vedle Strayiova seznamu, tak pro mě srdcem především prog-rockera a hard-rockera, je letošek naopak pestrý s řadou silných titulů, z nichž mě zatím žádný nezklamal.

PENDRAGON - Love Over Golg
WISHBONE ASH - Coat of Arms
SATRIANI J. - Shapeshifter
PSYCHOTIC WALTZ - The God Shaped Void
TOTO - Old is New
PEARL JAM - Giagaton

a v očekávání z nejbližší doby CONCEPTION, ANUBIS, DEEP PURPLE, KANSAS, FISH...
ale samozřejmě každý máme ty preference kvality posunuty trochu jiným směrem

Zatím 2020 fakt nejslabší rok za hodně dlouho, možná ever. Z novinek jsem si koupil jen tohle:

KVELERTAK – Splid (CD)
NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Aeromantics (CD)
OZZY OSBOURNE – Ordinary Man (LP) … Ozzyho vlastně kupuju vždy, ať se děje cokoliv
PEARL JAM - Gigaton (CD)
PSYCHOTIC WALTZ – The God-Shaped Void (CD)
SONS OF APOLLO – MMXX (CD)
TESTAMENT – Titans Of Creation (CD)

A chystám se na koupi:

CONCEPTION – State Of Deception (CD)
PARADISE LOST – Obsidian (CD)

DEMILICH - Nespithe 1993
MORGOTH - Resurrection Absurd/The Eternal Fall 1989/1990
BEYOND THE BLACK - Lost in Forever 2016

PARADISE LOST-Obsidian: překvapivě velmi dobré. Poslední dvě desky mě moc neberou, ale letos si to tak nějak sedlo. Netlačí se tolik na pilu a poměr ghotic a doom je tak akorát. A Greg opět čaruje. Jen trochu nechápu, proč song Defiler je jen jako bonusový na limitce, neboť je silně povedený. Odpoledne už si to poslechnu z origo digipacku.

Dnešní plán:
Judas Priest - British Steel
Mercyful Fate - Time
Savatage - Streets - A Rock Opera
Brothers Of Metal - Emblas Saga
Almanac - Rush Of Death

Já mám výhodu v tom, že se mi líbí kapely z asi deseti různých žánrů, takže když zrovna jeden nebo více z nich prochází nějakou delší krizí, tak prostě poslouchám buď nové věci z těch ostatních, nebo se vrátím k časem prověřeným klasikám. Za těch třicet let, co se o hudbu zajímám, se mi opravdu ještě nestalo, že bych neměl co poslouchat. Momentálně mám spíš opačný problém. Věcí, které bych si chtěl poslechnout, jsou stovky (většinou desky, které už znám, ale dlouho jsem je neslyšel) a čas nemám skoro na nic. :-(

Lord: 96-97 už to podle mě kulminovalo, teda v rámci první fázi:). Ale jak říkáš vždycky něco bylo. ORTHODOX!!:)

Valič: ad progrese jako překážka poslechu. Jasně, death metal nicméně dospěl do určité fáze, kam už se dřív dostal thrash, takže lidi to měli zvládat a také hned zvládali, jako třeba Lord a já:), ale bylo nás míň než svého času posluchačů techno thrashe, protože míň lidí s otevřenou palicí žralo tenkrát metal. Šli jinam. Jen úvaha....
Jinak ještě klasika, kdo hrál dřív thrash přesedlal na death a potom kdo death, přesedlal na black - Dissection, Immortal (old funeral), Darkthrone, Belphegor, Marduk a další:)

Pekárek, Lord VILE: Těch faktorů, které ovlivňují to, jestli se nějaká kapela výrazně prosadí, zůstane celou kariéru v hlubokém undergroundu, nebo se po pár albech rozpadne, je samozřejmě plno (kvalita a originalita hudby a textů, podpora vydavatelství, turné se známějšími skupinami, recenze a rozhovory ve velkých časopisech, image, ale také obaly alb, viz. třeba Cannibal Corpse). Dost velkou roli hraje i stravitelnost hudby pro běžné posluchače. Atheist, Cynic, Disharmonic Orchestra, Gorguts a Pestilence tenkrát doplatili hlavně na to, že dost výrazně předběhli dobu a většina ortodoxních death metalistů na jejich novou tvorbu nebyla vůbec připravena. Ta nejprogresivnější alba zmíněných kapel vlastně docenila až další generace posluchačů. Atheist v nějakém rozhovoru uváděli, že na koncertech k Elements lidé u nových skladeb většinou jen nechápavě zírali a nevěděli, jak mají reagovat. Cynic zase tvrdili, že když hrávali společné koncerty s ortodoxními death metalovými spolky, tak po nich lidi po pár skladbách začali házet věci a pokřikovat: „Jděte už do hajzlu, buzeranti!“ (podotýkám, že v té době o sexuální orientaci některých členů kapely ještě nikdo nevěděl). To, že se ty progresivnější formy death metalu tenkrát setkávali s nezájmem velké části posluchačů (neříkám, že všech), asi nejlépe potvrzuje fakt, že se v podstatě všechny výše zmíněné skupiny po vydání svých nejvíce experimentálních alb na hodně dlouhou dobu rozpadly. :-(

To Alda: Já osobně jsem s těma ne-ortodoxníma albam neměl problé ani v době vydání.Třeba "Spheres" od PESTILECE jsem prvně slyšel v rádiu u Hanzlíka, to už nebylo ale v GUNG-HO.Nevím jak se ta stanice tenkrát už jmenovala.Hned se mi to líbilo a už jsem objednával MC "Spheres" u M.A.BONA.

MORGOTH "Odium" taky v pohodě.Horší to bylo s albem "Fell Sorry for The Fanatic"...dneska nemá sebemenčí problém s poslechem téhle desky.

To samé platí o MASSACRE - Promise MASSACRA - Sick, Humanized Human, KATAKLYSM - Victims Of This Fallen World, DESULTORY - Swallow The Snake, PHLEBOTOMIZED - Skycontact...a ve výčtu bych mohl pokračovat.

Dneska jsem zrovna poslouchal dvě (čertužel jediná) alba od litevských GHOSTORM "Frozen In Fire" 95 a "Black Box" 97.Což je taky zrovna zářný příklad ortodoxního a neortodoxního (death) metal alba.