TERMINATOR - Probability of doom 1991 - zná to někdo? Stojí to za poslech??
https://aukro.cz/cd-terminator-probability-of-doom-1991-6967496313

Díky, oba.

Oni album Marauder v MR maj za 260,-Kč, ale nepřijde mě to za tuhle cenu zas tak dobrý. Určitě tam nebudu příští týden hned spěchat.:-)

Uplně nový to asi neseženeš už. Zkus týpky z MR, jsou to relativně velkonákladovky. Na Discogs z druhý ruky obě za €13 + pošta z Francie, počítej cca 10€.

Budgie

spajk: Jak snadno a levně se dají sehnat ta céda Tomcattin a Marauder, nevíš?

Horyna: Já už mám přes sto kilo (výška 186 cm), tak na kole jezdím mnohem míň, prakticky mě to šlapání do kopce sere a to je na Lochotíně celkem problém. :-) Ale ještě tak před čtyřma rokama jsem jezdil výlety třeba Plzeň-Manětín a zpět, což je dohromady skoro 80 km. Jinak sluchátka při jízdě na kole bych si nenasadil, fakt ne.

Jak se jmenuje ta hard rocková a heavy metalová kapela semdesátých let, která měla na obalech alb tu bojovnou andulku (myslím jako papouška)? Přišlo mě to jako hodně nevkusnej nápad, obdobně jako ranní RIOT s tím mrožem nebo co to tam měli. Tu kapelu s papouškem jsem si vždycky názvově pletl právě s BLACKFOOT. Jinak THE DOORS mít jenom v boxíku, to je u mne barbarství, naprosto zásadní diskografie mé sbírky, všech šest cd s Morrisonem první cd náklad. Bonnet je větší buran než JUDAS PRIEST, protože ti nahráli věci jako painkiller a posunuli se v čase a tvrdosti, kdežto tenhle krátkovlasej rocker si furt šudlil pro sebe to sladký boogie pivo.:-)

Tak sleduji, že nejsem jediný, kdo má rád spojnici příroda+muzika do sluchátek. Přes léto pěší turistiku nahrazuje kolo s mjůzik. Jinak se snad jezdit ani nedá :-) Včera jsem si venku užíval s několika IQ a starým Hackettem. Dnes jsem si do mp 3-jky nalil zmiňované Lynyrdy a několik Kansas. Paráda. V přírodě se ta muzika úplně jinak užívá a ani k tomu nepotřebuje drahou aparaturu a origo cd. Alespoň já to tak mám.

Triptykon with the Metropole Orkest - Requiem

Po prvním poslechu spíš mírné zklamání. Ta střední, dosud nezveřejněná část trilogie bohužel hudebně příliš nenavazuje na geniální skladbu Rex Irae, kterou Celtic Frost v roce 1987 dost výrazně předběhli dobu a položili základy pro avantgardní a symfonický metal. Jedná se spíš o experimentální atmosférickou hudbu, která by mohla oslovit fanoušky projektů typu Elend, Chaostar nebo The Protagonist. Neříkám, že se mi to vyloženě nelíbí, ale čekal jsem, že "The Artist Formerly Known as Satanic Slaughter" po tolika letech odkládání realizace tohoto projektu přijde s něčím originálnějším. Živé provedení první části trilogie je nicméně celkem povedené:

https://www.youtube.com/watch?v=escCZX8kORs

Právě že moc ne, mě právě to americký venkovanství na tom nebaví, já jsem prostě městskej posluchač a jak to nemá odstín Hard N Heavy a jede si to po těch pastvinách, tak mě to nehorázně sere. U těch BLACKFOOT je to právě ta tvrdší, svižnější a aspoň trochu riffovější složka, co mě drží u poslechu, takovej ten závan Británie, ale padnout to úplně do MOLLY HATCHET, tak nad nima lámu hůl. :-)

Ještě jsem si vzpomněl na POINT BLANK. Mám od nich první dvě alba na jednom cd. To je solidní drsná škola amerických rednecků. To by se ti Honzo mohlo líbit.
https://www.youtube.com/watch?v=P4qTdJNYTlw

Vzal jsem si teď na cestu lesem do sluchátek mp3 Marauder od Blackfoot a Flirtin with Disaster od Molly Hatchet. Marauder vcelku líbí, trochu horší než Strikes ale srovnatelné album s vrcholy u tahlych songů Diary a Working Man a Searchin, no a Molly Hatchet moc ne, ti jsou na mne moc southern, moc zatvrzely v něčem co má blíž ke country než khard rocku, prostě nemaj riffy, které vyžaduje zeppelino-parplo-sabbath.

Mám tu trilogii Strikes, Tomcattin a Marauder na ATCO, ta samá verze co máš ty. Ty papírový edice pro mě nemají moc cenu, rád si prohlížím booklety a mám rád když má cédo pořádný hřbet, aby se vyjímalo v řadě na poličkách :-)
Koukám, že na té 5 CD edici jsou ještě ty alba s Hensleym Siogo a Vertical Smiles, tak to je ultimátní výběr, vlastně to nej od BLACKFOOT. Většinou to bývá znehodnoceno jednou nebo dvěma deskami, které člověk ani nechce jako Judas Priest, kde je přibalený Angel Of Retribution. Zase je to levný.
Abych jen nehanil, taky mám pár těchto boxíku, třeba Doors, Foghat, Chris Rea a Ted Nugent.

Vcelku líbí, je to poctivá stará rocková deska od Atlantic Records. Jediný co si říkám, jak jsem Strikes od BLACKFOOT koupil za 130,-Kč, tak jsem asi den na to zjistil, že v MR prodávaj 5 CD box (Strikes, Tomcatin, Marauder, a ještě dvě další) za 390,-, tak jestli jsem neudělal chybu, že jsem si spíš nekoupil ten box, to co mám je klasický normální cédo, původní náklad, slyším to jako vcelku sympatickou rockovou hudbu s těžištěm na prolínání elektrických a akustických kytar, má to takovej táhlejší ráz, jak dalece jdou sehnat ty další? Strikes asi máš co? Ono se mi to líbí tak nějak akorát, jakože Strikes mám - ok, ale mít pět řadovek, nemyslím, že bych to pak nějak moc poslouchal.

A já bych přihodil i personálně propojené BLACKFOOT a jejich trilogii Strikes, Tomcatin a Marauder. Mimochodem jak se ti Strikes líbí, Strayi? Konec desky v podání skladeb Train, Train a Highway Song je parádní. Anebo jestli máš rád URIAH HEEP s Hensleym, tak bych zkusil i další dvě jejich alba Siogo a Vertical Smiles, kde se hraje víc AOR struna. Můj tajný tip je jejich nejbluesovější deska z 94 roku After THe Reign, to je blues rock jako prase! Navíc s povedeným zvukem.
Další moji oblíbenci jsou FOGHAT. Tam kam sáhneš je úplně jedno, všechny desky do 80 roku jsou pěkné. Kritici nejvíc cení Fool For The City, dokonce vyšla i na legendární značce pro audio nadšence Mobile Fidelity. Já mám třeba rád desku Boogie Motel.
A nakonec MOLLY HATCHET, trošku zemitější provedení southern rocku. Tady bych začal s jejich druhou deskou Flirtin With Disaster, která obsahuje nesmrtelný hit Boogie No More.

Před nedávnem se tady někdo ptal na kapelu Lynyrd Skynyrd. Neměl jsem čas tehdy reagovat, tak pokud sem dotyčný pravidelně chodí, třeba mu tato malá nápověda pomůže v přístupu k této kapele. Dnes už L. S. patří natrvalo k mým oblíbencům, ale začal jsem s nimi až hodně pozdě. Až při jejich velkolepém "návratu" s fošnou God and Guns. Za tři roky jsem si koupil podobně povedenou Last of a Dying Breed a pak už to šlo postupně. Bral jsem něco z devadesátek a až po několika letech si uvědomil, proč vlastně váhám s počáteční tvorbou. Několik prvních desek (tři přinejmenším) jsou klasikami žánru a učebnicemi jižanského southern-bluer-rocku. L. S. jsou pro mne právě ta kapela, od které mám nejraději jejich poslední výtvory. Nejen proto, že byli první, co jsem slyšel (krom Alabamy), ale i proto, že jsou o dost tvrdší než vše, co doposud kapela hrála (slyš třeba metalově bouřící song Homegrown z fošny poslední) a navíc jsou velice energické, muzikální, drsně šťavnaté, zvukově nabušené a hlavně písničkářsky velmi barvité a povedené. Nemůžu pro začátek doporučit lepší desky nežli poslední dvoje plus úvodní řekněme trojlístek. Ač to vypadá, že jsou L. S. vůdci jižanského stylu muziky (hodně country i blues), něco jako praotci, či prvními a tehdy i jasně neuznávanějšími jsou Allman Brothersd Band (vřele doporučuji první tři desky) a podobně dobří ještě Black Oak Arkansas. Ovšem hitově nejnadupanější a country nejvíce ovlivnění jsou a nejvřeleji doporučuji Creedence Clearwater Revival. To je top kvalita, všech úvodních šest alb. Mnohé hity budeš jistě znát.
Pokud si chceš v tomto stylovém šuplu zalebedit, jsou tu pak ještě kapely z další, hard-rockové vlny, které mají jih v krvi. Tesla, Cinderella, první dvoje Giant, některé pozdní Gret White a můj soukromý tip, jež mne v době vydání na tuto cestu mírně navedl – Pride a Glory Zakka Wildea. Geniální fošna.

Díky, jinak ten příspěvek nebyla stížnost ani nářek nad údělem, chtěl jsem to vysvětlení podat vtipnou formou, nevím jak to vyznělo. Snad ne úplně tragicky. :-) Ona je opravdu nejtěžší ta nemožnost se od toho zdekovat, ta nekonečnost, ale když chce někdo, aby jeho web byl dalece nad všema ostatníma, ne jenom tak trochu nebo dokonce srovnatelně, ale naprosto jasně a zjevně, tak asi nesmí být moc flegmouš.:-) Já mám furt pocit, že máme ještě rezervy, že by to šlo dělat líp a houšť, třeba i dvojnásobně, ale já už víc nemůžu, maratón se taky nedá běžet tempem jako závod na 200 metrů, asi bych dokázal napsat čtyři články jako SAVATAGE týdně, ale bylo by to jenom ten jeden týden, pak bych na další tři týdny umřel.:-)

Strayi, nemůžu mluvit za ostatní, ale myslím si, že většina z nás, stejně jako já, tuší, že provozovat tento web v chodu o takovéto frekvenci, a to vše vlastně pouze v JEDNOM člověku, musí být kláda jako prase. Je mi ale jasné, že to tušení obsahuje jen část toho všeho, s čím ty se potýkáš, čím sám procházíš a co všechno tomu obětuješ na úkor všech ostatních myslitelných věcí, které si všichni druzí běžně dopřávají. My to ale nikdy nepoznáme, to bychom si to museli vyzkoušet na vlastní kůži, co to všechno obnáší (ale ne třeba jen na týden, ale na několik let!), abysme dokázali zcela pochopit, o co tady vlastně jde.
Proto, když se zde objeví nějaká kritika, měl bys být, i v zájmu svého zdraví, v klidu a nad věcí (vím, je to často těžký) a říct si: "Ten jouda píše sice totální kraviny, ale je to tím, že do toho ten jantar vůbec nevidí, protože vlastně ani, chudák, nemůže a proto tedy z toho vycházejme".
Za mě velký dík, že neumdléváš a neohroženě kormidluješ tuto svou báječnou rockovou bárku dál, navzdory všem nepříznivým vichrům, správným směrem ku vzdáleným modravým obzorům...
Čest tvojí práci! HOWGH!!!

I já se pana Bonneta rád zastanu. Poprvé jsem ho poznal z kraje devadesátek na debutu Impellitteri Stand in Line. Pro mne je to jedna z vůbec nejšťavnatějších hard rockových jazd jaké kdy spatřili světlo světa. Bonnet je ta absolutně nedostižný a Chris hraje tak, jak by v té době fans Ranibow chtěli, aby hrál Ritchie. Má to koule jako hrom. Down to Earth je oproti tomu slaboučký, třikrát přeluhovaný čajíček:-) Nic proti těm, kterým se deska líbí. Až nedávno jsem se začal pídit po dalších nahrávkách, které tento pěvecký gigant vydal. Přes Tony Martina (ještě většího milouše) jsem došel k Forcfield a posléze i k dnes lehce sehnatelným Alcatrazz. Pro mne to jsou dobrá až výborná hard rocková alba se silnou osmdesátkovou patinou. Ta mi občas a u někoho vadí, někdy ji ale záměrně vyhledávám a líbí se mi (hold doba klukovského růstu).

první polovina července 2012, mluví vážným tónem vítěze pan Pelta:

"...pokřikovali na něho, podceňovali jej, neprávem obviňovali, co víc vysmívali se té jeho odbornosti a přitom Michal Bílek se postaral o nejlepší výsledek naší reprezentace za posledních osm let."

:-)) Co víc říct? K tomu ten web táhnout to chce značnou dávku pokory a odříkání, ne velkou ale značnou, tedy desetkrát větší, jestliže se někdo kdo spolupracoval na základě nějaké letmo vystřelené hlášky urazí a už nikdy nepřijde, tak sorry, ale nic o tom tady nepochopil, přirovnávám takového člověka k takovým těm hopsálkům, kteří stojí kolem silnice při cyklistickém závodu, ten reprezentant také nevnímá, na koho zrovna dopadne jeho pot a věnuje se trati. Jednou mě spajk, na kterého se vůbec nezlobím ale někdy mě přijde, že pořád nemá úplnou představu o objemu tady toho, po odeslání a mém následném zveřejnění jeho Video reactoru řekl něco jako: "Jé, ono se to zatmavilo ty názvy, no to je paráda." Hm, dobrý ...NE, TO SE SAMO NEZATMAVILO, TO MUSEL NĚKDO UDĚLAT. Mě akorát napadlo, kdybys tak věděl, co mě to stojí času, projíždět slovo od slova, větu po větě, zahušťovat názvy kapel, alb, skladeb dokonce hodit do kurzívy, jména interpretů, čím víc uvozovek, čím víc názvů a jmen, tím hůř, obrázky upravit na přesný počet pixelů, odstředit odstavce, zarovnat kraje, hlídat jestli někde není nějaké podivné znamínka jinak se celý článek smrskne a už nejde upravit apod. Já si furt prostě myslím, že ta představa o tom zákulisí je veškerá žádná, když pak přijde Louža a stěžuje si, že jednám se čtenáři arogantně a že teda nerad, ale pro tentokrát mi tedy v diskusi odpoví, protože od jisté doby může odpovídat všem, ale mě tedy ne, tak je prostě jasný, že to pro změnu urazí zase mě a to doslova nejvíc za celou existenci webu.

Tohle nebyla stížnost, to byl jen nákres situace mých myšlenkově-pocitových pochodů.

S tím vkusem je to prostě tak, že mám rád na kapelách originální zvuk, takže spíš než abych sbíral oblíbence z jednoho stylového prostředí se vzájemně si podobným zpěvem, tak radši sbírám ty nejlepší z každého ranku, někteří nejlepší mě voní, jiní ne. Proč mám rád W.A.S.P. a QUIET RIOT moc nemusím? Proč se mi líbí WHITESNAKE a GOTTHARD mě k smrti nudí? Proč si poslechnu radši NIRVANU než MY DYING BRIDE a přitom miluji PARADISE LOST? Protože vnímání hudby každého je prostě originál, někdo se zkrátka u mne do premier League dostane a někdo hraje jen 1.League.

Já to nemyslel zle jenom kapely jako Slayer jsou mi vzdálený.Je velký rozdíl mezi Slayer a Sodom a zatím si stojím.
Mě spíše zajimá co říkáte na nové kapely vy starší bardi.

https://www.youtube.com/watch?v=P2HJqxpkazc
https://www.youtube.com/watch?v=uGcsIdGOuZY

Kiss- Creatures of the night. Má to fajn beat a zároveň to není kolovrátek jako lick it up. Dobra produkce a snaha o pestřejší stavbu skladeb